Patřil jste mezi příznivce změn, které slibovala nová vládní garnitura, ale už minule jste přiznal, že vás počínání i výsledky Fialova kabinetu zklamaly. Sympatizujete tedy s těmi, kteří se účastnili první zářijovou sobotu mohutné demonstrace na Václavském náměstí a chystají se na další?

Tolik kritizovaný chaos, který byl přisuzován předchozímu vládnímu počínání v průběhu covidové pandemie, se bohužel vrátil. S kabinetem Petra Fialy, který nám sliboval jasné a srozumitelné kroky, očekávaná změna nepřišla a opět se improvizuje. Fiala dostal přízvisko nejhoršího předsedy vlády v EU, dosáhli jsme největšího propadu zadlužování a v energetice a v inflaci jsme se propadli na chvost pořadí evropských zemí, ale přes to všechno dostal v Polsku ocenění „Člověk roku“ jako kdysi Havel. Zejména debata, jež následovala po té vámi zmíněné protivládní demonstraci na Václavském náměstí, dokonale obnažila, jak moc je současná politická elita odtržená od všedních problémů, kterými dnes lidé žijí. Premiér Petr Fiala označil desítky tisíc demonstrantů za oběti ruské propagandy, čímž podnítil bouřlivé reakce. Koalice doteď bohužel nebyla schopna vysvětlit nejen to, co dělat chce, ale ani to, co dělat nemůže, i kdyby nakrásně chtěla. Tak se nesmí divit, že protestů bude přibývat.

Vršící se chyby vlády korunované skandály hnutí STAN vyústily v pokus svrhnout vládu. Jaký měl při současném rozložení sil v Poslanecké sněmovně význam?

Připomeňme si, že počátkem loňského června se tehdejší opoziční strany – ODS, KDU-ČSL,TOP 09, Piráti, STAN a SPD – pokusily vyslovit nedůvěru tehdejší vládě Andreje Babiše, což se nepovedlo, když se našlo jen 89 hlasů. Analogicky počátkem letošního září se opoziční strany ANO a SPD pokusily vyslovit nedůvěru vládě Petra Fialy a experiment opět nevyšel, když se našlo jen 84 hlasů. V obou případech byl výsledek jasný před hlasováním, pokaždé šlo o zbytečné divadlo či lépe řečeno jakousi politickou demonstraci nespokojenosti a asi těžko bude někdo kázat, že jednou šlo o hrdinství a podruhé o zbabělost.

Nejdiskutovanějším problémem posledních měsíců je energetická krize, o níž nikdo netuší, jaké může mít vyústění. Co vám z pohledu České republiky připadá nejzásadnější?

Chlubíme se, že jsme získali nemalý podíl v LNG terminálu, ale zapomínáme, že stál astronomické peníze, které vláda nechce ani prozradit. Nepořídili jsme k tomu nezbytné LNG tankery, což je při jejich nedostatku problém. Na celém světě jich je zhruba jen 600, zatímco tankerů na ropu je cca 14 500! Pak je nezodpovězený další problém. Pokud se sežene dostatek tankerů, aby zkapalněný plyn dopravily na nizozemský terminál, zbývá ještě takový nemalý detail, jak ho následně v plynném skupenství dopravit do České republiky. Předpokládá se, že se to přepojí na páteřní plynovody, které vedou přes Německo na jih od Nord Streamu až k českým hranicím. Ty ale nemají dostatečnou kapacitu, a Němci je tak logicky budou využívat především pro sebe.

Dále je třeba se zamyslet, odkud ten LNG bude? Část bude americký LNG, ale částečně to bohužel bude i ruský LNG, který Američané kupují v Rusku a který pak přeprodávají za výrazně vyšší ceny než Rusové. Dokonce prý ten ruský LNG přepravují pomocí ruských tankerů, které nejezdí pod vlajkou Ruské federace, ale Libérie nebo Řecka. Američanům obecně tato situace vyhovuje, protože na tom obrovsky vydělávají, a totéž se týká ropy. Saúdové těží barel ropy za zhruba sedmnáct dolarů, Rusové za dvojnásobek plus speciální Putinova daň deset dolarů, zatímco Američané těží ropu frakováním za minimálně šedesát dolarů za barel. Takže když se prodával barel ropy pod padesát dolarů, firmy ze Spojených států těžce prodělávaly. Už jen z těchto jednoduchých kupeckých počtů je zcela jasné, že díky všem převodům nakonec nejvíce vydělává Rusko. Navíc ruský export ropy do Indie ohromně narostl, stejně jako Číny. Absurdní je, že i Saúdové kromě prodeje své ropy údajně přeprodávají do Evropy i tu ruskou ropu, a to s notným výdělkem – na bídě spotřebitelů se vždy nejvíce vydělává.

To by mohlo platit i pro Českou republiku, protože u nás narostly ceny energií dramaticky více než v jiných evropských zemích, přitom sami umíme energii vyrobit docela levně. Co si o tom myslíte?

Česká republika je čistý vývozce, elektrickou energii dlouhodobě víc vyváží, než dováží, a tak jsme schopni domácí potřebu pokrýt výrobou zcela bez použití dováženého plynu. Podle výroční zprávy ERÚ za rok 2021 byla loni čistá výroba z plynových a paroplynových elektráren dohromady jen necelých 8 TWh a čistý export byl vyšší až o 11 TWh. Z toho plyne, že tím, kdo určuje cenu pro domácí trh, je průměrná hnědouhelná elektrárna, ale ty zase tolik nezdražily, i když povolenky ano. Ale stále jde o dodatečnou částku kolem dvou korun na kilowatthodinu, a pokud se v minulosti nabídkové ceny elektřiny pohybovaly kolem jedné koruny a výrobci dosahovali přiměřených zisků, pak i se zohledněním inflace a vyšší ceny povolenky je nastolený strop 200 eur – i když vyšší oproti limitu EU 180 eur – až neodůvodnitelně vysoko.

Navíc vláda s velkým zpožděním zvolila ze všech možných řešení to nejhorší – zastropovala cenu nikoli výrobcům ani domácnostem, ale cenu, za kterou budou elektřinu s pomocí státních dotací nakupovat distributoři. Ochránila tak výrobce, zejména ČEZ, takže jim mohou nadále zůstávat desetinásobné zisky a dál mohou parazitovat na krizi a zneužívat svého monopolního postavení včetně stomilionových odměn. Bohužel nelze ČEZ jednoduše přikázat, aby část své produkce levně prodával na domácím trhu a na evropskou burzu posílal, až co zbude. Pro firmu platí zákony o ochraně hospodářské soutěže, musí tedy prodávat všem za stejnou cenu. Tím vším ale vláda vytvořila dotační tunel, kterým potečou peníze od státu ve prospěch výrobců a potřebným, malospotřebitelům moc nepomohla, protože spoléhat na to, že konkurence distributorů srazí marži, je v současném netržním prostředí více než naivní.