Nepřekvapilo vás, že policie udělala minulý týden kobercový nálet na řadu státních institucí včetně Úřadu vlády, i na soukromé byty a kanceláře lobbistů Romana Janouška a Iva Rittiga, zadržela několik lidí, ovšem právě kromě zmíněných lobbistů, kteří byli v té době v zahraničí?

Nemyslím, že by v tomto případě byli důležitější Janoušek s Rittigem. Jsem přesvědčen, že na ně dojde. To, že jsou teď v cizině a nemohli být zadrženi, je organizační maličkost, oni se dřív nebo pozdějí vrátí. A když se nevrátí, budou na útěku, to je úplně podružné.

Co je tedy v celé kauze podle vás nejhorší?

Nejhorší, co z toho celého vyplývá, je skutečnost, že nějaká úřednice byla schopna a že jí to vůbec bylo umožněno, aby mohla komunikovat s lidmi, jako jsou šéfové tajné služby, a že je dokonce úkolovala.

Pamatujete na něco obdobného v naší novodobé historii, aby byla tajná služba takhle zneužita?

Kdybyste chtěla paralelu, kdy tajná služba byla nějakým takovým způsobem zneužita, budete se muset vrátit do padesátých let minulého století, to znamená do těch nejhorších dob minulého režimu, kdy Alexej Čepička nebo já nevím kdo zneužívali Státní bezpečnost k politickým procesům. Myslím, že od té doby tady nic takového nebylo. A v tomto případě je to podle mne ještě horší, protože došlo ke zneužití tajné služby k soukromým účelům. Tady vyvstává několik rovin otázek, které budou nepochybně časem zodpovězeny, ale nemělo by se na to určitě zapomenout.

• TÉMA: Obří protikorupční akce
   

Jaké to jsou otázky?

Úplně nepochopitelné je, že paní Nagyová mohla komunikovat s ředitelem Vojenského zpravodajství Ondrejem Páleníkem a zadávat mu nějaké úkoly, když na to nemá sebemenší pravomoc. Druhá věc: Jak to, že se s ní Páleník vůbec bavil? A nejen on, i jeho nástupce Kovanda. I kdyby předpokládali, že je vrchní ředitelka kabinetu Úřadu vlády jen prostředníkem premiéra, měli si vyžádat přímý pokyn od premiéra. Za hrozné považuji, že navíc byli úkolováni k něčemu, co vůbec nespadá do kompetence Vojenského zpravodajství. Takže oni přistoupili na úkol ve věcech, které jim nepřísluší. Už jen tím porušili zákon. A další věc důležitá k zamyšlení je to, že někdo tu činnost musel fakticky vykonávat. Jestli někdo sledoval Radku Nečasovou, museli být lidé, kteří to fyzicky vykonávali. A já se ptám, kteří lidé to byli? Určitě to nebyli Páleník s Kovandou. Museli to být lidé z Vojenského zpravodajství. Jak to, že ti lidé přistoupili na takovou práci?. Nebo, a to by bylo ještě horší, někde v rámci této služby existuje nějaký tajný útvar, který slouží k těmto politickým hrátkám. Z toho všeho vyplývá, že v tomto případě absolutně selhaly jakékoli kontrolní mechanismy uvnitř vojenské zpravodajské služby.

Vrchní ředitelka kabinetu premiéra nenechala sledovat jen manželku Petra Nečase, ale i další dva lidi z Úřadu vlády. Nešlo tedy o žádnou ojedinělou záležitost.

To je prostě neuvěřitelné. To jsme v Iráku za doby Saddáma Husajna. Takhle rodina Saddáma Husajna využívala iráckou tajnou službu ani ne ke sledování politických oponentů, protože tam žádní političtí oponenti nebyli, ale ke sledování lidí, kteří se jim zdáli nepohodlní nebo kteří se jim zdáli divní. Do téhle situace jsme to dopracovali v České republice.

Je to vlastně učebnicový příklad, jaké může mít důsledky, když se spojí soukromí s prací. Kdyby nebyla paní Nagyová premiérovou milenkou, nejspíš by nepožívala takové důvěry a neměla by takové možnosti a pravomoci...

Určitě. Ještě bude zajímavé, pokud se k ní policie dostala přes odposlechy lobbistů Janouška a Rittiga, až se dozvíme o jejich vzájemných kontaktech. Policie o tom nepochybně má důkazy. To se asi v budoucnu ukáže.

Kvůli informacím o výši odměn paní Nagyové, které unikly z Úřadu vlády, na vás byla podána žaloba, i když tvrdíte, že jste za únikem nestál. Cítíte teď nějakou satisfakci?

Spousta novinářů se mě ptá, jestli cítím nějaké zadostiučinění. Jak bych mohl? Vždyť já se stydím za to, že jsme měli takového premiéra, který se nechá tak ovlivňovat takovou ženskou, že se mu zatemní mozek. Mě by zajímalo, jestli o jejím jednání opravdu nevěděl.

Mluví se v této kauze i o trafikách poslanců, pro podezření z korupce byli obviněni exposlanci Ivan Fuksa, Petr Tluchoř a Marek Šnajdr. Výměnné obchody v politice, ať už v politických stranách, mezi koaličními partnery, ale i mezi vládní koalicí a opozicí běžně probíhají. Jedna věc je, zda je to morální, druhá, jestli je ale taková věc trestným činem, nebo kde je hranice mezi politickým obchodem a trestným činem?

To je zajímavá otázka. Nevím, jestli jsou politické obchody trestné. V tomto případě, jestli policie má dostatečné důkazy, to možná trestné je. Státní zástupce v tomto jednání, kdy se tři poslanci vzdali poslaneckého mandátu a přišli za ně náhradníci, kteří hlasovali pro vládní návrhy, asi nějaký trestný čin vidí, asi to na nějaký paragraf dokáží naroubovat. Jestli na těch odposleších bude handrkování: 'Dobře, já odejdu ze sněmovny, aby přišel Pekárek a ten ty zákony prohlasuje, ale vy mi dáte za to toto a toto', tak to nepochybně korupce je.