Není dnešní ODS, vaše partaj, trochu neviditelná?

Měli jsme Václava Klause a za prvního místopředsedu Miroslava Macka. Nastavovali témata, řešily se kontroverze. Pak Mirka Topolánka a Ivana Langera. Oba kontroverzní osobnosti, které budily vášně. Dnešní ODS ale působí méně výrazně.

Nejde, až na některé výjimky, o problém celého politického spektra?

Je to tak. Osobně mě nebaví teatrálnost a proto jsem se necítil dobře ve vedení ODS, protože ve velké politice musíte být vidět za každou cenu.

Byl jste dokonce jejím prvním místoředsedou...

Na to nevzpomínám moc rád, ale každý máme nějakou svou úlohu. Cítím se dobře jako starosta na komunální úrovni, maximálně v pražské politice. Vrcholná politika pro mě nebyla.

Proč?

Nebavilo mě to.

Neskrýváte spíš zklamání z velké politiky?

Teoreticky je to možné, ale to je spíš na psychologický rozbor. Popravdě vám řeknu, že kdyby mi někdo dnes nabídl funkci místopředsedy strany, tak do toho nejdu. Už jsem si vyzkoušel, co to obnáší. Nebyla to má parketa. Nebojím se to přiznat.

Když jdu ráno do práce na radnici Prahy 13, tak se těším. A už si sumíruju, co mě čeká, co budu dělat. Když jsme měli tenkrát ranní porady vedení ODS s Mirkem Topolánkem v Kramářově vile, tak jsem se tam netěšil. Přitom mám Topolánka docela rád.

To se divím. Moc kamarádsky se k vám nezachoval. Necítil jste pak satisfakci, když zístal v přímých prezidentských volbách jen lehce přes čtyři procenta hlasů?

Vůbec ne. Narážíte na „blba z Horní Dolní“. Ono to bylo úplně popravdě ještě jinak. Řekl ještě něco horšího. Vždyť jsem u toho byl, když to říkal, když telefonoval. Navenek to vypadá, že mě znectil, ale nebylo to úplně tak.

Když byla prezidentská volba, tak jsme se před tím viděli. Občas se někde potkáme. Věřte mi, nebo ne, ale necítím vůči němu žádnou zášť a myslím si, že byl jedním z lepších předsedů ODS.

Nicméně, nebyl zrovna Topolánek předsedou, který svými nabubřelými výroky naštval hodně lidí?

Určitě, ale je to taková osobnost, a zbylo za ním něco hmatatelného.

Je pravda, že Topolánek se nebál říct natvrdo svůj názor navzdory možným potížím...

Dnes se spousta lidí bojí říct vlastní názor zcela natvrdo. Je to i o politické korektnosti. Když dnes například řeknete, že rodina by měla být tradiční, tak je to divné a nemělo by se to říkat. I já na sobě cítím, že se občas bojím říct svůj jasný názor. Třeba, že chci, aby nějakou stavbu postavila lokální firma odsud.

Při vší úctě, nechci, aby mi to tady dělal třeba někdo ze Šumperka. Chci, aby to dělal místní podnikatel. Vím, co od něj očekávat. Těžké je to říct, a ještě komplikovanější udělat. Kdybych dal přednost místňákovi, tak mě okamžitě obžalují. Je pohodlnější jít s většinou. Neprudit a nevyčnívat. Proto pak daleko více vyčnívají lidé typu Pavla Novotného z Řeporyjí.

K němu se dostaneme. Nejdřív bych ale chtěl znát váš názor na předsedu Petra Fialu?

Je to slušný člověk a ODS pomohl. Za to mu patří postavit pomník. Nicméně, od lednového kongresu ODS jsem o něm moc neslyšel. Ve chvíli, kdy se vedení obměnilo, tak není vidět. Vím, že je v opozici těžké se pořád prosazovat a nastolovat témata, ale od toho tam vedení je.

Jak jste vnímal vyloučení Václava Klause mladšího z ODS?

