V první části bilančního povídání jsme se věnovali tomu, co ukázala za více než tři roky svého fungování Fialova vláda a jaké šance má předseda ODS, že usedne po letošních volbách znovu do premiérského křesla. Může při rozhodování voličů hrát roli i postoj politických stran k ukrajinským uprchlíkům u nás v případě brzkého ukončení války, když vláda některými svými kroky jako by neznala hranic, zatímco opozice požaduje, ať se vláda stará o Čechy a až pak o Ukrajince?
Určitá odtažitost, nedůvěra, třecí plochy mezi většinou a menšinami je součástí biologického a psychického nastavení každé společnosti. Každý, kdo se odlišuje od většiny, je automaticky považován za cosi „cizího“. K tomu stačí buď jiný vzhled – barva kůže – nebo nezvládnutí hlavního jazyka na úrovni rodilého mluvčího. České země jsou příkladem toho, že i po staletí vedle sebe žijící národnostní skupiny mohou být v různých fázích nepřátelství, ale i spolupráce, jako to bylo u nás s německy mluvícími obyvateli (včetně Židů mluvících jidiš, tedy řečí vycházející z němčiny a částečné slovanských jazyků) za určitého počtu té které části skupiny a s přihlédnutím ke geopolitické situaci, jak úspěšná, tak konfliktní na hranici likvidace jedné ze skupin. Tragický konec tohoto soužití u nás byl již popsán a rozebírán milionkrát, ale často se přehlíží jedna základní skutečnost.
Jakou máte na mysli?
Vnější vzhled například u Asiatů anebo černochů nelze nikterak zamaskovat, ale pokud se imigrant – příslušník menšiny – naučí dobře místní jazyk, u nás češtinu, a zvyky, tak nemívá žádné zvláštní problémy, zvláště v druhé generaci. Příkladem u nás mohou být Vietnamci. Dobře to popisuje práce „Média, dějiny a společnost“, dílo kolektivu autorů Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě z roku 2022. Tam se píše: „Ke klíčovým otázkám menšinové politiky patří asimilace a integrace menšin, přičemž můžeme rozlišit jejich individuální a kolektivní rovinu, dobrovolnou a nucenou podobu nebo oblasti, ve kterých se uskutečňují (např. kulturní, pracovní, právní či politická sféra). Asimilací se přitom v evropském diskurzu obvykle rozumí jednostranná přeměna menšiny ve většinu, resp. přebírání většinových konceptů jejími příslušníky, integrace je spojena s komplikovanějšími a oboustrannými vztahy, když její dva základní modely vznikaly v kontextu novodobých migrací.“
V případě Ukrajinců ale čím dál více bublají na povrch problémy, ať už s kriminalitou migrantů, nebo s tím, že základní školy nezvládají žáky z Ukrajiny integrovat tak, aby jejich přítomnost nenarušovala chod výuky. Tohle asi není něco, co bychom měli chtít, je to tak?
V případě náhlého příchodu značného množství obyvatel jiné národnosti rasy a jazyka do jiného prostoru, už obydleného, je situace vždycky složitější. Příkladem úspěšné asimilace a zároveň integrace jsou nejen čeští Vietnamci, ale také značná skupina sudetských Němců, která nebyla odsunuta a která se odhaduje na něco mezi 150 až 180 tisíci sudetskými Němci, co se prakticky asimilovali. V roce 2001 se k německé národnosti u nás hlásilo necelých 40 tisíc obyvatel. Ostatní se prostě „čechizovali“. Zajímavý je také osud českých Vietnamců, kterých je úředně u nás okolo 70 tisíc. V roce 2012 odhadl Svaz Vietnamců v České republice jejich počet na 100 tisíc. Já bych klidně pár desítek tisíc přidal.
Zajímavé je, že mnozí z nich přišli do Československa, až když byli vyhnáni z Bulharska, bývalé NDR, Slovenska, Maďarska a Polska. Pomohla k tomu jistě korupce úředníků a nedostatečná tehdejší legislativa, ale také vstřícný postoj většiny Čechů, kteří byli zvyklí na Vietnamce již od let 1962 až 64, kdy zde pracovali jako dělníci. Vietnamci vyplnili přesně ty „volné niky“, o které nikdo neměl zájem. Statisíce našinců se oblékalo v „tržnicích“ a malé „večerky“ doplnily síť maloobchodu. Mladí Vietnamci se natolik sžili s českým prostředím, že se jim i v jejich vlastní komunitě začalo říkat „banáni“, protože jsou na povrchu žlutí a uvnitř bílí.
