Informace o tom, že D. Trump dlouze telefonoval s V. Putinem v minulých dnech a domluvili si schůzku ohledně míru na Ukrajině, vzbudila obrovskou diskusi. Co říkáte k aktuálnímu vývoji situace na Ukrajině?

Už minulý rok v únoru jsem v jednom rozhovoru řekl, že ten „kšeft“ končí. Upřímně jsem si myslel, že by to mohlo být do podzimu vyřešené. Mezitím přišla ještě ta letní krize, to vzedmutí válečných dobrodruhů, kdy to budilo dojem, že se snad odpálí nějaká rachejtle a všichni půjdeme na onen svět. Naštěstí převládl rozum a věci se posunuly logicky „pouze“ k okamžiku, kdy do White Housu vstoupil Donald Trump se skvělou partou odhodlaných chlapíků. To – „pouze“ – dávám do uvozovek záměrně, protože tam mezitím zahynulo zase o nějakou tu stotisícovku lidí víc. Strašné. Vývoj má teď už přesný scénář. Zelenskyj pochopil, že už ho nikdo k ničemu nepotřebuje, a tak začal ostře hrát o život, apelovat na EU a její zoufalce, přičemž Trump a Putin si předpřipravili „novou Jaltu“ a jeho komářím prdům nevěnují pozornost. Prostě na rozdíl od počátečních reportáží ze začátku speciální operace, kdy se v České televizi např. moderátorka Jolka v jednom ranním vysílání rozplývala nad hrdinstvím ukrajinského „geroje“ prezidenta, málem se rozebíralo, jaký toaletní papír používá a kdy, budoval se i po další týdny a měsíce kult nejodvážnějšího Ukrajince, tak nyní jsme už konečně v realitě. Podle mě už nyní Kyjev nepotřebuje ani tolik zbraně jako maximální dodávky kokainu. Ale zpět k tomu důležitému; Donald správně požaduje vrátit peníze, které na Ukrajinu nasypala předchozí administrativa, bez ohledu na to, co jsme tam nasypali my, „debilní Evropani“. 

Chtěl bych tímto poděkovat Petru Fialovi, jeho vládě a tomu šaškovi, co mu plápolají zelené trenky nad Hradem, za to, do jakého ekonomického, politického a obecně dějinného průšvihu nás zatáhli. Dále chci poděkovat všem těm evropským pseudopolitikům za jejich odhodlání v tomhle krvavém dobrodružství snad i pokračovat. Chci poděkovat vybraným angažovaným spoluobčanům za jejich tupost a slepotu, servilnost a politickou imbecilitu a neobjektivní pohled vůči tomu konfliktu z jedné strany a jejich nepochopení celé té etapy, která nás, západní a střední Evropu, uvrhne do hlubokého středověku, v němž budeme drancováni jako ta nejubožejší vrstva. Teď začnou všichni strkat hlavy do písku. Myslím, že se to jednou i tak bude psát v dějepisných knihách: „… to bylo tehdy, když se Evropané šli oběsit na ukrajinské vlajce – a Česko stálo v první řadě …“ Prostě a jednoduše to shrnu do jedné věty: „Máme to na hrbu a bude to smrtelně bolet!“

Z některých míst zaznívají poplašené reakce, že by mohlo jít o „druhý Mnichov“. Je namístě taková obava?