„Ujištění jsem dostala od předsedy vlády i ministra obrany a ukáže se až na podzim, zda svá slova dodrží při předložení rozpočtu na příští rok a rozpočtového výhledu na další léta,“ řekla jste mi minule k obavám, zda kvůli koronavirové krizi nebude vláda sahat na plánované investice do armády. Drží své slovo?

Na tom se nic od doby našeho posledního rozhovoru nezměnilo, ale nejsem naivní. Komunisté stále trvají na své podmínce pro schválení rozpočtu, kterou je snížení obranného rozpočtu. Vláda s podporou komunistů je poměrně snadno vydíratelná a je otázka, co chce předseda vlády komunistům slíbit za to, že z této podmínky ustoupí, nebo co jim slibuje za podporu prodlužování nouzového stavu či neúměrně zbytnělého státního rozpočtu na příští rok. V této chvíli mi nezbývá než doufat, že i přes toto vydírání svá slova dodrží. Vyjma komunistů a možná hnutí SPD není nikdo, kdo by chtěl obraně vzít finanční prostředky potřebné pro modernizaci armády, ale to ještě neznamená, že rozpočet bez komunistů projde.

Ano, tyto obavy jste měla už dříve: „Stále věřím, že se podaří případné choutky sáhnout si do rozpočtu obrany jako do kasičky eliminovat. Byl by to hazard s naší bezpečností a obranou a armáda by se s naakumulovaným dluhem už nemusela v budoucnu vyrovnat,“ uvedla jste rovněž. Jak si tedy v tomto ohledu podle vás vede vláda v době covidové?

Na těchto slovech bych nic neměnila. Stále varuji všechny poslance napříč politickým spektrem i vládu, že škrtat v rozpočtu ministerstva obrany je krajně nezodpovědné a čistý nerozum, který ohrožuje naši obranyschopnost. Jak hlasování o pozměňovacím návrhu komunistů ke státnímu rozpočtu, kterým chtějí sebrat peníze na obranu, ve třetím čtení dopadne, lze těžko předvídat.

V době pandemie čínské chřipky často od řady rezortů slyšíme, že některé důležité akvizice a projekty mohou nabrat podstatné zpoždění. Tomu rozumím, ale je třeba si uvědomit, že armádní akvizice nejsou časově ohraničeny jedním rokem, jde o projekty, které se plánují více let, a to jak v přípravné fázi, tak v realizaci. Jakmile tyto procesy narušíme nebo jakmile nezajistíme finance pro určitou část projektu, může vše spadnout pod stůl a můžeme začít od nuly. Navíc mnohé z těchto projektů byly již opakovaně odloženy a u daných technologií jsme za hranou životnosti, čili není už na co čekat.

Mezi prezidentem Milošem Zemanem a Bezpečnostní informační službou to už delší dobu neklape. Například prezident nechce šéfa BIS jmenovat generálem, jsme svědky různých slovních výměn. Co je podle vás příčinou? A jak hodnotíte vystupování obou stran?

Mám pocit, že z opakovaného odmítnutí povýšit ředitele Bezpečnostních informačních služeb Michala Koudelku do generálské hodnosti prezidentem Zemanem se paradoxně stává spíše dobré znamení. Znamení, že ředitel Koudelka a BIS dělají svou práci dobře. BIS je ceněná i zahraničními službami a spojenci. Celá situace je o to bizarnější, že jsme asi jedinou demokratickou zemí na světě, kde prezident otevřeně přiznává, že shromažďuje kompromitující materiály na šéfa jedné z tajných služeb ve spolupráci s exanalytikem této služby, který navíc nebyl zbaven mlčenlivost a nemůže podle zákona poskytovat – ani prezidentovi republiky – informace, které během své služby získal.

Nemohu se zbavit pocitu, že BIS prezidentovi nějakým způsobem překáží. Jestli je to kvůli jeho poradcům a jejich byznysu, přátelství s vrcholnými představiteli Číny a Ruska, to je samozřejmě spekulace, ale asi nebudu moc daleko od pravdy. Chování prezidenta Zemana považuji, podobně jako například válečný veterán Tomáš Lom, rozený Löwenstein, který prezidentu Miloši Zemanovi nedávno vrátil pamětní list k výročí osvobození Československa, na hraně páchání samotné velezrady, a takový člověk by se měl zamyslet nad svými kroky, přestat dělat ostudu České republice a škodit jí.