Moc si vážím jeho otce a máme korektní vztahy. Když se ale rozhodovalo o tom, jestli jeho syn vstoupí do strany, měl jsem k tomu v rámci pražské ODS výhrady. V Praze to totiž bylo rozdělené na staroódéesáky a mladoódéesáky. Tehdy to na mě působilo tak, že představitelé staré ODS, kteří byli odstaveni, Václava Klause mladšího zneužili a hodili ho do Prahy jako jakýsi písek do soukolí. To je mé hluboké přesvědčení. Jestli o tom věděl, nebo ne, nevím. Po souboji generací na Praze by pokračování v boji guerillovým způsobem stranu velice poškodilo.

Pro vyloučení Klause mladšího z ODS bych nehlasoval, protože už jsme ho vzali a byl náš. Ale myslím si, že jsme ho vůbec neměli brát.

A nyní můj starosta. Hlasoval byste pro vyloučení Pavla Novotného z ODS?

Ne. Byl takový vždycky, a já Pavla znám dvacet let. Nesouhlasím s řadou jeho názorů a myslím si, že to není úplně týmový hráč. To jsem poznal i na vlastní kůži. V Řeporyjích vyklidili „ufoni“ tři vraky. Jsem starostou sedmdesátitisícového města, vraků tady mám víc, ale „ufony“ tady neseženu, abych to udělal jako on. A beru to jako nekolegionální.

Podle mě byste sehnal desítky takových „ufonů“. V tom bude něco jiného...

Nejsem partyzán, ctím pravidla. Ono to má spousty dalších úskalí. Tady jsou všude kamery, a tak dále.

Nicméně, znám Pavla Novotného dvacet let, a to z ODS. On se opravdu nedá srovnávat s Václavem Klausem mladším, který celou dobu ODS kritizoval a pak do ní podruhé vstoupil na tři roky. Ostatně Pavel řeporyjskou ODS postavil znovu na nohy. S mnoha jeho činy nesouhlasím, ale teď budu replikovat předsedu Fialu, že jsme tak široká strana, že si Novotného můžeme dovolit.

Občas si s ním pokecám. On ví, že se s ním do Řeporyj nepojedu fotit jako s Mickey Mousem. Tam se to střídá jak na Hradě. Fiala, Kalousek, Hřib, tak už jen čekám, kdy tam přijede Henry Kissinger. Osobně si nemyslím, že jsou Řeporyje centrem celostátní politiky.

Chodil jsem tam na zábavy, rvali jsme se jako Stodůláci s Řeporyjákama, ale proti vzdálenějším obcím jsme drželi basu.

Jak jste vyhodnotil fakt, že naštval svým klaunovským projevem skoro celé Rusko, protože to odvysílal program Russia-1?

A právě v tom je mezi námi rozdíl. Já bych z toho takovou estrádu neudělal. Ve Stodůlkách už máme pomník vlasovcům, ale nepotřebuju to všude troubit. Netřeba z toho dělat zahraniční téma, protože jde o hloupé kopání do kotníků. Byl jsem šéfem zahraničního výboru Sněmovny, takže o tom něco vím.

Asi pět vlasovců tady totiž Němci postříleli a můj děda zná přesné místo, kde. Vedle dnešního Domova pro seniory Zity Kabátové je dětské hřiště. Tam se to stalo. Následně byli pohřbeni na stodůleckém hřbitově do anonymního hrobu. Zhruba před deseti lety jsme hrob opravili a vzdali jim hold. Nicméně, netřeba z toho dělat šaškárnu.

Pavel hledá výbušná témata a dělat to bude. Nicméně by to nemělo v rámci ODS přebít vše ostatní. Chápu, že se blbě vypráví o tom, že budeme snižovat daně a jaký máme skvělý program, když jsme pak v době krize udělali opak. Lidi si to pamatují, a když ne, tak to Andrej Babiš připomene.

Nemyslím si však, že bychom na to měli rezignovat. A máme týmy lidí, kteří vymýšlejí prosaditelná témata. A hlášky Novotného či Jardy Kubery, dejž mu pánbůh lehkou zem, o kouření, by měly být třešničkami na dortu mediálního zájmu.

I další pražští politici „vrtí psem“ dost často...

