Poslanec ODS Žáček: Karel Gott působil v symbióze s komunistickým režimem. Generální pardon na normalizaci, to sem vnesl Zeman. Byli jsme v 90. letech moc velkorysí

10.10.2019 4:45 | Zprávy

ROZHOVOR „Faktem je, že ambivalentnost, a naopak symbiotičnost vztahu komunistického režimu a Karla Gotta byla zejména v normalizačním období ojedinělá a nepřehlédnutelná,“ říká historik, poslanec ODS a místopředseda bezpečnostního výboru Pavel Žáček. Zároveň dodává, jak je smutné, že dodnes nikdo řádně nezmapoval veškeré orgány komunistického režimu a podobná diskuse vznikla až kvůli úmrtí významné osobnosti. Podle Žáčka je nutné konstatovat, že jsme byli v devadesátých letech příliš velkorysí a nedokončili jsme očistu veřejného prostoru od všech těchto reliktů minulosti a teď se nám to vrací jako bumerang zpět.

Poslanec ODS Žáček: Karel Gott působil v symbióze s komunistickým režimem. Generální pardon na normalizaci, to sem vnesl Zeman. Byli jsme v 90. letech moc velkorysí
Foto: repro Youtube
Popisek: Pavel Žáček v Interview plus

Některým lidem se nelíbí pohřeb se státními poctami pro Karla Gotta a tvrdí, že jde o glorifikaci režimního umělce a projev neonormalizace. Respekt píše, že kariéra Karla Gotta by nebyla „myslitelná v žádném jiném než v autoritativním režimu, který si udržuje kontrolu nad kulturním provozem“. Jak celou debatu vnímáte jako historik?

Je smutné, že se tato diskuse vede až u příležitosti úmrtí nějaké osobnosti, a teď, prosím, neznámkuji ani minus, ani plus. Naše společnost se stále nachází v procesu vyrovnávání se se svou totalitní minulostí, jejíž součástí, bohužel, je i dnešní politická realita. Až na nějaké výjimky – otevření archivů KSČ, archivů represivních složek včetně svazků Státní bezpečnosti, přijetí paměťové legislativy, vznik Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek a podobně – jsme se pohybovali víceméně po povrchu. Komunisté brzdili jakoukoliv diskusi, předháněli se v tom se sociální demokracií, později jim ještě sekundovali Zelení a někteří další.

Žádná polistopadová politická garnitura nebyla schopna vytvořit dostatečně robustní prostor pro opravdu svobodnou a nezávislou diskusi na základě tvrdých faktů a kvalifikovaných badatelských výstupů. Pokud jsou paměťové instituce bezzubé, veřejnost o nich nic neví a podstatě věci se vyhýbají, tak jsou podporovány finančně, dostávají granty a tak dále. Pokud začnou fungovat a berou své poslání vážně, všechny politické síly spjaté pupeční šňůrou s komunistickou érou se proti nim postaví a personálně či ideově je vytunelují – Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu po odvolání Václava Bendy, Ústav pro studium totalitních režimů po mém vynuceném odchodu z funkce a odvolání Daniela Hermana či Archiv bezpečnostních složek po odvolání Ladislava Bukovszkého.

Čím déle nějaký ředitel v čele paměťové instituce vydrží, tím více je to v našich podmínkách podezřelé, co vše za to musí obětovat a jaké kompromisy dělat. V důsledku toho neznáme dostatečně mocenskou strukturu a její změny v letech 1948 až 1989 – anebo velmi omezeně. Stejně tak dostatečně neznáme roli a zodpovědnost jednotlivých funkcionářů z nejvyšší komunistické nomenklatury – rozličnou zcela jistě pro oblasti státní či veřejné bezpečnosti a například kultury, dále vysokého stranického aparátu, represivních složek včetně příslušníků tajné policie, agenturní sítě ve všech jejích podobách, nižších stranických orgánů, řadových členů KSČ a i dalších převodových mocenských pák totalitního režimu, spolupracujících nečlenů strany a podobně. Faktem je, že ambivalentnost, a naopak symbiotičnost vztahu komunistického režimu a Karla Gotta byla zejména v normalizačním období ojedinělá a nepřehlédnutelná.

Necelý týden po mistru Gottovi zemřela herečka a disidentka Vlasta Chramostová. Vrchní ústavní soudce Pavel Rychetský ihned přispěchal s názorem, že pokud si někdo zaslouží pohřeb se státními poctami, je to Chramostová. Jde o vyřizování účtů skrze zemřelé osobnosti? O čem to vypovídá?

Vypovídá to o zajímavé věci: pro Pavla Rychetského je přece jen důležitější a silnější předlistopadový vztah z disidentské komunity než vztah k Miloši Zemanovi jako člověku, který ho politicky, tak řečeno, udělal.

Europoslanec Jan Zahradil nadnesl důležitou myšlenku, že probíhající Gottovo posmrtné zbožšťování je součástí jakéhosi generálního společenského pardonu normalizačních let s tím, že podstatná část lidí si už žádné „vyrovnávání se s minulostí“ nepřeje. Podobně jako lidé nejsou zvědaví na stálé opakování minulosti premiéra Babiše a dávají najevo, že jim je jedno, kdo byl a nebyl komunista. Jak to vnímáte? Do jaké míry to skutečně vystihuje náladu ve společnosti?

Ano, souhlasím s dnešním v uvozovkách generálním společenským pardonem, který do naší společnosti naplno vnesl Miloš Zeman a rozvinul Andrej Babiš, jehož moc je dnes z podstatné části postavena na voličích snících nostalgicky svůj normalizační sen. Navenek to vypadá, že vyrovnání s minulostí si podstatná část občanů nepřeje, ale nemusí to být pravda. Ostatně jde o proces, který neovlivníme, který se děje, ať chceme, či nechceme. Každopádně máme právo na informace o naší totalitní minulosti, které jsme si těžce vybojovali, a je možná dokonce větší a důležitější než právo na informace o fungování současného postkomunistického demokratického systému. Čas od času chce prostě každý znát informace o své minulosti, anebo o minulosti osob ze svého okolí. Nedovedete si představit, kolikrát jsem už například v Poslanecké sněmovně odpovídal na otázku, zda byl Andrej Babiš opravdu agentem Státní bezpečnosti…

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Zuzana Koulová

Ing. Petr Beitl byl položen dotaz

Benešík (KDU-ČSL): Slováci jsou na tom v zastoupení lidí v mezinárodní politice lépe než my

Můžete mi vysvětlit, jak je to možné? To jste jako politici tak neschopní protlačit na vysoká místa politiky, kteří by hájili zájmy Česka? Ono to dost vysvětluje, proč podle mě na mezinárodní scéně zájmy nás Čechů vlastně nikdo pořádně nehájí, a proč se stáváme stále více bezvýznamnou zemí.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Stejně střílí Američané.“ Drulák a ukrajinské útoky na Rusko

18:42 „Stejně střílí Američané.“ Drulák a ukrajinské útoky na Rusko

Jak to bylo s americkým souhlasem Ukrajině střílet na Rusko raketami dlouhého doletu? Bývalý elitní …