Dobrý den, pane docente, vím, že doba je těžká a že nemůžeme znát všechno a ani odpovědi na všechno být nemohou, ale ostatně i v minulosti naší vlasti to tak bylo…

Pane redaktore, moc vám sice nerozumím, neboť naše ústava zaručuje svobodu myšlení a slova, ale budiž. Budete se mě ptát na přírodu, na filatelii či i na jiné otázky? Ale už to vidím, i na jiné otázky a vidím, že právě na takové, na které se hledají odpovědi jen velmi těžko. Tak se do toho dáme.

Je jaro, jsou tu čápi, ale třeba špačků nevidno, ale ani ostatní ptáci nespěchají s návratem do rodných hnízd. Co je asi příčinou?

Lidé si často myslí, že už bylo na návrat ptáků dávno pozdě. Ale není to pravda. Stále je ještě čas na včasný návrat stěhovavých ptáků, na jejich dobré zahnízdění i vyvedení mláďat, ale do cesty se staví spousta překážek. První z nich je hluboký propad studeného arktického vzduchu z našeho hlediska ze severozápadních míst arktické oblasti hluboko do jižní Evropy, ať už je to třeba na západním konci Evropy, či na jejím východním konci, Turecko nevyjímaje. Že u nás nebyly letos takové mrazy, že nenapadly spousty sněhu? Všechno způsobila téměř stálá tlaková výše nad Skandinávií, i když její kolísání třeba v únoru k nám trochu té zimy přiválo.

Mezi námi, ono to s tím příletem tažných ptáků tak zlé nebylo. Skřivánka jsem slyšel zpívat v únoru, koncem února se objevily čejky a kolem 13. března zde byli čápi. Alespoň na komíně bývalého lihovaru u Tomic, co jsou u Olbramovic na Benešovsku. Krátce nato se počasí u nás „vyjarnilo“, i když noční chlad byl. Bohům žel, konec března a zatím dosavadní duben není ptákům, kteří jsou závislí na hmyzu, příliš nakloněn. Hmyzu málo, skoro žádný, počasí chladné, i když ne zrovna deštivé – je sucho, nebudeme si lhát –  a to hmyz z úkrytů nevytáhne. Ale přece. V posledních dnech se objevily vlaštovky. Špačků u nás evidentně ubývá. Dnes vidět špačka je přímo zázrak, takže bychom jim měli nechávat tu a tam nějakou tu třešni. Alespoň mimo sady.

Je však nutné zamyslet se vůbec nad úbytkem ptactva u nás. Změnili jsme naši krajinu k nepoznání, jednotvárná, rozsáhlá pole s jednotvárnými plodinami, navíc takovými, které našim přírodním podmínkám nevyhovují, louky stejné jednotvárné – kdeže jsou ty krásné květnaté louky mého mládí, se často ptám!, lesy vydrancované kůrovcem i lidmi, neboť vedle těžeb nutných, padly i stromy zdravé  – a že jich bylo – aby se pěstitelé lesů trochu zahojili, když se kůrovcové kmeny prodávaly do zahraničí hluboko pod cenou. A pak to množství staveb na volných přírodních plochách ve jménu toho, aby naše stavebnictví fungovalo. V tom já vidím úbytek ptáků v naší krajině, tak nám mizí od našich domovů, i z našich polí, zahrad, luk a lesů. Kdy už se konečně poučíme? Či snad chceme prožít šesté velké vymírání? Abychom však nebyli jeho součástí, toho se bojím. Ne kvůli sobě, ale kvůli našim dětem, vnukům a pravnukům!
 
Je příroda zaskočena válkou tak jako my?

Kdysi nás učili, že válka je pouze pokračováním politiky jinými prostředky. Bylo to cynické! Nemám rád a odsuzuji válku, odsuzuji vůbec jakékoliv násilí, neboť násilí plodí zase jenom násilí. A násilí není jen fyzické, jak ho máme možnost dnes a denně vidět na obrazovkách našich televizorů, ale je i psychické – například šikana – národnostní násilí – když potlačujete jazyky jiného národa, zvyky jiného národa, jeho kulturu a popíráme svým násilím vyjádřit svobodně a volně příslušníkům jiného národa sympatie a příslušnost k němu. Násilí je i znečisťování životního prostředí člověka, jenž je jen pouhou součástí přírodního prostředí, které je ve své podstatě na lidském vědomí nezávislé, ale přesto silně vnímá naše fyzické chování. Ale není jím zaskočeno. Vytváří si sice pomalu, zato velmi účinné nástroje k tomu, aby opět dosáhlo rovnovážného stavu. Ne, příroda není zasažena lidskou válkou, která je velmi krutá, ale příroda si i s tou krutostí dovede poradit. Vezměme si například II. světovou válku, která byla na mnoha místech planety vedena velmi krutými a nevybíravými prostředky. Když se válečná vřava přehnala, když utichly zbraně, za krátký čas se na hlavni rozbitého kanonu posadil ptáček zpěváček a zazpíval svou milostnou píseň, aby vymezil svůj životní prostor a přivábil samičku k zachování druhu. Ne, příroda není závislá na lidském chování, ale lidské chování je závislé na přírodě. Proto se tak pracně budovala spolupráce mezi státy a národy.

• ONLINE: Válka na Ukrajině

Prý je čas se vrátit k myšlence americké vojenské základny u nás…

Nemyslím si, že je to dobrá myšlenka. Máme moc zkušeností s cizími vojenskými základnami na našem území. Spíše bychom se měli vrátit k myšlence první republiky a prezidenta Masaryka mít svou pevnou a sebevědomou armádu, která by měla úctu a vážnost mezi lidmi, abychom v případě napadení se dokázali ubránit. Škoda, že se nediskutuje o této myšlence.