Míra nekompetentnosti na magistrátu a některých radnicích, to je mazec. Tím, že jsem tady dlouho, tak jsem zažil řadu primátorů. Když jsem byl zvolen starostou na třináctce, Jan Kasl odcházel. Pak epizoda Igora Němce a hlavně Pavel Bém. První volební období výborný, pak se trochu zbláznil z moci. S odstupem času musím říct, byť jsme se spolu strašně hádali, že to řídit uměl. Není to žádná legrace.

Pak byl Bohuslav Svoboda, Tomáš Hudeček, Adriana Krnáčová a teď je Zdeněk Hřib. Z mého pohledu byl nejslabším z téhle čtveřice Hudeček a teď ho v tom vystřídal Hřib. Nejsem nacionalista, ale asi jsem místní patriot. Umíte si představit, že se jako Vodrážka narozený v Praze, ve Stodůlkách, seberu a pojedu dělat starostu do Olomouce? Vždyť bych nevěděl, kde je tam nádraží. A co by tam asi se mnou v hospodě udělali? To se úplně bojím domýšlet. Exprimátor Hudeček tenkrát přijel na Prahu 13 a vůbec nevěděl, kde je.

Hřib nezná způsob řízení. Přeci nemůžete do rozhovoru, kde dostanete otázku o neprůjezdnosti Prahy, říct, že jde o zodpovědnost pana náměstka. To přece není možné. Je primátor, je hlava. Kdyby tady nebyla posekaná tráva a lidi si stěžovali, tak bych měl říct, že za to může paní místostarostka? To přece nejde. To se ukázalo i na Praze 1. I když jste dobrý právník, tak vás to automaticky nepředurčuje k tomu, že budete dobrý starosta. Je to taky profese.

Kdysi jsem se smál našemu exprimátorovi Svobodovi, což byl gynekolog. Měli jsme dost hádek, ale říkal jsem mu, že dělat primátora fakt není legrace. Byl jsem u toho, když instaloval do vedení Dopravního podniku hlavního města Prahy ředitele Vladimíra Liche. Taky jsem byl členem tamní dozorčí rady a měl jsem k němu obrovské výhrady kvůli nekompetentnosti. Byl jsem iniciátorem jeho odvolání. Takže jsem šel vlastně proti primátorovi. Pak jsem mu řekl, že by se měl rozhodovat mnohem moudřeji. Je třeba více s pokorou naslouchat.

Každá politická strana za sebou táhne spousty lidí, kteří by se v normálním životě neuplatnili. Kdybych dnes odešel z radnice, tak si vezmu rodinné fotky a jdu. Žádné nohsledy jsem si sem nenasadil.

Vy máte nad pracovním stolem portrét prezidenta Miloše Zemana?

Mám. Jsem konzervativní. I když Zemana nemám rád, tak jsme si ho jednou zvolili za prezidenta, a tak to je. Respekt musí být. Když si příště lidé zvolí Moju ze zoologické, tak ji tam dám.

Je na Praze 13 hodně ruských investorů?

Jediní investoři jsou developeři, kteří chtějí stavět buď bytové domy anebo administrativní budovy. Není tady nikdo, kdo by chtěl postavit továrnu. Jsme sídlištní městská část. Nicméně nedokážu rozklíčovat, jestli není ruský kapitál za developerskou firmou XY. To fakt nevím. Rusové to mají jinak.

Jak se chovají?

Já je vlastně ani moc nevidím. Normální investor ze západní Evropy přijde na úřad, aby se dozvěděl co nejvíce o pozemku, který chce koupit. Jaký je územní plán, je-li tam možné stavět, a tak. Ne ruskojazyční. Za ně to vyřizuje právník. A už se mi několikrát stalo, že jsem jim musel vysvětlit, že koupili pozemek, kde stavět nelze. Třeba u haldy v centrálním parku koupili od restituentů pozemek pod Kauflandem. Je tam cyklisctická dráha a územní plán tam umožňuje jen sport. Právník se mě ptal, co tam může majitel postavit. Já na něj, že nic. Oni si myslí, že jsem velký gubernátor, který může všechno, ale není to tak.

