Letos si připomínáme hned několik výročí osmičkových roků, které bohužel až na výjimky skončily tragédií. Plánujete při této příležitosti nějaké akce i v Novém Jičíně?

Plánujeme několik větších akcí, na kterých si připomeneme všechna osmičková výročí. Tou nejvýznamnější bude Slavnost města 7.–8. září, dále připravujeme akce na 15. června a 28. října. Nejvíce připomínaným rokem bude rok vzniku republiky 1918. Toto výročí považuji za nejdůležitější.   

Jak vy sám reflektujete naši nedávnou historii?

Naše historie ve 20. století je velmi složitá. Československo jako nový stát to nemělo nikdy jednoduché a jeho dějiny je potřeba vidět v širším kontextu. Vznik Československa v říjnu 1918 – nadšení, rozvoj, demokracie, na druhé straně nesouhlas obyvatel německé národnosti, kterých byla v mnoha oblastech většina. A bohužel nezvládnutí „německé otázky“ vedlo k nacionalistickým tendencím Němců, násilnostem, návrhům na odtržení Sudet. To vše bylo silně podporováno Německem a vyvrcholilo mnichovským diktátem (zradou mocností) v září roku 1938. Po osvobození znovu zavládlo nadšení, návrat demokracie. Postupně však získávala moc KSČ silně podporovaná Sovětským svazem. Československo doplatilo na rozdělení Evropy, kdy spadlo do východního bloku. Na druhou stranu je potřeba vidět, že lidé to v této době tak nevnímali. Rudá armáda osvobodila velkou část Československa, Sovětský svaz byl brán jako osvoboditel a k ostatním evropským velmocem panovala kvůli Mnichovu nedůvěra. KSČ si během několika let připravovala půdu pro převrat, který se uskutečnil v únoru roku 1948. Z lidí postupně prvotní „budovatelské“ nadšení vyprchávalo. A v 60. letech došlo k mírnému uvolnění režimu. Vše vyvrcholilo v roce 1968 „pražským jarem“ a následnou srpnovou okupací, kdy nás napadla vojska Varšavské smlouvy a potlačila demokratizaci. Následně došlo k „normalizaci“ poměrů. „Osmičky“ nám mnoho dobrého nepřinesly.

Mnozí poukazují na to, že se historie opakuje a jednání o současné vládě připodobňují k situaci před rokem 1948. Co vy na to? Skutečně je demokracie, kterou se od roku 1989 snažíme znovu budovat, v ohrožení?

Nerad bych se dopouštěl nějakých ukvapených závěrů. Současnou situaci nelze srovnávat s rokem 1948, kdy se KSČ systematicky několik let připravovala k převzetí moci a plně jí v tom pomáhala sousední velmoc. Některé události v současnosti jsou alarmující, ale nelze hovořit o ztrátě demokracie. Volby máme demokratické, na rozdíl od těch v roce 1948 a následujících.  

Jak vnímáte to, že dnešní studenti často nemají o naší novodobé historii téměř žádné povědomí?

Já bych studenty nepodceňoval. Myslím, že informace mají a dokážou s nimi pracovat. Důkazem toho jsou i současné protesty proti současné situaci. Ale znovu opakuji, rozhodly demokratické volby, i když se nám nemusí líbit jejich výsledek.