Šmejdi, kdo by je v Česku neznal. Podvádějí na předváděcích akcích, obcházejí vesnice a podvádějí spoluobčany nabídkou výhodných energií, aby je za několik měsíců obešli znova s další „neodmítnutelnou“ nabídkou, nebo třeba prodávají hrnce, vysavače, deky, matrace, takřka zázračné kloubní preparáty, masážní či holící strojky, atd. atd. Známým lovcem šmejdů je soukromý detektiv z Mělníka Zbyněk Prousek alias Agent Antišmejd, který po podvodných prodejcích jde už celou řadu let. Spolupracuje přitom jak s novináři, tak přímo s podvedenými. 

„Tzv. šmejdí byznys není žádné neslušné podnikání, nepoctivý prodej nebo nekalá obchodní praktika, ale nemilosrdný, zákeřný a nelegální byznys založený na bezcitném a brutálním drancování předem vytipovaných obětí. Byznys založený na mafiánských praktikách a na systematickém poškozování tuzemských i zahraničních osob a daňových únicích,“ říká soukromé očko Zbyněk Prousek, který si lov šmejdů vytyčil jako své poslání. „Je to byznys opírající se o předem připravenou marnost ve vymahatelnosti práva. Byznys, který ve formě organizovaného zločinu destabilizuje naši ekonomiku, znevažuje normální podnikání, drancuje společnost a narušuje důvěru slušných a poctivých občanů ve stát,“ vysvětluje. „Kolébkou šmejdů je Mělník a má to historickou tradici,“ dodává.

Jak jste se k šetření tzv. šmejdího byznysu vůbec dostal?

V roce 2013 jsem založil firmu specializující se na správu a vymáhání pohledávek. Krátce poté jsem se přes jeden konkrétní případ prakticky dostal až ke šmejdům. Byl to případ jisté stařenky, která měla problém se svojí pohledávkou. Držela ji vůči firmě Endemos distribution, s. r. o. Jenže šlo o to, že ta pohledávka byla de facto nevymahatelná. Jinými slovy řečeno, nebylo vůbec s kým o této pohledávce prakticky a věcně komunikovat. A to mi tak trochu otevřelo oči.

Jak to pokračovalo?

Začal jsem se tomu věnovat a zjistil jsem, že od firmy vede celá řada stop. Stopy k pražským virtuálním sídlům, stopy k „bílým koním“, stopy k mnoha konkrétním lidem z Mělníku, stopy k páchání zla od Litoměřic až po Chrudim, stopy signalizující hierarchii kmotrů a pěšáků. Navíc jsem pak zjistil, že například v obchodním rejstříku firma používá formuláře a úpravu listin stejnou jako celá řada firem, které jsem postupně objevoval. A takhle bych mohl pokračovat.

Takže tohle byl takový prvopočátek, takový porod myšlenky začít se této problematice věnovat. A já se tomu od začátku věnoval na plno.

Takže ona stařenka byla jednou z obětí takzvaných šmejdů, o kterých se poté začalo v médiích psát?

Ano, pokud si to vybavuji správně, tak stařenka byla jednou z obětí firmy Endemos. Shodou okolností byla pak tahle firma docela profláknutá. Takže příběh té stařenky byla taková pomyslná první stopa. Ovšem na případu té paní ještě nebylo jasné, že jde o čirou oběť předváděcí akce. Nicméně říkala, že na nějaké převáděčce byla. Výrobek, který si tam koupila, reklamovala a vzniklo z toho uznání dluhu. Firma následně říkala, že nemá prostředky a navrhla paní splátkový kalendář, plus tam nebylo s kým komunikovat. Už ty listiny byly podivné, a hlavně – už  v době jejich návrhu byly nevymahatelné Jednoduše – firma bez majetku, ve virtuálním sídle a s bílým koněm. Tedy to co dnes, s odstupem času a na základě desítek obdobných případů a poznatků, zařazuji do souboru znaků tzv. předem připravené nevymahatelnosti práva.

Jak to?

Firma jí uznala reklamaci. Odebrali jí reklamované zboží a slíbili jí, že momentálně jsou na tom špatně, ale že to zboží budou splácet. To je klasická šmejdí flinta – podvod, kdy ve finále se dostaneme tam, že rádoby spotřebitel-zákazník je prachobyčejná oběť podvodu, tedy nemá ani zboží, ani peníze.