Psali jsme:
Ale zůstaňme u Ukrajinců, jejichž přítomnost u nás se nejspíš stane tématem diskusí, pokud se americkému prezidentu Donaldu Trumpovi podaří vbrzku po nástupu do funkce válku ukončit. Může v tomto směru sehrát roli jejich slábnoucí podpora pozorovatelná ve společnosti?
Obecně v médiích a také mezi některými politickými skupinami, které stojí na pokraji politické scény, se někteří snaží bojovat proti tomu, jak nás údajně Ukrajinci vykořisťují. K tomu se, bohužel, přidali i někteří politici ze zavedených stran. Moc se jim to ale prozatím nepovedlo. Prostě proto, že Ukrajinci zaplnili prázdná místa na trhu práce. Bez „českých“ Ukrajinců bychom dnes už nic nepostavili, nefungovaly by obchody (včetně supermarketů), zhroutily by se zdravotní služby, velká část továren, která tvoří hlavní část HDP by prostě zavřela anebo omezila výrobu. Mimochodem, už od nástupu průmyslu v Zemích Koruny české pracovali u nás desetitisíce „zahraničních“ dělníků z jiných, hlavně východních a balkánských států. Mimo jiné poslední velkou skupinu zahraničních dělníků, Italů, od nás vyhnali komunisté po roce 1948 z politických důvodů.
No a nezapomeňme na Slováky. Na ty jsme si za posledních cca 150 let tak zvykli, že je vlastně ani nepovažujeme za cizince. Bez pracujících cizinců by se naše ekonomika zhroutila.
Česká a československé vlády (až na neřešitelný konflikt s českými Němci) se vždy chovaly k imigrantům slušně. Vzpomeňme například na osudy uprchlíků z Ruska po roce 1918, z Německa v letech 1937 až 38, poválečné uprchlíky z Rumunska a Maďarska a tak dále. Příchod půl milionu obyvatel vyděšených Ukrajinců většinou bez prostředků, kteří právě přišli o svůj majetek a bydliště a bylo je nutno ubytovat a nasytit, zvládla Česká republika, její vláda a některé neziskovky naprosto vynikajícím způsobem. To, že většina Ukrajinců u nás pracuje, je toho dokladem.
Máme považovat několik set tisíc Ukrajinců, kteří sem od února 2022 přišli, za definitivní součást naší společnosti, i když názory na to se různí?
Nebezpečné zahrávání si s vyvoláváním nenávisti vůči Ukrajincům a vůbec cizincům v Česku ukazuje na úpadek slušnosti a solidnosti mnoha mainstreamových médií. A, bohužel, také některých politiků, například z ANO. Tito politici se snaží lovit mezi věčnými kverulanty krátkodobé volební zisky. Ale neuvědomují si, tak jak si to neuvědomovali hlasatelé politiky woke, kteří se domnívali, že cizinci a také nezletilí voliči, co přišli, budou volit právě je (v USA demokraty, v Německu levicovou SPD apod.), že většina těchto emigrantů se stane po skončení války občany ČR a nepodaří se je vyhnat. A právě tito lidé pak budou volit ty, kteří se k nim chovali slušně. Takže bych si dal velký pozor být politikem, který má možnost výrazně uspět v parlamentních volbách, na to otírat se o Ukrajince a tvrdit, jak na ně doplácíme a že se vláda nestará o našince, ale o ně.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Domů se uprchlíci před válkou po jejím konci podle vás nebudou chtít vrátit?
Podle mého názoru nám nezbývá nic jiného než si uvědomit, že většina Ukrajinců, která sem přišla za prací anebo jako uprchlíci, se zde z velké části asimilovala a rozhodně se nebude stěhovat do zničené Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že oba národy jsou slovanské, že jsme byli v historii již společnou součástí několika států, jako Polsko-litevské unie, že po staletí za Rakousko-Uherska byla Halič a jeho hlavní město Lvov a také Bukovina hlavním městem Černovic, součástí stejného státu, tedy rakouského Předlitavska, jako Čechy a Morava a že Zakarpatská Ukrajina byla součástí Československa v letech 1918 až 1938, bude zapojení asimilace Ukrajinců u nás s největší pravděpodobností trvalé a úspěšné.
Žádná z politických stran u nás by tedy neměla usilovat o návrat před únor 2022, než se k nám Ukrajinci ve statisícových počtech dostali?
Kdo hraje na strunu „vyženeme Ukrajince“, je politický analfabet. Jen tak mimochodem, po třicetileté válce, v níž byla většina původních Čechů zabita, přišly české země o 40 až 50 procent populace. Tu následně nahradili Italové (zvaní tehdy Vlaši, a proto tedy město Vlašim), Bavorové, Poláci, ze Švýcarska uprchlí Habáni, dále Židé a samozřejmě katoličtí Němci.
