Pane generále, co můžeme očekávat od summitu NATO, který právě začíná ve Washingtonu? Hlavním tématem bude jistě podpora Ukrajiny.

Nebude to pouze o tom, co udělat vůči Ukrajině, ale ve smyslu celkového posílení vojenských kapacit. Už nějakou dobu se hovoří o vytvoření možná až padesáti nových brigád, což je minimálně čtvrt milionu vojáků. Otázkou pak zůstává, kdo tyto ambiciózní plány naplní. Jisté je, že to nebude za malých nákladů, právě naopak. 

Konkrétní pomoc pro Volodymyra Zelenského je evidentní, což souvisí i s leteckými údery na Kyjev. Nechci a nebudu vůbec spekulovat, kdo za tím byl. Pro mě je v této věci pouze jedna relevantní otázka, jestli se opravdu v Kremlu zbláznili, že den přes zahájením summitu NATO budou záměrně střílet do nemocnice, anebo se úplně nezbláznili a zvolili špatný cíl anebo raketa selhala. Možností je víc a debatuje se rovněž o některých dalších.

Nakolik může mít vliv, že se summit koná ve Washingtonu, kde ho hostí prezident Biden?

Joe Biden má příležitost se ukázat jako státník a možná si trochu napravit pošramocené renomé po debatě s Donaldem Trumpem. Kdyby Biden nebyl vládce nejsilnější země světa, bylo by mi ho líto. Na summitu nicméně určitě dojde k potvrzení dalšího vyzbrojení Ukrajiny, především protivzdušnými systémy Patriot a některými dalšími. Otázka zní, za jak dlouho budou tyto systémy na Ukrajinu dodány, a zda to bude mít možnost aspoň trochu zvrátit současný velmi nepříznivý stav na válčišti pro Ukrajinu. Jsem si však téměř jist, že oficiální debata o členství Ukrajiny v Alianci vedena nebude, půjde spíš o sliby vojenských dodávek a sepsání řady dvoustranných dohod o bezpečnosti mezi Ukrajinou a členskými zeměmi NATO, které budou sloužit jako taková náhrada skutečného členství. 

Od summitu bych nečekal nic převratného. Západ bude v zásadě Kyjevu slibovat modré z nebe, jak to dělá celého dva a půl roku, aby pak v realizačních otázkách byl značně pozadu. Nemyslím si, že se tohle diametrálně změní a Ukrajina dostane všechno, co potřebuje. Jednak proto, že to nemáme a jednak proto, že sama Ukrajina není sama schopna řešit problém další živé síly, kterou by mohla nahradit vyčerpané brigády. 

Nemohu se nevrátit k útoku na dětskou nemocnici v Kyjevě, což je tyto dny hlavní téma a prakticky napříč ho odsoudili všichni politici. Jakkoli jde o strašlivou věc, lze na základě publikovaných informací říct, že máme jasné důkazy o tom, že šlo o cílený ruský útok?

Nejsem odborník na raketovou techniku ani na to, co umějí výbušniny o různé váze. V západním světě je nepochybně dost expertů, kteří umějí posoudit, zda dráha letu, sklon střely před nárazem do cíle, motory a další faktory potvrzují, že to byla střela Ch-101, anebo jak se spekuluje o norské či švédské střele. Netvrdím to, pouze říkám to, o čem se mluví. 

Potvrdit to neumím. Řeknu však jednu věc, ať se to někomu bude líbit nebo ne. Pan ministr Lipavský řekl správně, že jenom ohavní lidé zabíjejí děti. Byl bych rád, abychom tento přístup k zabíjení nevinných dětí měli obecně. Nejen v případě války na Ukrajině. Měli bychom brát v potaz i zabité děti v jiných konfliktech. Čísla Hamásu tvrdí, že bylo zabito možná až 14 až 15 tisíc dětí, ale i kdyby jich byla „jen“ třetina, ale nás to nechává v klidu, nijak proti tomu neprotestujeme a vlastně říkáme, že jsou nám z duše protivné a odporné vraždy dětí jen v některých konfliktech a jinde to pomíjíme, jako by se nic nedělo. Když je někdo napaden, má se sice právo bránit, ale zároveň říkáme, že asi může páchat i válečné zločiny. Tohle mi vadí.