Podle knihy Úsvit: kritika politického systému a návrh nové Ústavy pro Českou republiku ekonoma Pavla Kohouta jste dali jméno vašemu hnutí. Co vás na ní inspirovalo? 

Pojmenovat naše hnutí jako Úsvit nám připadlo příznačné pro něco, co se rodí a přinese, doufejme, celé zemi nový den. Inspirovala nás sice kniha Pavla Kohouta, ale abychom byli spravedliví, prvním, kdo nás přivedl k myšlenkám demokracie, byl lichtenštejnský kníže Hans Adam II. Ten nám asi před třemi lety i s věnováním poslal český překlad své knihy Stát ve třetím tisíciletí, v níž analyzuje politické systémy a uvádí do kontextu to, že stávající systémy jsou nedemokratické, protože v nich vládnou stranické oligarchie.

Samozřejmě, že i navrhuje řešení. Kníže ve své zemi nechal roku 2003 přijmout novou demokratickou ústavu, která demokracii, a to absolutní, zavádí. V Lichtenštejnsku sice vládne on, ale je přímo odvolatelný stejně jako všichni další politici. Občané tam mají právo navrhovat a přijímat zákony včetně ústavních a obce mají dokonce právo na sebeurčení. Prostě vládcem je v důsledku občan. A věřte či nevěřte, nikdo tam od té doby politiky ani knížete neodvolal, žádná obec Lichtenštejnsko neopustila. Jen se dramaticky zvýšila spokojenost občanů s jejich zastupiteli a jejich prací.

Pokud jde o Pavla Kohouta, je to dobrý ekonom a ekonomický publicista se zdravým rozumem, kterého si jako odborníka vážím a jsem rád, že jsme se mohli blíž poznat a alespoň chvíli spolu pracovat na dobré věci. Faktem ovšem je, že za poslední půlrok jsme se s Tomiem posunuli o kus dál.  Napsali jsme vlastní studii, knihu o přímé demokracii. Umění přímé demokracie vyjde sedmého října, tedy už zanedlouho. V ní předkládáme i vlastní návrh demokratické ústavy. Ten je ovšem z dílny právě Hanse Adama II. My jsme jen přizpůsobili některé detaily českým poměrům.

Co Vám média udělala tak špatného, že jste navrhl zřízení jejich kontrolního orgánu? Vždyť jste také býval novinářem…

Právě proto, že jsem starý novinářský veterán, který začínal v celostátních médiích na počátku devadesátých let s Láďou Jaklem, Daliborem Balšínkem, Jardou Kmentou, Přemkem Svorou či Tomášem Chalupou, musím říct, že tehdy naše práce byla daleko odpovědnější. Každá informace se musela ověřit z mnoha zdrojů, neexistovalo, aby byl zpravodajský text jakkoli komentativní a už vůbec by neprošly pejorativní přílepky. Neexistovalo, že bychom pustili rozhovor doslovně přepsaný v hovorové řeči. Takovým rozhovorem totiž uděláte blbce i z největšího inteligenta a to jsou věci, které jsou dnes běžné. Tedy manipulace s fakty, dehonestace, polopravdy. Je běžné, že titulky či popisky účelově zkreslují skutečnost. 

Můžete být konkrétní?

Jeden příklad za všechny.  MF Dnes v titulku napsala, že Okamura podnikal s mafiány. Nicméně v samotném textu se vlastně dočtete pravý opak, tedy to, že měl Tomio společníka, který si půjčil peníze od mladého Kočky, jenž byl v kontaktu s člověkem, co byl údajně mafián. A i to, že Tomio v momentě, kdy se tohle dozvěděl, okamžitě z firmy, kde byl pouze společník, vystoupil. A já, který u toho byl, vám řeknu, že vystoupil s devítimilionovou ztrátou. Při zvažování, zda obětovat peníze, které samozřejmě od svých společníků nikdy neuvidí, nebo s nimi zůstat, bylo jeho rozhodnutí jasné. Raději bez peněz, jen ne s lidmi s tak kontroverzními kontakty.

Problém médií je v tom, že je trh tlačí do stále větší bulvarizace. A bohužel si to žádá skandální titulky, ostré nekorektní texty. A já říkám ano, pište si hoši, jak chcete, ale nesmíte lhát, druhé dehonestovat nebo zkreslovat situaci. Média v tom totiž mají obrovskou moc, pomyslným mávnutím pera vás mohou zničit nebo z vás udělat Boha. Exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil je mediální miláček, přesto, že je to gauner, a navzdory zločinům, které na české legislativě napáchal a navzdory tomu, že je loutka v rukou kmotra ODS Romana Jurečka. Naopak Vít Bárta je mediální štvanec navzdory tomu, že v praxi pohnul se spoustou věcí dobrým směrem. Jen si vezměte audity na Ministerstvu dopravy nebo jeho tlak na zlevnění dálnic, kdy se otevřeně postavil proti velkým stavebním firmám. To, že dnes už skutečně máme dálnice levnější o desítky miliard, je jeho práce.