A počet obyvatel Zemí Koruny české? Při sčítání 1880 zde žilo 8,22 milionu obyvatel. Sčítání 1900 pak ukázalo, že zde žilo 9,37 milionu lidí.
V letech 1914 až 1918, kdy zde byl počet obyvatel okolo 10 milionů, přišly české země o více než 250 tisíc mužů.
Za druhé světové války bylo vyvražděno Židů a demokratických Němců a Slovanů cca 360 tisíc, po jejím skončení v roce 1945 uteklo nejprve okolo 560 tisíc Němců, což s těmi následně odsunutými činí asi 2,1 milionu Němců. Pak následovaly útěky za dob komunismu a po roce 1968. A světe, div se, dnes má ČR už zase 11 milionů obyvatel, a to natalita českých žen rozhodně není nadprůměrná.
Z toho plyne, že Ukrajince, kteří se k nám dostali za tragických okolností, tu potřebujeme a měli bychom být rádi, pokud tu zůstanou?
Z toho vyplývá že značná část těch, co se považuje za Čechy, jsou potomci emigrantů, jak ukazují i rozbory DNA. A všichni mluvíme česky (slovensky), a tak jsme místní. A Ukrajinci už dnes mluví česky, i když s přízvukem, ale mladé Ukrajince už podle přízvuku nepoznáte. Tak copak si myslí politici, kteří štvou proti Ukrajincům, jak to asi dopadne?
U nás bychom potřebovali cca 400 tisíc pracovníků na volná a plánovaná místa. Když vyženete Ukrajince, bude tady chybět minimálně 750 tisíc pracovních sil. Kde je vezmeme? Z Afriky a z muslimských s tátů? To už vyzkoušeli naši sousedi, a nestačí se divit.
Ne ve všem musíme našeho západního souseda slepě následovat. Stačí, že přestáváme nazývat věci pravými jmény a místo toho skutečnost zamlžujeme politicky korektní mluvou. Fialův kabinet tento trend ještě vyšperkoval tím, že nainstaloval do nově zřízené pozice vládního zmocněnce pro strategickou komunikaci plukovníka Otakara Foltýna. Jak lze jeho činnost za dosavadní půlrok hodnotit?
O plukovníku Otakaru Foltýnovi snad již bylo v médiích a na internetu řečeno téměř vše. Všeobecný názor je ten, že pan Foltýn rozhodně svými výstupy ovlivnil politickou situaci v neprospěch nynější vlády Petra Fialy. A to jako že výrazně. Vyjádřit se výrazy, co mě napadají při hodnocení činnosti plukovníka Foltýna a jeho skupiny, která je také složena z mimořádně „zajímavých lidí“, je „vošajstlich“. Jak upozornil v Českém rozhlase místopředseda sněmovního výboru pro obranu Pavel Růžička při diskusi o činnosti pana Foltýna, „plukovníka Foltýna je velice složité komentovat, protože je pořád ve vojenské hodnosti a neustále se na něj vztahuje zákon 221 z roku 1999 o vojácích z povolání, který říká, že přestupku se dopouští ten, kdo jinému ublíží na cti, zesměšní ho, nebo ho jiným způsobem hrubě urazí“. Obávám se, že by moje hodnocení činnosti tohoto pána splňovala všechny podmínky zákona 221/1999 Sb.
Dobrá, necháme stranou jeho hodnocení. Čím vás tedy jako vládní komunikátor zaujal?
Napadá mě, zda by se neměl některý z velice aktivních státních zástupců, kteří hledají zločiny zvláště hospodářské a sexuální na místech, kde by to normálního člověka ani nenapadlo, zajímat o to, jestli může být trestné, když zmocněnec pro strategickou komunikaci pronese veřejně ve Slavonicích nezapomenutelnou větu: „Lidé obdivující a blahořečící tak neuvěřitelně zvrhlý režim, jako je současný Putinův … jsou lidé, kteří jsou velmi často nešťastní, zahořklí, zapšklí, smutní, opuštění nebo jen mající životní smůlu – anebo jsou to prostě jen svině“. Na jiném místě se vyjádřil, že takových osob je u nás cca 4,5 procenta, tedy okolo půl milionu.
