Minulé úterý premiér Fiala vyhodil Ivana Bartoše z vlády a Piráti to pojali jako urážku, tudíž chtějí z vlády odejít úplně. Důvodem, jak známo, je digitalizace stavebního řízení. Udělal Fiala chybu, když si z Pirátů učinil další opoziční stranu, kterou navíc milují čeští novináři?

Je to tak podivuhodná situace, že se nechce věřit, že ji způsobili lidé, kteří mají sloužit občanům ČR k jejich prospěchu. Jistě mají pravdu všichni ti, kteří se domnívají, že by se alespoň na vládní úrovni nemělo střílet od boku a že by se všichni, kteří jednají mezi sebou o závažných věcech, které mají být otevřením vrat do digitální budoucnosti naší země, měli dříve, než něco řeknou nahlas, alespoň dvakrát nadechnout.

Jistě všichni chápeme, že ve vládních prostorách Strakovy akademie se někdy mluví zvýšenými hlasy a že je dobré někdy používat halasnější argumentaci, ale přece jenom se zde scházejí lidé k jednání a dohadování se, a nikoliv jenom k objímání, potřásání rukou a výměnám úsměvů. Možná že by autor společenského klasobraní mohl upozornit všechny na vysoké vládní úrovni, že příliš familiární tykačka není zde vhodná a že zasedání vlády je jiná společenská úroveň než návštěva pana starosty v Řeporyjích. Mnozí jsme již zvyklí, že i naši vysocí reprezentanti mluví na veřejnosti jako nevycválaní puberťáci, že neumějí slušně o cokoliv požádat a že za projevenou přízeň nevědí, jak poděkovat.

Setkání předsedy a podpředsedy vlády, kterému se dostalo takové pozornosti, snad ani nebylo v této společnosti příliš urážlivé, ale umím si představit, že pirátská lidová čeština obohacená zlidovělými výpůjčkami z neakademického prostředí nemusí být dostatečně srozumitelná bývalému rektorovi MU v Brně a že také profesorovo vyjadřování je pirátovi na jakékoliv úrovni nesrozumitelné. Když se do takového eintopfu přidá ještě odborně náročné téma, jako je digitalizace stavebního řízení, nemůžeme se divit, že obě strany se mohou cítit ohroženy ve své důležitosti a přesvědčení o své nepostradatelnosti.

To, že vzrušení z nedorozumění, které by mohlo být vysvětleno nějakou vzájemnou a pro obě strany přijatelnou dohodou, neustálé změny popisování důvodů, proč k takovému nedorozumění došlo, pak dávají vzniknout přirozeným obavám, že jedna, druhá nebo obě strany najednou neříkají, oč vlastně jde a na čem se vlastně nejde dohodnout. A protože se při zkoumání věcí politických vyplatí sledovat toky peněz, máme po několika marných dnech na stole vládní krizi, kterou si nikdo nepřeje, ale jejíhož konce si dnes nedovolujeme dohlédnout.

Digitalizace probíhala či spíše neprobíhala tak, že místo zavedených IT firem, které označují za firmy „napojené na kmotry ODS“, Bartoš zkoušel něco jiného. A nedbal, že to drhne, až to nakonec kleklo. Není on to takový trochu „budovatelský“ přístup ve stylu „všechno staré pryč, vše uděláme znova, kupředu levá, zpátky ni krok, škarohlídi, uvidíte“? Tak milují ten „pokrok“ a vymezení se vůči starému, až to dopadá takto.

Už jsme jednou vzpomínali, pokud se nemýlím, pověstné staré vykopat a mladé na jejich místo, které bylo tolikrát v dějinách lidstva oslavováno. Jeho autor upozorňoval, že je a bylo tolikrát přitažlivé, ale že lidé by je neměli vyvolávat na hřbitovech. V roce 1949 v Brně propagoval interbrigadista Ota Šling mládežnickou akci Mladí vedou Brno!, která se neobešla bez generačních konfliktů mezi studenty a dělníky. Skončila neslavně, komunistický tajemník Šling se dokonce stal obětí politických procesů v padesátých letech 20. století.

Kdo si dnes ještě pamatuje na začátky strany Pirátů, ví, že někteří z nich obdivovali představitele evropské levice, že měli s některými jejími představiteli osobní styky a že se dnes nemůžeme divit, že MZV Lipavský pobolševicku odhalil dětskou nemoc levičáctví ve své rodné straně. Zdá se, bohužel, že ve skutečnosti nejde a asi nešlo o hledání a objevování něčeho nového. Dnes je to ještě špatně viditelné, ale asi už je nesporné, že je něco neviditelného za celou českou pětikoaliční politickou scénou.