Bárta k nám přivedl Pavla Kohouta, který si Vítka vážil za to, že to byl jediný ministr, který začal protikorupční strategii NERVu naplňovat v praxi. Ale médii je Vít Bárta prezentován jako korupčník, protože ho prokazatelně křivě obvinila Kristýna Kočí a vymámila z něj půjčku, kterou pak vydávala za úplatek. Sama se dokonce nahrála, jak se svou právničkou domlouvá tuhle boudu na Vítka. A očistila média někdy Vítka ze lživých obvinění? Ne, naopak neustále omílají, že Bárta je ten, co byl souzený za korupci. A přitom obsahově správně má věta znít, že Bárta je ten, co byl křivě obviněný. A to nemluvím o dalších křivých obviněních. Nejhorší je, že ve stávající situaci s tím nic nenaděláte. V kauze senátora Vladimíra Drymla, který byl také obětí cílené akce novináře Janka Kroupy, jsem popsal a doložil všechny nepravdy a zavádějící texty, které MF Dnes napsala a poslal to etické komisi Syndikátu novinářů České republiky. Odpověď byla lakonická. Prý je to složité, budou o tom diskutovat. No a diskutují zřejmě dodnes, protože od té doby už jsem o etické komisi neslyšel. Je to absolutně bezzubá instituce.

I přesto, není váš požadavek na instituci kontrolující novináře přeci jen moc silná káva?

Předkládám návrh na ustavení mediální rady složené ze zástupců novinářů, vydavatelů a veřejnosti, která bude dohlížet na dodržování zákonem daného etického kodexu. Kodexu, který si na sebe před lety připravili sami vydavatelé, ale pak od něj v tichosti ustoupili. Když se totiž připravoval tiskový zákon, tak vydavatelé vyděšení jeho přísností k lhaní médií nabídli zákonodárcům bártr. Vy vyškrtnete ty přísné paragrafy a my se na oplátku zregulujeme sami. Založíme mediální radu a ta bude vymáhat dodržování etického kodexu. Poslanci tedy paragrafy škrtli a vydavatelé? Ti vzápětí myšlenku samoregulace a kodexu hodili za hlavu. A já vám řeknu, že se mi ten jejich kodex moc líbí. Skutečně říká, že média nesmí dehonestovat, překrucovat skutečnost, psát zavádějící titulky, křivit skutečnost. Nesmí prostě lhát a špinit. Myslím si, že když se nám tohle podaří, bude to ku prospěchu všech. Lidé dostanou objektivnější a pravdivější informace a novinářů si možná lidé zase začnou vážit. Vždyť pro drtivou většinu lidí jsou média absolutně nedůvěryhodná. 

Jak jste se zapojil do volební kampaně hnutí Úsvit přímé demokracie?

Pracuji na ní od momentu, kdy jsme se s Tomiem rozhodli jít do voleb. Agitujeme, píšeme, vymýšlíme, co se dá. Samozřejmě, že naším limitem jsou peníze. Máme velmi malou půjčku. Teď přesně nevím, kolik nám banka půjčila, ale je to řádově několik milionů korun, tuším, že osm. Takže budeme  mít na pár billboardů. Na každý kraj jsme si půjčili jedno auto s polepy, máme pár plakátů a uděláme určitě nějaké letáky. Je jasné, že nás ANO Andreje Babiše mediálně zválcuje, ale ať. Nám nezbývá než pečlivou prací ukázat, že my jsme ta správná nejdůvěryhodnější varianta. Ostatně jsme po dlouhé době jediná strana, která není účelový projekt jako výtah k moci, ale vznikli jsme na základě vize. Myšlenky prosadit přímou demokracii. Zatímco jiné nové strany teprve teď tvoří a vymýšlí svoje programy, tak my měli nejdříve vizi, program, který chceme prosadit, a až pak jsme teprve začali přemýšlet o nějaké kampani a účasti ve volbách. Bylo by fajn, aby si právě tohle lidé uvědomili. 

Jdeme do voleb s tím, že chceme prosadit změnu systému. A jdeme tam také s tím, že otevřeně říkáme, že nechceme žádné funkce, nejdeme do žádné vlády. Ale podpoříme každou koalici, která na oplátku podpoří zákon o referendu. Tedy zákon, který nám všem občanům umožní sporné zákony odmítnout nebo jiné zákony přijmout. Samozřejmě, že následně chceme v referendu předložit náš návrh ústavy, který by u nás zavedl skutečnou demokracii. Ta by dala občanům moc své poslance kontrolovat, odvolávat a samozřejmě také politikům dala osobní odpovědnost za hospodaření se svěřeným majetkem. To je něco, na čem se přece musí shodnout voliči levice i pravice. Současná bezbřehá nezodpovědnost politiků a nestabilita koaličních vlád je cestou do pekel a jediné východisko jsou systémové změny. Až tohle prosadíme, těším se, že s politikou seknu a půjdu na výminek domů, do Horní Hynčiny, kde budu psát knihy, kterých mám tucet rozepsaných, točit filmy s kamarády a vařit pivo.