V první části bilančního povídání jsme se věnovali tomu, co ukázala za více než tři roky svého fungování Fialova vláda a jaké šance má předseda ODS, že usedne po letošních volbách znovu do premiérského křesla. Může při rozhodování voličů hrát roli i postoj politických stran k ukrajinským uprchlíkům u nás v případě brzkého ukončení války, když vláda některými svými kroky jako by neznala hranic, zatímco opozice požaduje, ať se vláda stará o Čechy a až pak o Ukrajince?

Určitá odtažitost, nedůvěra, třecí plochy mezi většinou a menšinami je součástí biologického a psychického nastavení každé společnosti. Každý, kdo se odlišuje od většiny, je automaticky považován za cosi „cizího“. K tomu stačí buď jiný vzhled – barva kůže – nebo nezvládnutí hlavního jazyka na úrovni rodilého mluvčího. České země jsou příkladem toho, že i po staletí vedle sebe žijící národnostní skupiny mohou být v různých fázích nepřátelství, ale i spolupráce, jako to bylo u nás s německy mluvícími obyvateli (včetně Židů mluvících jidiš, tedy řečí vycházející z němčiny a částečné slovanských jazyků) za určitého počtu té které části skupiny a s přihlédnutím ke geopolitické situaci, jak úspěšná, tak konfliktní na hranici likvidace jedné ze skupin. Tragický konec tohoto soužití u nás byl již popsán a rozebírán milionkrát, ale často se přehlíží jedna základní skutečnost.

Jakou máte na mysli?

Vnější vzhled například u Asiatů anebo černochů nelze nikterak zamaskovat, ale pokud se imigrant – příslušník menšiny – naučí dobře místní jazyk, u nás češtinu, a zvyky, tak nemívá žádné zvláštní problémy, zvláště v druhé generaci. Příkladem u nás mohou být Vietnamci. Dobře to popisuje práce „Média, dějiny a společnost“, dílo kolektivu autorů Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě z roku 2022. Tam se píše: „Ke klíčovým otázkám menšinové politiky patří asimilace a integrace menšin, přičemž můžeme rozlišit jejich individuální a kolektivní rovinu, dobrovolnou a nucenou podobu nebo oblasti, ve kterých se uskutečňují (např. kulturní, pracovní, právní či politická sféra). Asimilací se přitom v evropském diskurzu obvykle rozumí jednostranná přeměna menšiny ve většinu, resp. přebírání většinových konceptů jejími příslušníky, integrace je spojena s komplikovanějšími a oboustrannými vztahy, když její dva základní modely vznikaly v kontextu novodobých migrací.“

V případě Ukrajinců ale čím dál více bublají na povrch problémy, ať už s kriminalitou migrantů, nebo s tím, že základní školy nezvládají žáky z Ukrajiny integrovat tak, aby jejich přítomnost nenarušovala chod výuky. Tohle asi není něco, co bychom měli chtít, je to tak?

V případě náhlého příchodu značného množství obyvatel jiné národnosti rasy a jazyka do jiného prostoru, už obydleného, je situace vždycky složitější. Příkladem úspěšné asimilace a zároveň integrace jsou nejen čeští Vietnamci, ale také značná skupina sudetských Němců, která nebyla odsunuta a která se odhaduje na něco mezi 150 až 180 tisíci sudetskými Němci, co se prakticky asimilovali. V roce 2001 se k německé národnosti u nás hlásilo necelých 40 tisíc obyvatel. Ostatní se prostě „čechizovali“. Zajímavý je také osud českých Vietnamců, kterých je úředně u nás okolo 70 tisíc. V roce 2012 odhadl Svaz Vietnamců v České republice jejich počet na 100 tisíc. Já bych klidně pár desítek tisíc přidal.