Zbyněk Prousek alias „agent antišmejd“ (Foto: Hans Štembera)

V podstatě se jedná o celý takový akt dílčích podvodů, které do sebe navzájem zapadají. On ten spotřebitel je vlastně obelhán, oklamán, okraden hned několikrát, několika dílčími akty a je to vlastně řetězec. K těm předváděcím akcím mě navedlo to, že prakticky všechny oběti mají shodný znak ten, že byly na nějaké té předváděcí akci. Poté jsem se předváděcím akcím začal věnovat.

Jak ta detektivní práce probíhala?

Začal jsem sbírat všechny možné informace, jak informace veřejně dostupné, tak informace přímo od postižených lidí – ty pro mě byly nejcennější. Začal jsem ten svět takzvaných šmejdů mapovat. A čím více jsem při tom narážel na jména z Mělníku a okolí, tím více mě to zajímalo.

Byla to spousta ježdění a hodiny a hodiny práce s informacemi. Jezdil jsem po celé republice a velmi často pracoval až dlouho do noci, neznal soboty ani neděle. Bylo mi ale o to víc jasné, kde je původ honosných nemovitostí, drahých aut a dalšího luxusu některých mělnických „občanů“.

Dělal jsem to nikoliv tak jako někteří novináři, tedy v tom smyslu, že mapovali svět šmejdů před pomyslnou oponou, ale já jsem se čím dál tím více dostával k tomu, že jsem ten pomyslný závěs obešel a podíval se nejen, jak se k těm obětem chovají, ale spíše na to, kdo za tím vlastně stojí. Začal jsem tak postupně zjišťovat, že v těch různých rejstřících a registrech pozoruhodných firem se čím dál více objevují jména z Mělníka a jeho nejbližšího okolí. Ta jména se dokonce opakovala.

Takže nitky se sbíhají v Mělníce?

Já říkám, že kolébkou šmejdů je Mělník, a ono to má historickou tradici. V Mělníku začali s tímto byznysem takzvaní bekovci. Lidé jakkoliv spojení s firmami BECK, např. Beck International, s. r. o. a tak dále. Těch firem je pochopitelně více.

To jsou firmy, které najdeme v obchodních rejstřících a které vždy mají určitou vazbu, ať už majetkovou, nebo jednatelskou, na podnikatele Beckhäusera. To je, myslím, buď rakouský, nebo německý občan podnikající v České republice, který je známý tím, že má obrovský zámek v Klecanech. Jméno Beckhäuser už prošlo nechvalně několikrát všemi možnými sdělovacími prostředky. Beckhäuserovy firmy představují v podstatě jakýsi pomyslný zárodek celého toho byznysu. 

Jak se tento „byznys model“ dále rozmohl?

V podstatě jde o to, že tento pán, pan Beckhäuser, tu svou činnost nemohl dělat sám. Takže on byl sice v čele, ale měl k sobě i nějaké své pobočníky. Uvědomte si, prosím, že nyní mluvíme o době zhruba mezi lety 2008 a 2013. Beckhäuser měl a ještě má na kraji Mělníka celý velký areál, kde byla sídla těchto firem. Měl tam také sklady, dělaly se tam předváděcí akce. Dnes už je to ale historie. Ve své době to ale bezesporu byl počátek šmejdího byznysu zejména díky těm, kteří mu s tím původně jen pomáhali a kteří nakonec tento model tak „zdokonalili“, že Beckhäusera de facto i předčili či vyřadili.

Jak?

Beckhäuser to měl postavené tak, že pořádal nejrůznější předváděcí akce napříč republikou. Tehdy bylo například běžné, že vyjel tandem deseti autobusů v podstatě na bázi zájezdu a on přitom věděl, že na jedno sedadlo vyjde prodej třeba za 50 tisíc korun. A on věděl, že třeba z těch deseti autobusů, dva „uzná jako reklamaci“ a osm bude čistý zisk. Když pominu, že hodnota věci prodávané za cca 50 000 Kč mohla být tak maximálně 300 Kč, připusťme, že tento pán sice dělal věci, které byly, řekněme, na hranici ilegality, ale měl tam vždy, řekněme, „určitou koncovku“: komunikoval s nespokojenými zákazníky, uznával reklamace, vracel peníze, nějak to řešil.

