Za pár dnů oslavíte 80. narozeniny. Je to pro vás důvod k hodnocení své veřejné aktivity?

Člověk se nazpátek ohlížet má a musí, protože není-li zakotven v minulosti, jako by neexistoval. Použil jste formulaci hodnocení veřejné aktivity. Podle mého názoru je výročí 80 let něčím, kdy člověk chtě nechtě hodnotí svou životní kariéru jako celek. Politická aktivita je u mě plus minus třicetiletá, ale pořád je to menší část mého života. 

Určitě to důvod k ohlédnutí je, ale podle mého postoje k životu není toto výročí důvodem k žádnému loučení se, anebo ke konci jakékoli aktivity. Naopak chci zůstat nadále činným, proto jsem za symbol mých narozenin chtěl něco konkrétního, nechtěl jsem to přejít nečinností. Výsledkem jsou dvě věci. Tou první je, že na mé narozeniny vyjdou mé čtyři knihy, což snad symbolizuje mou akčnost. 

První z nich se jmenuje Transformace v ČR, cesta ke svobodě a prosperitě a vyšla už minulý týden na VŠE, což je de facto vázané na moje přednášky o transformaci. Dále vyjde v nakladatelství Echo kniha s názvem Podtrženo. Zde se jedná o naprosto unikátní soubor mých výpisků z literatury za posledních 50 let. Považuji to za naprosto originální formu textu, nikdo jiný podle mého mínění dosud nic takového nevydal. Je pro mě velmi zajímavé se dnes dívat, co jsem četl v roce 1970, 1984, 1992 atd. a jak se postupně vytvářel můj světonázor a vidění světa. To tedy vychází v edici časopisu Echo. 

Třetí knihou je souhrn mých anglických textů za poslední éru, které kolegové dali dohromady. Jmenuje se Free Society Fatally Endangered. Podobnou knížku jsem naposled vydal v roce 2014 a za těch šest sedm let se nakupila celá řada mých anglických textů. Nikoli mé překlady, ale originální texty, jak jsem je psal na různé konference. Konečně čtvrtá kniha je velmi pozoruhodná věc. Sestavil ji s námi externě spolupracující autor Tomáš Břicháček, který se u vás také objevuje. Loni mi dal k narozeninám zárodek a letos to dotvořil. Prošel všechny mé texty za 32 let a napsal, co Klaus k jednotlivým tématům tehdy a tehdy řekl. Opět pozoruhodný dokument a narozeninový dárek. Takže tyto čtyři knihy mohou prezentovat, že stále ještě něco jako vetchý stařeček dělám.

A ta druhá věc?

Před asi dvěma třema týdny mě napadlo, že bych měl napsat nějakou úvahu či narozeninové zamyšlení a dva týdny jsem na tom pracoval. Vznikla z toho malá brožurka, která je trochu něco jako minimemoáry. Spousta kolegů, kteří to četli, mi tady říkala, že jsem si napsal osnovu svých pamětí. Jestli to ale někdy z této formy a rozsahu převedu do něčeho velkého, to je věc jiná. 

Mnoho lidí, kteří vás dlouhodobě čtou a sledují, říká, že jakkoli je covid strašná věc, tvrdí, že „Klause to obrovsky nakoplo k aktivitě“. Cítíte to stejně?

Ano, ale neřekl bych, že jde o výjimečnost. Vždycky mě k aktivitě nakopává reálná situace. Napsal jsem toho nekonečně, možná stovky textů, už v počátcích, kdy jsme bojovali o uznání pojetí naší transformace ekonomické i politické. To byla výrazná éra. Nakopla mě i celosvětová diskuse o globálním oteplování, která vedla k mé velmi intenzivní aktivitě. Nakopla mě i migrační krize, kdy jsem psal, vydával a jezdil na mnohé akce. Podobně i covid pro mě byl inspirací, motivem a tématem.

Po dlouhé době jste mohl vystoupit na konferenci přímo, žádné on-line přenosy. Ve Varšavě jste mluvil na téma, jak covid urychlil tendence vedoucí k další sebedestrukci západní civilizace. Použil jste termín primární a sekundární realita, už dříve jste mluvil o destrukci horizontálních vztahů na úkor vztahů vertikálních. Co je pro vás ta sekundární realita?

Sekundární či druhá realita je pro mě posazení člověka z reálného světa, kde svítí slunce, fouká vítr či mrzne do sterilního prostředí on-linového virtuálního světa, ve kterém se toho najednou začíná odehrávat více a více. Jestli si lidstvo kdysi mohlo myslet, že jsou tyto nové technologie pomocným výrobním prostředkem, použiju-li starý marxistický termín, a jde o pouhý doplněk rozšiřující obzory, pak je vidět, že jsme překročili Rubikon. Nejrůznější technologie přestávají sloužit k rozšiřování obzorů, ale začínají být náhražkou našich dosavadních obzorů. V tomto smyslu jsem použil výraz druhotná realita.