Před patnácti lety sem přijela vicegubernátorka Petrohradu a ptal jsem se jí, jak řeší územní plán. Ona na mě: Čto eto? Taky jsem se jí ptal, jak se u nich rozhoduje o stavbách. Ona: Podumajem, uvidim! A takhle jsme si povídali.

Kolik tady je cizinců?

Máme zhruba sedmdesát tisíc obyvatel, přičemž cizinců je devatencát procent. Tedy 13.500. Nejvíce Ukrajinců, pak Rusové, Slováci a Vietnamci. Z nich může volit jen několik desítek.

Jak často se s ruskojazyčnými sektáváte?

Moc ne. Oni žijí uzavřeni ve svých komunitách. Hodně chodí s dětmi na základní uměleckou školu. Hodně si váží uměleckého vzdělání. Ostatně do „lidušky“ jsem taky chodil, mé děti také. Stále hraju na bicí. Vlastně, i hodně učitelek tam je z Ruské federace.

S menšinami obecně problémy nemáme. Podle mě sem v devadesátých letech nepřišli bydlet bohatí oligarchové, ale střední třída. Nicméně oni v Rusku stále podnikají a sem uklidili rodiny, protože je tady klid. Třeba na Nových Butovicích máme v mateřské škole čtyřicet procent cizinců.

Když jsem si četl starší rozhovor s šéfem místní policie, tak uváděl jako dvě ne moc bezpečná místa noční klub Brooklyn a hernu U Sama...

To sedí, ale Brooklyn už je zrušený. V baru U Sama si občas dám drink, a nic dramatického. Chodil jsme tam za mlada na diskotéky a je to pořád stejné. Výhodou je, že to je uvnitř obchodního centra, takže si lidé nestěžují na hluk. Policejní stanice je hned vedle.

Největší kriminalitou tady bylo vykrádání aut, ale dnes toho ubylo, protože ochrana aut taky poměrně vyspěla. Co se týče narkotik, tak o obchod se starají hlavně Češi. Bezdomovci jsou také hlavně Češi.

Kdy jste vlastně poprvé slyšel pojem pražské Solncevo?

Teď od vás. Silnou ruskou menšinu jsem tady ale vnímal už v době, kdy jsem se stal starostou. Otevíraly se tady ruské obchody. Taky byl problém, že protilehlé paneláky přes ulici od sídla Bezpečnostní informační služby (BIS) si obecně pronajímali cizinci a snažili se odposlouchávat BIS.

Co je největším problémem Prahy 13?

Parkování. To je malér. Nelze to jen tak pominout. To by mělo hlavní město Praha řešit komplexně, což už od dob Pavla Béma nefunguje. Tady zóny nemáme, ale už v Radlicích ano. Parkovací zóny nemají logiku, když se lidem nenabídne alternativa. Středočeši přeci nejsou lidé druhé kategorie. Jezdí do Prahy za prací, a tak by měla být na stanicích metra parkoviště. Pak můžu udělat zóny.

Jde o problém, který nikdo nechce řešit. Ve straně Praha sobě, ale i u Pirátů jsou členové skupin AutoMat anebo fanatičtí cyklisté a podobně, kteří vedou svatou válku proti automobilistům.

Na Zličíně jsme měli projekt na čtyři tisíce parkovacích míst přímo mezi obchodním centrem Globus a Ikeou nad dálnicí. Netřeba vykupovat parcely, je možno hned stavět. Nová politická reprezentace na hlavním městě to zrušila s tím, že je to drahé. Nic jiného ale nevymysleli.

Jako městská část máme rozpočet zhruba 400 milionů korun ročně. Nejvíce peněz jde na platy ve školství. Ale celkové náklady rostou. Hlavně od doby, co se v politice objevily skupiny jako Piráti, kteří hned na všechno podávají trestní oznámení, se nám třeba náklady na audity a analýzy zvedly z několika set tisíc na šest milionů korun ročně.

Před okny radnice Prahy 13 nedaleko metra Hůrka máte prázdno. Jedná se o prostor u ulice V Hůrkách, což je na sídliště v Praze s podivem. Proč?

