Vrátíme se ještě ke Karlu Gottovi. Ostatně články o něm i více než týden po pohřbu stále plní sociální sítě, média… ihned po zpěvákově smrti se objevily z některých míst různé „narážky“ a „výčitky“. Připomněl se například jeho podpis pod Antichartou. Jak vy jste Karla Gotta vnímal ať už za normalizace, nebo i po revoluci? A je namístě mu vyčítat, že podle některých dostatečně „nebojoval“ s režimem před rokem 1989 a podepsal již zmíněnou Antichartu? Mohl by Gott otevřenou rebelií proti tehdejšímu režimu cokoli změnit?

Myslím, že pan Gott stejně jako ostatní jiní chtěli dělat jen to, pro co měli erudici, nadání, pověření z hůry či poslání, jak to uvedl i Jaromír Jágr. Rozdával lidem radost a štěstí. Posuzovat všechny lidi podle toho, zdali jsem byl aktivní disident a bojoval proti režimu, je trochu plytké a zjednodušené. Snad si nemůžeme myslet, že všichni ostatní, kteří nebojovali proti režimu, s tím hned automaticky souhlasili. Prostě obyčejně chtěli žít.

Jak je vidět, národ slavíka miloval. Svědčí o tom jak obrovské množství svíček a vzkazů před vilou na Bertramce, tak i počet lidí, kteří se s ním přišli rozloučit. V zahraničním tisku se dokonce objevilo přirovnání, že se Češi loučí s Gottem, jako kdyby pro Brity odešla jejich královna. Byl Gott pro Čechy a Slováky určitým „státním symbolem“, jak se také v zahraničním tisku mimochodem objevilo?

Určitě. Bezesporu byl. A kdo to nechce vidět, je pošetilý. Ano, nikdo tak velký ve své šíři, hloubce i délce, ať už v jakémkoli odvětví, se jen tak nenajde. Tato republika a tento národ tak velkou osobnost, jež tak silně vnesla do povědomí o Československu či Česku, navíc spojující celé generace, již dlouho mít nebude.

Jen na Žofín se přišlo s Gottem rozloučit téměř 50 tisíc lidí. Na pohřbu Václava Havla bylo před lety cca 35 tisíc lidí. Lze z toho něco vyvozovat? Co to říká o atmosféře v této zemi? Nebo to srovnávat nelze už proto, že Havel byl politik a Gott populární zpěvák?

Lze i nelze. Záleží jen na úhlu pohledu. Z hlediska celospolečenského se prostě s panem Karlem identifikovalo více lidí napříč generacemi, politickým názorem či náboženstvím nežli s prvním polistopadovým prezidentem. Prostě to je fakt. A je asi nyní nevhodné řešit proč a jak? Ponechme si jen úctu a respekt, ať už mluvíme o komkoli. Ty ostatní soudy nechme „Bohu“, jak řekl i Dominik Duka.

Hudební a filmový kritik Jan Rejžek se v rozhovoru pro DVTV obul do těch, kteří v uplynulých dnech vážili dlouhou cestu, aby uctili památku Karla Gotta. „… hysterky, který pojedou 400 kilometrů“, označil fanoušky zpěváka Jan Rejžek. Jde skutečně o jakýsi projev hysterie a až přehnaného lkaní?

Asi je čestné říci, že tomu tak být může, avšak i nemusí. Kdo vidí do nitra toho či onoho, proč jel na Žofín. Tohle bych neposuzoval. To, co zdánlivě nesou vnější atributy projevu sounáležitosti, nemohou ještě nic zcela konkrétně a jednoznačně říci o mém vnitřním člověku, nastavení a uvědomění. To, že jsem sám plakal u zpráv, když mistr odešel, a přitom jsem nikdy nebyl ani na jednom jediném jeho koncertu, představuje už skutečnost, že jsem snad bloud???

Například europoslanec Jan Zahradil nadnesl myšlenku, že probíhající Gottovo posmrtné zbožšťování je součástí jakéhosi generálního společenského pardonu normalizačních let s tím, že podstatná část lidí si už žádné „vyrovnávání se s minulostí“ nepřeje. Podobně jako lidé nejsou zvědaví na stálé opakování minulosti premiéra Babiše a dávají najevo, že jim je jedno, kdo byl a nebyl komunista. Jak to vnímáte? Do jaké míry to skutečně vystihuje náladu ve společnosti?

Myslím, že nejde o žádný společenský pardon. Prostě lidé Gotta milovali, a proto tam šli. To je celé. Já bych opravdu neřešil cosi z minulosti jen proto, že bylo to či ono. V Německu po válce museli mnoho věcí překousnout, protože kdyby kvůli fašismu a nacismu měli udělat 100% sebereflexi, tak by z německého národa, tak jak si to mnozí i dnes, jak uvádíte, myslí a představují, zbyla jen hrstka. Naše zjednodušené nazírání zakaluje mnohdy vše okolo. A svět není prostě černobílý.

Nad smrtí Karla Gotta se zamyslel i písničkář Jaroslav Hutka. Podle něj byl zpěvák slavný „z rozhodnutí strany a vlády“, lidé prý jiné možnosti neměli, a tak se Gotta naučili milovat. Je pravda, že Gott významným způsobem těžil ze spolupráce s režimem?

Stupidnost nejvyššího stupně. Režim měl jen díky věhlasu umělce po skoro celé Evropě prostě své devízy. Toť vše. A mistr dobře věděl, že kvůli tomu na něj nemůžou, tak si i mohl dovolit daleko více než kdokoli jiný z jeho branže. I komunisté si uměli totiž spočítat, že kdyby ho jakýmkoli způsobem omezovali a podobně, tak by stát přišel o svůj podíl z jeho umění, koncertů a desek. Nic víc, nic míň. A pan Hutka v životě nedosáhl ničeho, tak jen stále někoho umravňuje a kritizuje. Nebral bych jeho vyjádření vůbec vážně.