Premiér Fiala poté, co ho Piráti obvinili z toho, že je řízen „kmotry“, trochu ztrácí glanc a na tiskovkách i v TV pořadech se rozčiluje. Co se to děje? Vždyť má ve Sněmovně pohodlných 105 hlasů.

Předpokládám, že Petr Fiala je pod velkým tlakem ze všech možných stran, a nikoliv jen kvůli lapálii s Piráty. A možná pochopil, že v české politice nejde jen o peníze a cestování na květinových vozech, ale jako za velkých revolucí se mohou děti z těchto tribun, děti revoluce, ocitnout přinejmenším v zapomnění.

Myslím si ale, že jeho zbytečné projevy nejistoty svědčí o něčem vážnějším, co dnes ještě nevíme. Jistě to bylo něco podobného, s čím se museli vyrovnávat všichni jeho předchůdci, kterým šlo také o problémy existenční, protože byli, jako mají konečně vždy všichni předsedové vlád v tak nejistém prostředí, jako je střední Evropa.

Fiala se svou ODS získal nakonec pět senátorů a senátorský klub se mu zmenšil. Přesto mluvil o volbách jako o úspěchu, zatímco šéf Senátu Vystrčil na tiskovce vypadal hodně schlíple. Viděl jste tu scénu?

Ano, viděl a rozuměl jsem tomu, že Petr Fiala byl v situaci, která pro něho byla osobně nepříjemná. Jak jsem mnohokrát připomínal, politologie není politika, i když někdy mohou politické vědy politikům sloužit jako suma zkušeností od počátků lidstva do současnosti. Protože předpokládám, že jako historik ví, že vítězové voleb přicházejí i odcházejí, není to ani pro něho nic neobvyklého. Snad je na tom zajímavé jen to, že si někteří z jeho kolegů myslí, že jim jejich nebezpečná funkce byla svěřena na věky, a možná tuší, že okolo nich už dnes krouží mrchožrouti, kteří se těší, že nebudou muset jít spát.

Jinak, takové trochu mesiášské myšlení osvědčil kandidát Marek Hilšer, který svůj neúspěch ve druhém kole senátních voleb svedl na „velké peníze“ a „oligarchické struktury“, které stojí za profesorem egyptologie Bártou. Ten je ve veřejném prostoru veliká celebrita i mezi „kavárnou“ a kandidoval za STAN. Žádné složenky a faktury Piráti, kteří Hilšera podporovali, nedoložili, přesto taková slova. Jak si to vysvětlit?

Dovoluji si předložit jen svoje velmi subjektivní přesvědčení, že český politický diskurz, nebo přesněji současná česká politika, mi připomíná prózu českého spisovatele Bohumila Hrabala Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964). Je to monolog tvořený jednou dlouhou větou. Jeho autor je typická hrabalovská postava pábitele (člověka posedlého řečí), známá i z jeho jiných knih. Má rysy strýce Pepina, známého z Postřižin, nebo Smrti pana Baltisberga, kterému autor Tanečních hodin připsal na pohřební oznámení o jeho odchodu do věčné velikosti: Božíčku, božíčku, ten svět je tak strašně krásnej… Ne že by byl, ale on se mi tak jeví!

Parlamentní debaty, lhostejno, jde-li o Poslaneckou sněmovnu nebo o Senát či o veřejná vystoupení politiků skrz naskrz politickými stranami, kluby, o shluky parlérů (mluvků), jsou dnes karnevaly malosti až nicotnosti. Myšlenky jsou bezcenné, a i když egyptologie nemusí být ideálním tréninkem pro funkci senátora, dovolil bych si tvrdit, že vzdělání prof. Bárty a povaha jeho intelektu jsou významnějším vítězného kandidáta. Dokonce si myslím, že u uchazečů o senátorskou funkci není tak důležitá jejich stranická příslušnost jako vzdělání, profesní příslušnost a životní zkušenost. Proto je mj. také jiný věkový limit pro senátora a senátorky než pro poslance a poslankyně. I když to není vždy jednoznačné, přece jen zkušenost s Dominikem Ferim je mírným návodem, jaké je na některé zvláštnosti kandidatur na politické funkce brát ohledy.

Svobodní vyhráli volby v Rakousku. „Krajně pravicová“ strana, tak je označují mainstreamová média. Pročetl jsem si poctivě, co se klade nejhoršího za vinu jejich lídrovi Herbertu Kicklovi. A píší, že se několikrát setkal s nějakými „neonacisty“. Máme se v německé oblasti bát návratu ducha Adolfa Hitlera, nebo je prostě normální se setkávat s různými lidmi, jejichž politiku nevyznáváte?