Vyplývá to z územního plánu z osmdesátých let, ale ještě je tam místo na zástavbu. Je to skvělý prostor pro setkávání lidí a část parku, proto se jeho částečné zastavění snažíme brzdit. Lidé chtějí bydlet, to je jedna věc, ale nikdo nechce, aby se stavělo vedle jeho domu. Hodně aktivistů zase namítá, ať se město nerozšiřuje do polí, protože je potřeba souladu s přírodou.

Chápu, protože Praha bude zanedlouho sahat až po Beroun...

Jenže, kam to město má jít, když všichni chtějí do Prahy. Pak musíte zastavovat proluky a intravilány a hnát stavby nahoru. To se samozřejmě nelíbí stávajícím obyvatelům. A to je problém celé bytové politiky. Proto jsou byty tak drahé, protože se nestaví.

Když jsem dělal reportáž ohledně voličů z pražských sídlišť, tak jsem zrovna na vás slyšel samou chválu...

Jéžíš, děkuju.

To není nadbíhání, to je fakt. Hlavně kvůli tomu, že bráníte zástavbě v Prokopském údolí...

No, to ano. Jenže, tam se to bránit dá. Je to přírodní park a mám argumenty. Je to logické. Nicméně tady to vždy bylo sídliště. Nakonec jsme našli i společnou řeč s Magistrátem hlavního města Prahy, že by na tom pozemku u ulice V Hůrkách vznikla základní umělecká škola. Mělo by to logiku, protože jde o centrum obce a umělecké vzdělávání zde mělo vždy tradici. Na třináctce máme dobrou základní uměleckou školu a umíme si představit, že to před lidmi obhájím.

Jste jedním z nejdéle sloužícíh starostů v Praze. Nemáte noční můry z toho, že už nebudete znovu zvolen?

Noční můry přímo ne. V komunální politice jsem dlouho a společenská i politická situace se pořád mění. Navíc stárnu. Proto si někdy říkám, jestli to mám zapotřebí. Když mi bylo dvaatřicet a začínal jsem, tak jsem měl více elánu. Teď někdy cítím určitou únavu.

Vždyť jsem v té funkci prožil nejproduktivnější část svého života. Je mi osmačtyřicet. Tak už to asi těžko bude lepší. Nebojím se ale, že bych se někde nechytl. Vždyť to asi máte stejně. V našem věku se rozhodovat o dalším uplatnění je dost složité. Střední školu mám jako elektromechanik. To je dávno. Možná by mě zabila i výměna žárovky. Studoval jsem pedagogickou školu, pak mám ekonomické vzdělání. Politika je z mého pohledu profese jako každá jiná, a je to běh na dlouhou trať. Rychlokvaškám nefandím.

Chodli jsme do stejné základní školy ve Stodůlkách, byť jen jeden rok...

Fakt?

Táta tam dělal zástupce ředitele a já byl dost obtížné dítě. Když se pak v Řeporyjích slučovalo áčko s béčkem, tak mě rodiče raději šoupli na rok do Stodůlek, aby se ze mě nestal kriminálník...

Jo, Rychetský, vím. Vidíte. Chodil jsem asi o dva roky výš. Jasně. Mně tam chodila i maminka a všechny mé tři děti.

Takže kořeny hluboko vrostlé do stodůlecké půdy?

Tak, tak. Netvrdím, že dělám všechno dobře. Ale, když jdu do hospody, tak nechci, lidově řečeno, dostat přes držku. Prostě, abych mohl jít mezi lidi na pivo. To je nejlepší barometr. Když vás pozvou na zabíjačku, a není to kvůli funkci.

Nevyčítáte si někdy, že jste zaškrtil vlastní ambice?

Ani ne. Já si života dost užil. Dvacet let jsme jezdili s kapelou Screwballs. Mám stále spousty koníčků. Když jsem byl prvním místopředsedou ODS, tak jsem měl malé děti a skoro je neviděl. Obnášelo to hodně negativ. Rozhodnutí starosty jsou ale jasná a hned je to vidět.