Piráti odcházejí z vlády. Nedávno jste mi připomněl jednu historickou repliku, něco ve smyslu, že ona akce je horší než zločin, protože jde o chybu. Je to platné i pro současnost?

Máte asi na mysli slavnou větu francouzského ministra policie Josepha Fouchého, reagující na únos a následnou justiční vraždu Louise vévody d’Enghien v březnu 1804. Vévoda byl francouzskými vládci podezírán, že připravoval roajalistické spiknutí, a byl proto násilně odvlečen ze zahraničí (Bádenska) do Paříže, zde postaven před soud, bez možnosti standardní obhajoby odsouzen k smrti a prakticky okamžitě popraven. Právě Fouché, který přinesl první informace o roajalistickém spiknutí, jež celou akci spustily, měl později císaři Napoleonovi říci: „Sire, bylo to horší než zločin, byla to chyba!“ Přes zjevný cynismus šlo o vcelku jasnozřivé vyjádření, právě vévodovu popravu významní evropští panovníci Napoleonovi nikdy neodpustili, což se projevilo v letech 1814 a 1815.

Po historickém exkurzu se vraťme k současnosti. Premiér Fiala se v úterý ráno setkal s vicepremiérem Bartošem a na něčem se dohodli…

A pak nastal problém. Pan vicepremiér na základě jednání s premiérem hovořil s novináři a tvrdil, že došlo ke shodě ohledně pokračování koaliční vlády. O pár hodin později však mu pan premiér telefonicky oznámil, že končí, a téměř vzápětí s touto informací předstoupil před novináře. Během oněch čtyř hodin se tedy buď v prostředí pana premiéra odehrálo něco zásadního, nebo jedna ze stran o průběhu předchozích jednání nemluví pravdu.

Chcete říci, že dezinformuje?

Vidíte, to je to správné moderní slovo hodné člena naší vlády. Ale je také možné, že pan premiér obdržel „dobře míněnou radu“ a zareagoval jako v oné slavné písni, prostě „jdi …“. Ostatně příklad mu dal již jeho strategický komunikátor („strako“), který s podobným heslem osvětlil před měsícem celou Strakovku.

Od jednoho pirátského poslance ale zaznělo, že se taková schůzka konala, a dokonce padala konkrétní jména údajně přítomných...

Ovšem pan premiér signalizoval, že to není pravda. Takže schůzka se nekonala a ta jména účastníků také nesouhlasí…

Dobře, ale zatím to vypadá na žabomyší spory. Proč by měly být chybou horší než zločin?

Jde o velmi křehkou věc, o důvěru. Když pětikoalice vznikala, byly nastaveny určité mantinely a procesní postupy. V nich rozhodně není uvedeno, že odvolání vůdčího představitele (stále jím ještě je, rezignace nebyla naplněna) koaliční strany z ministerské funkce se děje tímto způsobem. Na druhou stranu je možné, že takto nějak bude probíhat podání výpovědi pracovníkovi ze strany nadřízeného, pokud dojde ke schválení změn v zákoníku práce, jak chce tato vláda. Takže bychom zde měli příklad nové zaměstnanecké politiky. Ale v každém případě došlo ze strany pana premiéra ke flagrantnímu porušení dohodnutých standardů a nikdo z koaličních partnerů si nemůže být jistý, kdy se bude situace opakovat.

Vám se zdá odvolání pana Bartoše neoprávněné? Nemáte pocit, že jeho výsledky jsou natolik tristní, že po odvolání přímo volají?

O moje pocity přece nejde, myslet si mohu cokoli. Opakuji, že tady jde o důvěru mezi koaličními partnery. Při uzavírání koalice se dohodli na přesných procesních postupech, ovšem pan premiér je svojí úterní akcí vyhodil do koše jako odpad. „To je, oč tu běží,“ deklamoval by Hamlet. Teď už jen chybí vystoupení pana „strako“, aby nám sdělil, koho považuje za svini a koho bude třeba zatlačit na místo obehnané příkopem. Pan vicepremiér možná měl být odvolán, možná nikoli, ale měly být dodrženy dohodnuté standardy. Zatím ještě v ústavě nemáme „vedoucí úlohu premiéra“, který může zasahovat v politických záležitostech podle své libovůle.

Třeba dojde k dohodě, panu vicepremiérovi se něco slíbí, on bude souhlasit, jeho příznivci se zklidní a pojede se dál…

… močálem černým podél bílých skal, já vím. Je to ale jen pár dnů, co byla podobná snaha z doby pana Nečase oceněna soudním rozsudkem. Nějaký slib měl být dán i přijat ještě před tím, než byl celý problém veřejně ventilován. Teď už jde o krizi, v níž bude jedna strana usvědčena či dehonestována, možná obě, ale v každém případě dojde k dalšímu propadu důvěry. Proto šlo o chybu ve stylu pana Fouchého.

Co může v rozdmýchávané politické krizi dělat prezident republiky?

Pan prezident prokázal vysokou míru státnického rozhledu, když vyjádřil obavu ohledně možného rozkolísání systému, což asi bude hlavním výsledkem premiérova rozhodnutí. Je zajímavé, že se náš generál svým vyjádřením ukázal jako státník při pobytu v zahraničí, tedy bez možnosti přímé debaty s odbornými poradci. V tom případě by mne plnilo nadějí, že by mohl být státníkem navzdory svému poradnímu týmu. Pokud v brzké době nedá na nějakou „dobře míněnou radu“, mohl by být jediným státním představitelem, jemuž ona Fialova zásadní chyba neuškodí.

Co tedy konkrétně hrozí?

Skoro nic a fakticky všechno. Záleží na tom, jak to celé jeden každý občan a volič posoudí. Kvůli úterku zde máme mezi členy vlády a možná i Parlamentu rozdmýchány takové emoce, že při řešení bude muset někomu zákonitě zůstat v ruce černý Petr. Nelze ale vyloučit, že takových karet zůstane více a ve více rukou. To je právě problém, že podobné politické akce vůbec nekončí panem čistým na jedné a panem umazaným na druhé straně. Umažou se nějak všichni a často dosti značně.

Abychom se vrátili k počátku. Jaká je podobnost mezi roky 1804 a 2024?

Musím modifikovat další obecně známou větu o opakování dějin. Tragédie to byla právě v roce 1804, fraška je to samozřejmě letos. Pokud bych si měl zahrát na prognostika, na počátku 19. století došlo k zúčtování po deseti až jedenácti letech. Ony číslovky nám v současné době možná vydrží, ale místo roků půjde o pouhé měsíce.

Tato prognóza vyvolává otázku, jak si teoretický politolog vede v praktické politice?

Moje prognóza asi vyvolala vaši otázku, ovšem vaše otázka přímo vyvolává moji jednoznačnou odpověď. Dobrá. S pokorou bývalého vysokoškolského učitele s osmnácti lety praxe musím říci, že se opět potvrzuje jeden z Murphyho zákonů, nyní ve vztahu mezi pojmy politik a politolog: „Kdo umí, ten dělá – kdo neumí, ten učí.“