Máte před volbami trému?

Nemám. Vycházím z předpokladu, že všechno, co se v politice plánuje, nakonec dopadne úplně jinak.

To myslíte vážně?

Vážně, to je moje zkušenost. Všechny politické projekty většinou mají nějaké zatáčky a výsledek je trochu jiný než, různí náčelníci předpokládali.

Neříkejte, že když jste reálným kandidátem, takřka zvoleným, že si neděláte poznámky, jak by koalice mohla vypadat.

Dřív jsem to dělal, teď už ne, protože vycházím právě z té zkušenosti, že všechno je trochu jinak. Teď se obávám jiné věci. Že národ je do určité míry rozdělen mezi podporu takzvané levice nebo pravice. A obávám se opět nějaké remízy nebo patu, zápasu o jeden dva hlasy, kdo bude mít většinu. To považuji za docela velkou tragédii. Myslím si, že politika by měla mít po dlouhé době znovu nějaký zásadnější obsah, nějaké vize, a to se nedá řešit, když se vzájemně pereme o přeběhlíky.

A jste jako člověk hráč?

Hráč jsem, ale nesázím.

Takže jste takový ten člověk, který je schopen tu a tam zariskovat?

To určitě, to k tomu patří. Já bych řekl, že politika není moc stabilní řemeslo, a když ji chcete dělat, tak musíte počítat s tím, že může přijít okamžik, který způsobí, že se člověk místo vyklusání na hřiště posadí na lavičku náhradníků. Je to o určité hráčské odvaze.

Co by podle Milana Urbana, nikoliv sociální demokracie, byla prohra a jaké procento by byla naopak fatální výhra?

Já vám neřeknu číslo, ale pokusím se k tomu vymezit jinak. Fatální problém by byl, kdybychom neměli na výběr v různých alternativách koaličních nebo tichých podpor. Zůstali jaksi osamoceni a velmi obtížně dávali dohromady tu potřebnou sněmovní stovku hlasů. Abychom uspěli, potřebujeme k tomu podle mého názoru víc možností povolebního vyjednávání. A kdybychom nedosáhli takového čísla, které by nám umožňovalo jednat s více stranami o budoucí podobě vlády, tak by to zřejmě byl špatný výsledek.

Co říkáte na předvolební kampaň?

Mně se zdá, že kampaně některých stran jsou trochu mimo mísu, mám teď na mysli zejména ODS. Když se dívám na její billboardy, tak si nejsem jistý, zda jsou s tím schopní oslovit dokonce i své bývalé kmenové voliče. Ale sociální demokracie taky zřejmě nedělá všechno perfektně. Myslím, že letošní kampaň zase tak moc zajímavá není.

A máte jako zkušený politický hráč obavu z té obrovské síly kampaně Andreje Babiše?

Na jedné straně ano, protože se zdá, že to je dobře marketingově zvládnutá kampaň. Na druhé straně mám obavy i z toho, že celý ten jeho projekt může dopadnout úplně stejně, jako dopadly Věci Veřejné.

Včetně toho, že by se dostaly na začátku do vlády?

Já je nechci nijak kriminalizovat, ale myslím, že je to všechno postaveno na marketingu a síle jednoho podnikatele. Lidé pravděpodobně příliš neznají ty kandidátky, natož aby znali, co by ta strana chtěla v budoucnu dělat. Já slyším často kritiku současných stran, leckdy oprávněnou, tomu rozumím. Na druhou stranu tato strana, pardon ten spolek, protože nazývat to stranou se mi zdá příliš silné, ten spolek ani sám neví, co bude vlastně dělat. Mám nepříjemný pocit, že to bude takový pytel blech.

Stále se ptám Milana Urbana, nikoliv sociální demokracie, co soudíte o člověku jménem Andrej Babiš?

Je to úspěšný podnikatel. Představa, že tady budou o politickou pozici zápasit jednotliví podnikatelé, že tady bude zápasit Babiš s Jančurou nebo další významná podnikatelská jména, a že tomu budeme říkat demokracie, je pro mne ale představa velmi smutná.