„Centrem šmejdů je Mělník“ (Foto: Hans Štembera)

Jenže ti, kteří jej posléze nahradili, začali čím dál častěji na onu koncovku, tedy komunikaci s nespokojeným spotřebitelem zapomínat. Nakonec to přerostlo až do toho, že koncovka nebyla žádná: tedy že po prodání zboží už nebylo s kým komunikovat a na kom vymáhat reklamace, firma po skončení předváděcí akce buď už neexistovala, nebo byla převedena na bílého koně. Jakmile akce skončila, už jste ty lidi nenašel! A tyhle praktiky od roku 2010 ve šmejdím byznyse narůstaly. Prostě tzv. šmejdi začali zakládat fiktivní firmy, nebo, jak já říkám, prázdné skořápky s virtuálními sídly jako na běžícím páse.

Co byste o Beckhäuserovi ještě čtenářům řekl?

Byl to člověk, který do Česka přišel ze zahraničí a vlastně tu ten byznys rozvinul. Zkrátka měl onen „podnikatelský záměr“, který, domnívám se, by tam u nich realizovat nemohl. Takže sem přišel a napoprvé si nedovolil tolik, co jeho žáčkové. Jenže on jim tu cestu ukázal. Někteří z jeho pokračovatelů byli vlastně manažery v jeho firmě. Ti to pak rozjeli opravdu ve velkém stylu. Jenže v podstatě se dopustili chyb, které jsou vidět až nyní, po letech.

Jakých chyb?

Oni totiž tehdy zakládali ty firmy na sebe, na svá jména. Vůbec prostě nečekali, že se tomu bude někdo věnovat. Až poté se začali těch firem zbavovat prostřednictvím svých tzv. bílých koní. Dnes je ale situace jiná. Oni ty firmy už přímo na ty své bílé koně zakládají, anebo je zakládají v zahraničí.

 Jak bílí koně v tomto byznysu fungují?

Trochu specificky. U takzvaného šmejdího byznysu figuruje ten bílý kůň zpravidla na konci. To je teda třeba rozdíl oproti ostatním podvodům a jiným druhům hospodářské trestné činnosti. Už asi dva nebo tři roky totiž běží jakýsi strach šmejdů a objevuje se snaha zbavit se těch firem, jelikož ty firmy de facto představují stopu k tomu člověku.

Když jsme u toho, tak úplně nejjednodušší, jak se té firmy zbavit, je přepsat ji na nějakého bezdomovce. A je to mnohem snazší, než ji nechat podle zákona zlikvidovat. Ostatně ona ta likvidace bývá obyčejně předvoj nějakého rušení firmy, kde jsou určitá zákonná pravidla. Tudíž ty firmy musíte mít jaksi právně v pořádku a tak dále.

Ovšem tyhle firmy, o kterých se tady bavíme, nikdy v pořádku nebyly. Oni totiž nevedli ani jejich účetnictví, jak řádně měli. Když si otevřete u těch „šmejdích firem“ sbírku listin v obchodním rejstříku, tak tam není zpravidla kromě zakladatelských dokumentů založena ani jedna listina. Zákon přitom říká, že za každý rok by tam měla být uložena alespoň účetní uzávěrka. Jenomže tady se žádné účetnictví nevedlo.

Co pověstná brutalita prodejců, o které referovala média?

No ano, ziskuchtivost šmejdů postupně přerůstala v násilí i brutalitu. Takže docházelo k tomu, že lidé byli pod záminkou tzv. předváděcích akcí odváženi do úplně jiných míst, než bylo původně deklarováno. Tam pak byli zamykáni. Bylo jim odepíráno užití WC. Byly jim zabavovány mobilní telefony, zakazována komunikace. Setkal jsem se dokonce se stařenkou z Plzeňska, které kroutili rukou tak dlouho, až otevřela dlaň, ze které jí poté ukradli deset tisíc Kč! Pak se zfetovaní na stařenku ještě obnažovali, sprostě jí nadávali a tak. A víte, odkud to byla parta pachatelů? No z Mělníku. Odkud jinud, že? Nevím, jak obtloustlý mělnický synek na základě mnou podaného trestního oznámení dopadl, ale určitě není všem dnům konec. Ona stařenka však bohužel není zdaleka jedinou obětí těchto hyen.

Ty, co si nechtěli nic koupit, strašili exekucemi, zastrašovali je ale i jinak. Dokonce jsou indicie i o tom, že se do některých nápojů, zejména těch teplých přidávaly přímo na místě drogy, aby ti lidé byli tvární. Zejména se jednalo o drogu LSD, která v malém množství způsobuje takovou odvázanost, vysmátost. Ostatně svět šmejdího byznysu nemá k drogám zrovna daleko.