To není jen tak z luftu chycené číslo! Ono mimo jiné odpovídá údajům z uniklých výňatků z tajných zasedání ÚV KSČ v době, kdy se připravovaly tzv. prověrkové komise tehdejším ministerstvem vnitra proti odpůrcům srpna 68. Z něho pak vzniklo ono slavné: „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po 13. sjezdu KSČ“, na jehož základě (podle knihy Jiřího Maňáka: Čistky v Komunistické straně Československa 1969-1970) muselo po měsících tzv. konsolidačního procesu ze strany odejít či bylo rovnou vyhozeno 27 procent členské základny, což bylo 474 tisíc členů KSČ. V následujících kádrových rošádách při obsazování míst bylo vyhozeno ze svých pozic dalších zhruba 500 až 600 tisíc zaměstnanců. To máme celkem víc než milion, ale ono je nás dnes méně v ČR, než bylo v Československu.
Kam tímhle srovnáním míříte?
Podle tehdejších ideologů vyhození členové KSČ a další pracující byli plíživí kontrarevolucionáři, pracující v žoldu zvrhlého amerického imperialismu. A byli tak zvrhlí, že se pokoušeli svrhnout komunistický režim řízený Moskvou. Ostatně co se týká oslovení těch zrádců a kontrarevolucionářů z roku 1968, tak se slovník i způsob myšlení „prověrkových komisí KSČ“ a plukovníka Foltýna a jeho příznivců příliš neliší. To dosvědčí nejen pamětníci, ale i jejich děti, co byli i s těmi „sviněmi“ „spravedlivě potrestáni“. Jak třeba zní rozhodnutí o mém okamžitém rozvázání pracovního poměru (tehdy § 53 ZP) a dále zákazu vyučování na jakékoliv škole v socialistickém Československu, protože dotyčný „hanobil internacionální pomoc Sovětského svazu a spřátelených zemí“.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Být na vašem místě nynější prezident, internacionální pomoc by velebil a vyhazov by ho nestihl. Ale vraťme se k muži, jehož právě Petr Pavel zapůjčil Fialově vládě, aby za ni strategicky komunikoval. Co on a jím koordinovaný odbor strategické komunikace na Úřadu vlády pro Česko představuje?
Plukovník Foltýn a jeho parta, kterou jmenoval a na jehož hlavu za to padá odpovědnost, tedy Petr Fiala, je výhonek starých stalinistických časů. Pod novým nátěrem se pokouší vytvořit novou „uvědomělou“ společnost. V ní každý, kdo si troufne pochybovat třeba o tom, jak to vlastně s tou Ukrajinou a Ruskem bylo, je okamžitě zralý na to, aby byl sledován a případně stíhán. Jen mi není jasné, jak chce plukovník Foltýn používat tuto logiku v okamžiku, kdy desítky státníků a politiků z celého světa si telefonuji s Putinem, jezdí za ním do Moskvy a zvou ho k sobě anebo se s ním setkávají na různých světových fórech. To jim soudruh Foltýn zcela určitě nedokáže zakázat. Ale našincům – s požehnáním Fialovy vlády – by dokázal pěkně zatopit. Protože už jenom diskuse a uvažování o tom, co se vlastně na Ukrajině děje, podle Foltýna, a tudíž i Fialy, lze lehce za použití několika politických a právních floskulí vykládat jako hodnocení: „… lidé obdivující a blahořečící tak neuvěřitelně zvrhlý režim, jako je současný Putinův… jsou lidé, kteří jsou velmi často nešťastní, zahořklí, zapšklí, smutní, opuštění nebo jen mající životní smůlu – anebo jsou to prostě jen svině“.
Může tedy těmto lidem plukovník Foltýn zatopit?
Putinův režim ve skutečnosti až na poněkud pomatené jednotlivce u nás nikdo neobdivuje. Existuje sice pár nostalgiků po socialistickém Československu, většina se však spíše snaží vyznat v tom, co se stalo, co se děje a co se bude dít. A při pohledu na doslova hromady mrtvol ukrajinských i ruských vojáků a civilistů a města, která vypadají jako Stalingrad v zimě 1942 až 1943, jsou jistě z těchto informací zahořklí, smutní a plní otázek. Ale kvůli tomu nejsou, pane Foltýne, svině. Ostatně, být na místě prezidenta generála Pavla, možná bych si už teď hledal advokáta. Jeho některé výroky o tom, že Ukrajina tuhle válku nevyhrává, že i Západ se dopustil chyb a o míru (s Putinem) se musí jednat, jsou pro Foltýnovce zrádné a nebezpečné. Foltýn sám je z hlediska strategické propagace Fialovy vlády a vůbec celé politiky EU doslova katastrofou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Je plukovník Foltýn a jeho parta, kterou jmenoval a na jehož hlavu za to padá odpovědnost, tedy Petr Fiala, výhonek starých stalinistických časů?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
Hradecká
