Svátky klidu a míru a rozjímání. To se běžně čeká ke konci roku. Je v naší společnosti něco, co nás jitří natolik, že to prostě nejde?

Myslím si, že je to individuální. Někteří možná i o svátcích řeší politickou situaci u nás a ve světě, jiní se potýkají s nákupní horečkou… Já patřím k těm, kteří jsou spíše v klidu.

Celým rokem 2019 nás provázely demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii. Už toho bylo řečeno mnoho, ale co vzkázat jak Mikuláši Minářovi, tak občanům, kteří se demonstrací účastní? A co smířlivě popřát do roku 2020?

Asi nemám potřebu cokoli vzkazovat, snad kromě pěkného prožití vánočních svátků. Možnost vyslovit svůj názor je podle mě tím nejlepším ukazatelem míry svobody. Vše proběhlo klidně a kultivovaně. Objevily se samozřejmě hlasy, které vidí tyto demonstrace jako hrozbu demokratickým volbám a podobně. Já tvrdím, že se o žádnou hrozbu v tomto smyslu nejedná, protože lidé prostě jen hromadně vyjádřili svůj nesouhlas se způsobem, jakým se pan premiér potýká s problémy vlastního podnikání. Tečka.

Udělal letos Andrej Babiš dost pro to, aby nepopouzel občany tak, že proti němu permanentně demonstrují? Jmenování Marie Benešové, reakce na audity z EU či na Čapí hnízdo, slova, že lidé chodí na Letnou „na koncert“... Co by měl premiér udělat pro zmírnění napětí?

Nechtějte po mně, abych hodnotil, zda premiér udělal dost, případně mu radil, jak zmírnit napětí. Jak jsem již řekl, demonstrace jsou naprosto v pořádku, pokud nepřerostou v násilnosti a větší nepokoje. Ukazují, že lidem není lhostejná politická situace u nás. Upozorňují na problém. Dotčení politici samozřejmě reagují tak, aby demonstranti nevypadali důvěryhodně a význam demonstrací buď zlehčují, nebo naopak zbytečně démonizují. Faktem však zůstává, že Babišova vláda je u moci na základě legitimních voleb a o tom, zda si premiér svůj vliv udrží, budou rozhodovat lidé u těch příštích.