Jak probíhalo kontaktování obětí?

Pozvání bylo buď písemné, nebo telefonické. Zase se to časem měnilo. Spolu s tím, jak se zvyšovala snaha šmejdů o anonymitu, tak se ty pozvánky měnily například z písemné formy na telefonickou. Ovšem poté, jak jsem do problematiky pronikal stále hlouběji, tak jsem stále více zjišťoval, že telefonní čísla zdrancovaných důchodců se točila pořád dokola.   

Takže i (avšak nejen) na základě toho se domnívám, že existuje určitá šmejdí databáze, kterou si tito dále a dodnes předávají a manipulují s ní. Je to vidět například na tom, že jedna paní pozvaná například do Prahy, tak je za půl roku tato paní pozvaná do Mladé Boleslavi, za dva měsíce té samé paní volají a nabízejí jí bílé a červené víno, pokud změní dodavatele elektřiny. Takže vlastně vidíme, že se číslo takové paní objevuje opakovaně, a už to je určitý důkaz toho, že paní není volána čistě náhodně. A když se potom budete pídit dál, jako jsem se pídil já, tak dojdete k tomu, že ten volaný člověk už někdy byl úspěšně podvedený. Takže už je tam trošičku informace: ano, to je ten naivní člověk, to je ta dopředu vytipovaná oběť.  

Takže unikly citlivé osobní údaje? To jsou závažná obvinění…

Popíšu to asi takhle. Například v Mělníku je jistý člověk, asi třicátník, účastník šmejdího byznysu, jehož maminka by měla pracovat u nejmenované spořitelny. A v této věci je údajně ale vysoká pravděpodobnost, že ten syn stahuje data těch klientů mamince z počítače a podle toho poté dochází k výběru těch obětí.

Já mám ve svém registru asi 122 konkrétních poškozených lidí – obětí šmejdů s celkovou škodou bezmála 4 700 000 Kč. Všichni z nich mají jména, adresy, elektronické schránky a podobně a s převážnou většinou z nich jsem už nějak jednal. Ovšem jednu věc mají společnou: jsou buď věkově 60+, anebo jsou to staří manželé či vdova, vdovec a podobně. Tudíž my se tady dostáváme do takových scénářů, kdy nemůžeme zcela vyloučit možnost napojení některého z chapadel šmejdí chobotnice na státní sféru.

Oni totiž šmejdi jako takoví pochopitelně mají své pěšáky a ti pěšáci nebo i oni sami mají své partnerky, manželky a nemusí být extra výjimkou, že tyto manželky pracují třeba v lékárně, jako sestry v nemocnicích, jako úřednice na sociálce, úřadu práce, městském úřadě, finančním úřadě a podobně. Ostatně šmejdi mají své lidi všude. No a pak si myslím, že není velký problém vytvořit si databázi potencionálních obětí – stáhnout si potřebná data, tedy třeba vdovy, vdovce, osoby čerpající invalidní důchod, osoby a jejich diagnoźy, osoby 60 +, atd., atd. Šmejdi mají minimálně desetiletou historii a desetileté kontakty. Sahá to do roku 2008, 2009 a za tu dobu určitě nespí.

Kolik takových skupin mohlo v Česku fungovat?

Já se domnívám, že v Česku byly donedávna dva takové kmeny šmejdích firem. Kmen mělnický a kmen moravský. V tom moravském figurovala určitá jména a dnes se snad ti pánové orientují na zdravotní služby. Měli by dokonce provozovat nějaký zdravotnický institut na Moravě. Gró šmejdího byznysu ale tvoří mělnická chobotnice, a i její týmy – pěšáci + velitel – hrozně rádi vyjížděli třeba na Karvinsko, Ostravsko či Olomoucko. Šmejdi jsou organizovaný zločin a promýšlí takřka vše. Není proto divu, že mají své oběti vytipovány i tak, aby byly z lokalit, které když si zadáte do mapy, tak zjistíte, že jsou to třeba oběti z vesniček, ze kterých je už jenom na poštu strašně daleko. Takže je to celé vymyšleno tak, aby ty oběti měli obrovský problém to zboží už jen vyreklamovat, někam s ním vůbec dojít a podobně.