Co soudíte o člověku jménem Tomio Okamura? Totéž?

To bych řekl, že je něco jiného. To je projekt postavený na určitém – omlouvám se za to slovo – narcismu člověka, který má rád sám sebe a pokouší se pochytat v té společnosti vrstvu těch nejnaštvanějších drsnými hesly. Ale nevidím tam žádné řešení problémů, které bezpochyby řešit musíme.

Několikrát jsem z Vašich úst slyšel sousloví „ekonomická diplomacie“. Co to vlastně je ekonomická diplomacie?

Ekonomická diplomacie v praxi znamená několik institucí: máme Ministerstvo průmyslu, Ministerstvo zahraničních věcí, Czech Trade, Czech Invest, kulturní centra, Czech Turism. Ale v současné době si každý z nich v zahraničí dělá, co chce. Jako by tam jezdila samostatně Slavia, Sparta, Bohemka, Žižkov, a ne tým České republiky. Jenže my potřebujeme, abychom v cizině vystupovali za „nároďák“ se lvíčkem na prsou, aby všichni věděli, co tam mají dělat, a aby ta jejich práce měla měřitelné efekty. Abychom nevynakládali peníze z veřejných rozpočtů zbytečně.

Jak se to dá poskládat, jak se to dá sdružit?

Dá se to sdružit tak, že někdo začne všem těm institucím velet. Já si myslím, že to musí být na základě vládního dokumentu, který musí připravit MPO a MZV společně. Ta ministerstva ale tady bohužel posledních 23 let válčí, jsme malá země a přitom si nejsme schopní srovnat v hlavě, že nejdůležitější je uplatňovat hospodářský zájem České republiky v zahraničí.

Myslíte, že lidé jako je pan Remek nebo paní Klausová mají šanci ty teze ekonomické diplomacie naplnit?

V zásadě ano. Zdá se mi, že je to dobrý výběr, zvláště do těch konkrétních zemí. Nedovedu si představit, že by pan Remek dělal velvyslance někde jinde a paní Klausová by asi také nebyla tak úspěšná v jiné zemi. Ale na těch pozicích, kde jsou, mohou být podle mě pro Českou republiku přínosem.

Projekt rychlodráhy Praha - Kladno, který je možná Vaším nápadem nebo projektem. Mě tedy zaujala ta fotografie parní lokomotivy. Kde jste na to přišel?

To vychází z mého přesvědčení a určité hrdosti na dávnou minulost. My jsme kdysi patřili technicky a technologicky mezi deset nejvyspělejších zemí světa, bohužel je to tak 80 let zpátky. Všechno dobré z průmyslu bývalo ve světě velmi často z České republiky. Třeba ta lokomotiva, to je pěkný symbol. Tam je vidět ta chytrost, um a šikovné ruce českých lidí.

Zkuste v jednom souvětí tu vizi nějak představit. Aby čtenář měl představu, o čem tady mluvíme.

Nejlepší bude příklad. Když se bavíme o parních lokomotivách, tak ty, které jsme vyráběli za první republiky, patří k těm nejlepším na světě. A byli to čeští projektanti, čeští inženýři, čeští konstruktéři, čeští řemeslníci, kteří prostě ukázali světu, jak jsme dobří. My se musíme vydat stejnou cestou, což znamená znovu být chytrým národem.

Představme si, že jste jmenován v nové vládě ministrem hospodářství. Co pro to lze udělat?

Začnu u řemesel. Dneska je systém učňovského školství úplně rozpadlý. Částečně jsou kompetence na krajích, částečně na ministerstvu školství. Myslím, že musíme znovu propojit konkrétní podnik s konkrétním učňákem, tak aby ty děti, které chodí do školy, chodily i na praxi do fabriky. Jedině ta jim může nabídnout výuku na nejmodernějších technologiích.