Jsme uprostřed léta, nicméně i přesto se zdá, jako by problémy českého zdravotnictví buď přestaly existovat, nebo se o nich pouze přestalo mluvit. Jak to vidíte vy? 

 

Podobně jako u nežádoucích účinků takzvané vakcinace proti infekci Covid-19 se problémy českého zdravotnictví „vymlčují“. Ministr zdravotnictví Válek zcela zmizel z televizních obrazovek a hlavních médií. Naši demokratičtí novináři, kteří se spolupodíleli svým jednostranným přístupem na covidové totalitě, také asi nevidí ve zdravotnictví žádné problémy. Vše běží hladce, vše běží podle plánu. Lidé, platící zdravotní daň, která se nesmyslně nazývá pojištěním, nedostávají v mnoha případech řádnou zdravotní péči, na kterou mají podle platných zákonů nárok. Někteří dokonce vůbec nenaleznou dostupného praktika či stomatologa majícího smlouvu s jeho zdravotní pojišťovnou. U specialistů jsou někde objednací doby půl roku až jeden rok, v menších nemocnicích slouží lékaři každý třetí den noční služby, postupně se zavírají jednotlivá specializovaná oddělení. Stomatologické pohotovosti pro pacienty, kteří nesehnali smluvního stomatologa, kde se zuby příliš nespravují, ale poskytuje se zde první pomoc při bolesti, jsou většinou pouze v krajských městech. Čekací doba na vyšetření v nemocnici se pohybuje v řádech nikoliv týdnů (podle zákona), ale v řádech měsíců. Odkladné operace, které musejí být podle zákona provedeny do 1 roku, se odkládají i na několik let. Je potřeba říci na rovinu, že to není vina lékařů, ale špatně nastaveného pseudosocialistického a přeregulovaného systému, který svým postupným vyhníváním ohrožuje zdraví pacientů. A to rozhodně není poplašná zpráva, to je realita. Stačí jenom, když se zeptám svých pacientů, za jak dlouho jsou objednáni na rehabilitaci, kdy mají termín vyšetření u specialisty, odborné vyšetření v nemocnici nebo jestli mají smluvního stomatologa. Doby se prodlužují, v ještě nedávné minulosti obvyklá zdravotní péče přestává být dostupná.

 

 

Proč tomu tak je? Opravdu se nenajde u nás politická vůle či odvaha k tomu, aby se problémy zdravotnictví začaly systémově a koncepčně řešit? 

 

Není politická vůle. A asi ani nebude. Věrchuška, počínaje prezidentem, poslanci Parlamentu a další prominentní pacienti, dle slov bývalého ředitele FN Motol „kuliši“, mají zajištěnu kvalitní, rychlou a bezplatnou zdravotní péči především ve velkých nemocnicích. Zdravotní pojišťovny, které jsou podle zákona povinny zajistit svým klientům péči v rámci zákona, nejsou nijak tlačeny k tomu, aby se chovaly jako skutečné pojišťovny. Odsypou si z vybraných peněz podle zákona svá procenta na provoz a co zbyde, rozdělí mezi zdravotníky. Mnohdy ani nemají možnost něco změnit k lepšímu. Tak máme špatné zákony. A Ministerstvo zdravotnictví? Nevšiml jsem si, že by řešilo podstatné věci, které by současný průšvih, který se dotýká milionů občanů, chtělo řešit nastavením rozumných pravidel mezi pojištěnci, pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče. Místo toho se vždy hledá nějaký viník, na kterého se průšvih svede. Postupně i v důsledku tohoto jednání ubývají lékaři, ubývají zdravotní sestry a další personál, bez kterého se nedá řádně léčit. Místo toho, aby se problém řešil, tak se oběma komorami Parlamentu, proti všem zásadám slušnosti a zdravému rozumu, schválilo zvýšení počtu přesčasové práce. Nebo se sníží požadavky na dostupnost zdravotní péče. Je to podobné jako u nyní diskutovaného zákona o vybavení školek záchody. Jenže tady jde o zdraví a životy! Lékaři, kteří zažili změnu zdravotního systému v roce 1993, jsou nyní na vedoucích pozicích v nemocnicích a v soukromé sféře jsou na konci své kariéry. Jsou unaveni a roztrpčeni, kam jsme se pod dohledem pravicových, levicových i populistických politiků posunuli.

 

Velkou časovanou bombou je mimo jiné věková struktura praktických lékařů. Tuto základní lékařskou péči dnes drží při životě velké množství lékařů – srdcařů. Už jste to vzpomněl, ale přece se zeptám. Nehrozí, že již brzy nebudou mít statisíce Čechů nejen zubaře, ale i praktického lékaře?