Očkování, jeho potřebnost, organizace a průběh jsou nejčastějšími náměty diskusí dneška. Od vás jsem zaregistroval kritiku, že jsme zbytečně masově proočkovali kdejakého mladého záchranáře, hasiče a přirozeně imunní zdravotní sestry. Pokládáte tedy očkování lidí v nižším věku a v odpovídající zdravotní i fyzické kondici za zbytečné?

Jistě vám neuniklo, že nový koronavirus až na výjimky ohrožuje staré a především velmi staré lidi. Celá věc je velmi jednoduchá. Koronaviry – a všechny další slizniční viry – v souladu se svým existenčním plánem žijí a rozmnožují se na tělesných površích, odkud se i šíří. Zásadní rozdíl mezi „novým“ a „starým“ je v tom, že se všichni dnes žijící lidé se „starými“ koronaviry setkali již v dětství, bránili se proti nim hlavně imunitou zprostředkovanou zabíječskými T buňkami (CTL) a než dospěli, vytvořili si časem proti nim také protilátky, jejichž tvorba je pomalejší než CTL odpověď.

Pokud se však tělo s určitým virem setkává opakovaně, časem se vytvoří účinná bariéra krevních protilátek, která v případě průniku vira tam, kam nepatří (dovnitř těla), zabrání tomu, aby další obranné mechanismy zešílely a tělo v panice likvidovaly. Je tedy zcela jasné, že cílem očkování nedostatkovými vakcínami měli být bez výjimky lidé nejvíce ohrožení, řekněme nad 60 let. Při určení této hranice vycházím z tvrdých dat úmrtnosti podle věkových kategorií. Zdravotníci a další lidé z tzv. první linie měli přijít na řadu až po nich a potom všichni, kteří se toho bojí. Očkovat děti je naprostý nesmysl a existuje i malé riziko, že tohle pohrávání si s přírodou díky očkování dětí ošklivě odskáčeme. U dospělých by to mělo být právo volby a ne nějaký iracionální politický nátlak například ve formě jakýchsi očkovacíh průkazů.

Zmínil jste, že nejvíce ohrožení jsou lidé nad 60 let. Je šedesátka tou pravou věkovou hranicí, která má rozdělit populaci na ty, kdo očkování potřebují a kdo ne? Pokud budou naočkováni lidé nad touto hranicí, má se pokračovat dál třeba až k věku 50 let či k jinému, nebo je to zbytečné?

Nějaká hranice se určit musí a z praktického hlediska bych začal  důchodci, protože mají dost času přijít na očkování včas i v Česku, kde cokoli rozumně zorganizovat vypadá jako neřešitelný problém.
Ještě bych dodal, že očkovat imunní populaci je naprostá hloupost, a pokud vím, nedělalo se to ani v případě předchozích vakcín. Například před přeočkováním proti žloutence mi nejdříve změřili množství příslušných protilátek. Automatické očkování proti tetanu po deseti letech je něco jiného, očkuje se proti toxinu, se kterým se dnes pravděpodobně nikdo pravidelně nebo opakovaně nesetkává. Očkování dětí, kterých se COVID netýká, se mi zdá dokonce za hranicí eticky přijatelného rozhodnutí.

Kdo je imunní, a takových lidí je již více než milión, se ví na základě informace o těch, kteří přežili svou PCR pozitivitu. Někteří z nich mají i měřitelnou hladinu protilátek, které jsou nakonec přímým důkazem účinné imunity. U bezpříznakových lidí se o měření hladiny protilátek můžeme pokusit, ale ve většině případů zjistíme nízkou nebo dokonce neměřitelnou protilátkovou ochranu. Potom jsou zde komerčně dostupné testy buněčné imunity (CTL). To, že je stát není schopen provádět za peníze, které jsme zaplatili na zdravotním pojištění, je pozoruhodná věc. Ale zaráží mě, že s nabídkou takovýchto testů v komerční formě dosud nepřišly soukromé laboratoře. Rád si zaplatím sto eur za informaci, že jsem imunní a tedy chráněný a navíc se tím stávám méně nebo vůbec ne rizikovým přenašečem. I když osobně jsem nakonec nic takového shánět nemusel, protože to, co je v Česku téměř sci-fi, mi v Bulharsku udělali na nejvyšší úrovni v rámci spolupráce. Takže uvádím sebe jako příklad – po prodělaném, možná opakovaně prodělaném COVIDu-19, a to nejdříve s příznaky virózy a potom po náhodně absolvovaném pozitivním PCR testu ve formě klasické rýmy, mám téměř neměřitelné protilátky a fantastickou buněčnou imunitu.