Na radnici působíte již desátým rokem, což je dlouhá doba. Co se za Vašeho působení ve funkci změnilo?

Změnilo se především tempo doby. Když nahlédnu do svého diáře, hledám v něm kolikrát bílá místa velice těžko. Mí předchůdci pracovali na stavbách především, jak se říká do „země“ - kanalizaci, plynu vodě, na nových chodnících, komunikacích, veřejném osvětlení. To jsou věci, které nejsou příliš vidět, ale jsou těmi nejdůležitějšími pro fungování městské části. Na mě, jak já trochu s nadsázkou říkám, zbylo to krásné, i když ne lehčí. Podařilo se zprovoznit Sportovní halu a sportovní areál Štěrboholy, postavit dvě nová dětská hřiště.  Z dotačních evropských fondů jsme postavili Park Hrušov I.,  za další tři roky Park Hrušov II.  Dokončili jsme výstavbu nové školky a navýšili její kapacitu na 100 dětí.  Za další úspěch považuji, že po několika letech vyjednávání jsme převzali od Magistrátu hl. města Prahy do správy městské části část bývalého areálu Středního a odborného učiliště – tělocvičnu se zázemím. Myslím, že za 10 let ve funkci starosty je toho docela dost.

Na co jste vy sám nejvíc pyšný? A je naopak něco, co se vám prozatím prosadit nepodařilo?

Pyšný jsem na výstavbu nové mateřské školy v parku Hrušov. V současné době mě těší asi nejvíce to, že se nám podařilo zajistit finanční prostředky a po 15 letech rozšíříme a přestavíme základní školu.

A co se nepodařilo? Především omezit tranzitní dopravu přes Štěrboholy, což ovšem nezávisí jen na mě jako představiteli Městské části, ale zejména na postoji celého pražského vedení a termínu dokončení vnějšího obchvatu (511) Prahy a také na tzv. Hostivařské spojce.