Zajímavé je, že mnozí z nich přišli do Československa, až když byli vyhnáni z Bulharska, bývalé NDR, Slovenska, Maďarska a Polska. Pomohla k tomu jistě korupce úředníků a nedostatečná tehdejší legislativa, ale také vstřícný postoj většiny Čechů, kteří byli zvyklí na Vietnamce již od let 1962 až 64, kdy zde pracovali jako dělníci. Vietnamci vyplnili přesně ty „volné niky“, o které nikdo neměl zájem. Statisíce našinců se oblékalo v „tržnicích“ a malé „večerky“ doplnily síť maloobchodu. Mladí Vietnamci se natolik sžili s českým prostředím, že se jim i v jejich vlastní komunitě začalo říkat „banáni“, protože jsou na povrchu žlutí a uvnitř bílí.

Ale zůstaňme u Ukrajinců, jejichž přítomnost u nás se nejspíš stane tématem diskusí, pokud se americkému prezidentu Donaldu Trumpovi podaří vbrzku po nástupu do funkce válku ukončit. Může v tomto směru sehrát roli jejich slábnoucí podpora pozorovatelná ve společnosti?

Obecně v médiích a také mezi některými politickými skupinami, které stojí na pokraji politické scény, se někteří snaží bojovat proti tomu, jak nás údajně Ukrajinci vykořisťují. K tomu se, bohužel, přidali i někteří politici ze zavedených stran. Moc se jim to ale prozatím nepovedlo. Prostě proto, že Ukrajinci zaplnili prázdná místa na trhu práce. Bez „českých“ Ukrajinců bychom dnes už nic nepostavili, nefungovaly by obchody (včetně supermarketů), zhroutily by se zdravotní služby, velká část továren, která tvoří hlavní část HDP by prostě zavřela anebo omezila výrobu. Mimochodem, už od nástupu průmyslu v Zemích Koruny české pracovali u nás desetitisíce „zahraničních“ dělníků z jiných, hlavně východních a balkánských států. Mimo jiné poslední velkou skupinu zahraničních dělníků, Italů, od nás vyhnali komunisté po roce 1948 z politických důvodů.

No a nezapomeňme na Slováky. Na ty jsme si za posledních cca 150 let tak zvykli, že je vlastně ani nepovažujeme za cizince. Bez pracujících cizinců by se naše ekonomika zhroutila.

Česká a československé vlády (až na neřešitelný konflikt s českými Němci) se vždy chovaly k imigrantům slušně. Vzpomeňme například na osudy uprchlíků z Ruska po roce 1918, z Německa v letech 1937 až 38, poválečné uprchlíky z Rumunska a Maďarska a tak dále. Příchod půl milionu obyvatel vyděšených Ukrajinců většinou bez prostředků, kteří právě přišli o svůj majetek a bydliště a bylo je nutno ubytovat a nasytit, zvládla Česká republika, její vláda a některé neziskovky naprosto vynikajícím způsobem. To, že většina Ukrajinců u nás pracuje, je toho dokladem.

Máme považovat několik set tisíc Ukrajinců, kteří sem od února 2022 přišli, za definitivní součást naší společnosti, i když názory na to se různí?

Nebezpečné zahrávání si s vyvoláváním nenávisti vůči Ukrajincům a vůbec cizincům v Česku ukazuje na úpadek slušnosti a solidnosti mnoha mainstreamových médií. A, bohužel, také některých politiků, například z ANO. Tito politici se snaží lovit mezi věčnými kverulanty krátkodobé volební zisky. Ale neuvědomují si, tak jak si to neuvědomovali hlasatelé politiky woke, kteří se domnívali, že cizinci a také nezletilí voliči, co přišli, budou volit právě je (v USA demokraty, v Německu levicovou SPD apod.), že většina těchto emigrantů se stane po skončení války občany ČR a nepodaří se je vyhnat. A právě tito lidé pak budou volit ty, kteří se k nim chovali slušně. Takže bych si dal velký pozor být politikem, který má možnost výrazně uspět v parlamentních volbách, na to otírat se o Ukrajince a tvrdit, jak na ně doplácíme a že se vláda nestará o našince, ale o ně.