Nepamatuji dnes v televizních programech všech možných vysílačů, že by se zapomnělo na Adolfa Hitlera, jeho nejbližší spolupracovníky, ženy, které pro něho a s ním pracovaly. Vojenské uniformy SS, SA, Wehrmachtu, Hitler-jugend a samozřejmě ducha Adolfa Hitlera, který se vznáší nad tím vším jak bájný fénix znovuzrozený ze svého popela. Neonacismu, v západní Evropě a zejména SRN a Rakousku, se většinou říká pravicový extremismus, to je jen evidentní logomachie (slovíčkaření). Jde o to, abychom uvěřili, že neonacismus v Evropě východní, střední, západní neexistuje.

Víme sice, že existuje, ale hajlování německých adolescentů na tribunách fotbalových stadionů, lidí, kteří se narodili více než půlstoletí po skončení druhé světové války, to není.

Pokud si vzpomínám, Pavel Horváth, tehdy ještě jako fotbalista AC Sparta, zaplatil asi 250 tis. Kč pokuty fotbalovému svazu, aby se očistil z toho, že udělal gesto, které mohlo připomínat tzv. hajlování. Zaplatil, ale odsouzený nakonec nebyl, protože jeho pohyb paží byl jen podobný jinému gestu. Pan europoslanec Turek byl vyfotografován s domněle nacistickým symbolem, přesto byl do Evropského parlamentu zvolen a nejsem si jistý, zda jeho trestní věc byla někde zaznamenána, založena a připravena k stíhání.

Ano, snad by mohlo být i toto trestné, ale pak je třeba soudit a odsoudit ty statisíce vysílacích dob, během kterých jsme duchem neonacismu denně bombardováni. Orlí hnízdo, slavné útočiště Adolfa Hitlera, v Bavorsku chytře přejmenované na Kehlsteinhaus, by se konečně už mělo zbourat a nedělat z něj turistickou atrakci.

Pomníků odsouzených k domnělé slávě je všude dost a nové se jistě ještě budou stavět. Hned na Malostranském náměstí bude prý stát maršálek Radecký z Radče a jeho duch nedaleko italského velvyslanectví v Nerudově ulici v Praze 1 by mohl být také chápán jako krvavá vzpomínka na jeho slavné i neslavné dny v Itálii.

Miloš Zeman slavil 80. narozeniny. Přišel Babiš, zástupce SPD, Filip Turek, Kateřina Konečná, Jindřich Rajchl a další. Komentátoři začali spekulovat, že Zeman dává dohromady svou vysněnou vládní garnituru, která nastoupí po volbách. Je to paranoia, nebo na tom něco bude?

Kdo zná smysl pro humor Miloše Zemana, nemůže ani chvilku váhat. Džamila Stehlíková by jistě uměla stav myslí těchto aktivních komentátorů pojmenovat, ale ani o její názory se nemusíme tolik zajímat. Přítomnost českých političek a politiků byla zajímavá a alespoň víme, u koho a kde požívá Miloš Zeman vážnosti. Pan exprezident sice řekl na veřejnosti, že stav české politiky ho vyburcoval k tomu, aby se o ni začal zajímat, ale to ještě neznamená, že někde kuje pikle a piklí kukle. Pro ty vámi vzpomínané gratulanty to jistě byla dobrá příležitost se od Miloše Zemana o politice něco dozvědět a ti, kteří nechtějí a myslí si, že všechno už vědí, asi o nic nepřijdou.

Jinak, na oslavě byli slovenský prezident i premiér, maďarský premiér Orbán, polský prezident Duda či srbský prezident Vučić. Přijeli jen za Zemanem, ani prezident Pavel, ani premiér Fiala se s nimi nesešel. O čem to svědčí?

Je to až příliš jednoduché. Svědčí to o velikosti osobností, jako jsou Petr Fiala a Petr Pavel, a předpokládám, že o ní má oslavenec vlastní názor. Možná by mu ani nebylo příjemné nechat si popřát k významnému životnímu jubileu lidmi, kteří se tváří tak radostně na svých fotkách s Pavlem Novotným, kterého si zřejmě považují více než bývalého českého prezidenta. Nechme, aby to zůstalo jejich věcí, třeba se jim podaří zanechat za svým vládnutím takovou stopu, jako je ta, které si váží u českého exprezidenta významní politici zemí sousedících s ČR. Dokonce bych to těm našim ani nevyčítal, mají v těchto dnech svých problémů dost, a o jejich přítomnost by ani evropští hosté neměli velký zájem.