Odtajněte nám poněkud tajuplnou zkratku ViZa….

Jedná se o Fond ViZa - Vysočina a Zakarpatí. Na začátku to byl fond spolupráce Podkarpatí a kraje Vysočina. Zanedlouho se připojily další kraje – Pardubický, Ústecký, Jihočeský. Máme kontakt s Ministerstvem obrany ČR pro válečné hroby. Udělali jsme kus práce u Bachmače na východě Ukrajiny, dělali jsme tabulky pro české legionáře a ukrajinské vojáky, kteří válčili proti bolševikům. Ministerstvo školství ČR podporuje výuku češtiny na Ukrajině – máme šest škol, kde se studuje čeština jako cizí jazyk. V Užhorodě, Mukačevě, Koločavě, Berehove, Solavě a Chustu. Na užhorodské univerzitě je katedra bohemistiky. Podporujeme spolupráci mezi kraji, městy, obcemi. Například Užhorod má družební města Jihlavu a Českou Lípu, Chust  Žďár nad Sázavou. Letos se podepsala smlouva mezi Novým Městem na Moravě a Mežuhorje. Je smlouva o spolupráci mezi hasiči, policisty. To je naše cesta do Evropské unie, nazpět, kde máme rodiny a příbuzné.

Špatné bylo, jak jsme se dostali v roce 1945 do područí Sovětského svazu. To jsme nevymysleli my, ale velký diktátor Stalin. U našich lidí se změnila mentalita, nazveme to „homo sověticus“. Jak se skončí, můžeme se zpět připojit do Evropy, bydlet v Čechách, na Slovensku, v Maďarsku, v Polsku…

A co Slovensko, které je Ukrajině blíže a sdílí společné hranice? 

Se Slovenskem se dobře spolupracuje s Košickým a Prešovským samostatným krajem. Jsou to sousedé. Ale největší spolupráce je s Českou republikou. Tento fond dotuje Ministerstvo financí ČR. Naše práce je servis služeb a zajištění peněz.

Moji příbuzní se usídlili na Liberecku, v Sudetech, po válce. Když jezdili sem zpět na Ukrajinu, bylo to jediné auto na hranici. A jezdilo se jen na pozvání, takové to byly časy.