V půlce března v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz jste říkal, že nezávidíte těm, kteří musejí koronavirovou pandemii řešit. Ať udělají, co udělají, může to být malér. A že čas ukáže, že to měli dělat jinak. A k tomu jste dodal, že nejhorší by ovšem bylo, kdyby nedělali nic... jak vidíte po půl roce, že se vaše proroctví vyplnilo?

Výjimečně si připadám trochu jako Sibyla. Ve své podstatě se mnoho nezměnilo. Pouze mám jednu velkou výtku, že někdy méně je více. Zdůrazňuju, že nejsem epidemiolog. Nemám chuť šťourat do něčeho, čemu nerozumím. Na druhé straně, máte-li něco a někoho vést, nemůžete dělat zmatky. Bohužel jsme se dostali do situace, kdy nevíme ráno, co bude platit večer.

Dáváte to za vinu odstoupivšímu ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi?

Naštvu asi spoustu fanoušků ANO, ale stali jsme se postupně zemí jednoho muže. Když začala koronakrize, v úvodu jsme slyšeli jenom jednoho muže. Jeden muž vykřikoval, že zachránil tisíce mrtvých. Za vším vidím postavu našeho pana premiéra, který řídí svoji vládu – a je to jeho věc – velmi autoritativně. Když takto řídíte kolektiv, tím jeho neúspěchy padají také na vaši hlavu.

Je ministr zdravotnictví v této době takovým fackovacím panákem, obětním beránkem či jak to říci?