„Když rebelie začala, otevřeně se v novinách diskutovalo, o jaký post poslancům ODS jde. To podezření se objevovalo od samého začátku. Poslanci ztratili postavení uvnitř ODS, bylo tedy jasné, že se v dalších volbách nedostanou do Parlamentu, využili situaci vlády a vydírali ji s cílem zajistit si vlivné postavení i do budoucna,“ upozornila na podle ní podezřelé okolnosti kolem vzpoury několika poslanců ODS.

„Záleží, jestli odposlechy tyto spekulace potvrdí. Pokud by se podařilo prokázat, že cílem byly posty a že své chování rebelové podmínili tím, že za to něco dostanou, šlo by jednoznačně o korupční chování,“ potvrdila ParlamentnímListům.cz politoložka. Ale věří, že orgány činné v trestním řízení „mají něco v ruce“. „Olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan řekl, že problémem je, že naráží na klientelistické sítě, takže je velmi složité se v případu zorientovat,“ naznačuje profesorka, že si budeme muset na rozmotání případu počkat.

• TÉMA: Trafikantni z ODS

Šlo jednoznačně o politickou korupci, říká politoložka

Ať už z hlediska trestního bude jednání bývalých zákonodárců za ODS posuzováno jakkoli, z politologického hlediska se bývalí poslanci podle Dvořákové dopustili jednoznačně politické korupce. „Trestný čin je něco, co je definováno v trestním zákoníku, tím ať se zabývají právníci. Ale z politologického hlediska je to dost jasné, protože korupce je jakékoli jednání člověka, který je v určité pozici a upřednostní vlastní zájem nad zájmem veřejnosti,“ prohlásila profesorka Dvořáková. Pokud tehdejší poslanci ODS Marek Šnajdr, Ivan Fuksa a Petr Tluchoř mysleli, že zákon předložený vládou do Poslanecké sněmovny je špatný, měli hlasovat proti němu, mohli i rezignovat na poslanecké posty. „Ale pokud je jejich postoj k hlasování ovlivněn tím, že za to dostanou nějakou výhodu, jde o korupci,“ tvrdí politoložka.

Kde bují korupce, není moc prostoru pro politický kompromis

Podle profesorky Vysoké školy ekonomické je možné pod korupční chování zahrnout nejen přijetí peněz, ať už v hotovosti nebo ve formě anonymních akcií, ale i získání nějaké protislužby nebo získání „trafiky“ jako v této kauze, či příslib získání určitého vlivného postavení apod. A pokud podle Vladimíry Dvořákové politici označují takové jednání za běžný „politický deal“, jde o systémovou korupci. Přitom vydávání korupčního chování za normální vyjednávání politického kompromisu je matení veřejnosti. „Je to zcela opačně, tam, kde bují politická korupce, je malý prostor pro politický kompromis. Protože když si mohu potřebné hlasy koupit, nemusím hledat kompromisy,“ vysvětlila politoložka.

Státní puč? Klasická konspirační teorie

Dvořáková odsuzuje silná tvrzení, že cílem policie a státních zástupců byla snaha změnit politickou situaci, že šlo dokonce o státní puč. „Většinou to říkají lidé, kteří měli na tyto politiky pozitivní náhled. Ale představa, že by tu byl zájem, aby státní zastupitelství někoho zavřelo, aby padla vláda, je klasická konspirační teorie. Kdyby nic jiného, hlavním důvodem, který nebyl nikým zpochybněn, bylo zadání od sekretářky pana premiéra pro tajné služby, aby sledovaly manželku premiéra, a to je jednoznačné zneužití tajných služeb, které mají jiný účel,“ upozornila profesorka. A připomíná, že ve svém usnesení Nejvyšší soud neřekl, že exposlanci nic neudělali, ale jen uvedl, že se na ně vztahuje imunita.

Odhalit klientelistické sítě a vazby na kmotry není možné za týden

Je třeba nechat na orgánech činných v trestním řízení, ať vyšetřují, a netlačit na ně, aby měsíc od zadržení podezřelých odkryly všechny karty, které mají v ruce. „Pokud policisté vyšetřují takový případ korupce s napojením na kmotry, nebudou přece okamžitě odhalovat, jaké důkazy mají. Získávají další informace o klientelistických vazbách. To není jednoduchá věc, to nejde udělat za týden, to je u tak složité kauzy tohoto typu nesmysl,“ je přesvědčena politoložka. I vazba stíhaných byla podle ní důvodná, aby policisté mohli vyslýchat další svědky, aniž by je obvinění mohli ovlivňovat nebo jinak zasahovat do vyšetřování.

• TÉMA: Obří protikorupční akce

Případ provází od začátku hysterie

Politici nemají do vyšetřování policie co vstupovat ani je komentovat. „Vyšetřování dozoruje státní zástupce, pokud dojde k žalobě, rozhodne soud. Může předložené podklady považovat za nedostatečné, může obviněné osvobodit, pokud se neprokáže, že by se dopustili trestného činu. Ale teď, v průběhu vyšetřování, komentovat postup orgánů v trestním řízení, to považuji za nátlak na ty orgány, které kauzu vyšetřují,“ kritizuje chování některých politiků profesorka Dvořáková, případ prý provází od počátku hysterie. Vytváří to dojem, že když se sáhne na lidi ve vyšším postavení, hrozí vyšetřovatelům nebo státním zástupcům odvolání, a to je podle ní špatné. „V demokratickém právním státě existují nástroje, například stížnost k nejvyššímu státnímu zástupci, který může posoudit, jestli některé věci byly adekvátní, nebo ne,“ namítla a současně upozornila, že nejvyšší státní zástupce nesmí zasahovat do otevřené kauzy. V minulosti k tomu podle ní došlo v případě tehdejšího předsedy lidovců Jiřího Čunka ze strany tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké. „Šlo o porušení zákona,“ dodala pro ParlamentníListy.cz.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu platí, ať se to někomu líbí nebo ne

I když politoložka uvádí, že „rozhodnutí soudu je rozhodnutí soudu, které platí a které není možné zpochybňovat“, považuje odůvodnění Nejvyššího soudu za „velmi široký výklad imunity“ a „za hodně neobvyklou interpretaci imunity“. „Jestli dotyční spáchali nebo nespáchali trestný čin, jestli je mohou obvinit za jednání mimo půdu Parlamentu, to jsou velmi složité otázky, to nechám právníkům. Jedna věc je jasná, rozhodnutí Nejvyššího soudu platí. Je možné, že nejvyšší státní zástupce to celé nějakým způsobem zastaví a bude muset obvinění založit na něčem novém, protože do toho vstupuje imunita,“ soudí Vladimíra Dvořáková. Není podle ní možné obviňovat vrchního státního zástupce Ivo Ištvana, že měl vycházet z obdobného rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze Víta Bárty. „Říkat, že se něco podobného objevilo v případě Bárty, je nesmysl, tehdy šlo o poslance, který je stále poslancem, ale tady jde o lidi, kteří už poslanci nejsou,“ argumentuje politoložka. Není podle ní nejmenší důvod, proč za to kritizovat Ištvana. „Kritiku by si zasloužil, kdyby rozhodnutí Nejvyššího soudu ignoroval. Ale to neudělal, prohlásil, že se na případ musí podívat jinak právě kvůli odůvodnění Nejvyššího soudu,“ konstatovala profesorka.