Výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu (ENVI) tento týden předložil v Evropském parlamentu iniciativní zprávu, v níž údajně navrhuje zavést novou platbu za vypouštění uhlíku a jeho sloučenin do atmosféry. Jak velkou šanci tato platba má na schválení?

Schválení této platby je prakticky jisté, hlasovalo pro něj 444 europoslanců, což je asi o 100 více než by bylo postačující. Hlasovali pro něj i Šojdrová a Zdechovský z KDU-ČSL, Polčák ze Starostů, Pospíšil a Niedermayer z TOP 09, všichni europoslanci z ANO, to je dohromady většina z ČR. Poslanci za ODS a Kateřina Konečná se zdrželi stejně jako Piráti, kterým se návrh určitě zdál naopak málo ambiciózní, protože hlasovali proti pozměňovacím návrhům mírnícím ambice a hrozící důsledky. Proti jsme byli jen my dva s generálem Blaškem.

V návrhu jde o to, že podniky produkující CO2 mají platit za znečištění. Argumentuje se tím, že se produkce CO2 v EU sice snížila, ale zvýšil se dovoz produktů, při jejichž výrobě vzniká CO2. Je to logické, protože došlo k masivní delokalizaci podniků s energeticky náročnou výrobou do třetích zemí, nejen Číny. Tyto produkty se ale do EU samozřejmě nadále dovážejí. Tito producenti teď mají být na hranicích EU trestáni a platit jakési uhlíkové clo.

To všechno neznamená, že schválený návrh bude možné realizovat. Dokument se jmenuje „O mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích, který bude slučitelný s pravidly WTO“. Jenže tento návrh slučitelný s pravidly WTO není, jak mi vysvětlil můj asistent Martin Kunštek, který se v této problematice dobře vyzná. S návrhem by museli souhlasit všichni ministři financí členských států WTO. Je absurdní si představovat, že by například těžko opomenutelná Čína souhlasila s tímto postupem, který by těžce poškodil její hospodářskou bilanci. Takové detaily ale poslance Evropského parlamentu netrápí. Oni jsou schopni hlasovat o přírodních zákonech nebo schválit Evropské komisi, aby si půjčila u komerčních bank 750 miliard euro, ačkoli to smlouvy o Evropské unii a o fungování Evropské unie výslovně zakazují.

Jedná se o gigantické zadlužení, které se má splácet do roku 2058, ale oni to interpretují jako pomoc Evropské unie členským státům. Pak se mě snaží zesměšňovat, že jsem jediný hlasoval proti této „pomoci“. A to 40 % této částky má jít na nesmyslné projekty Zeleného údělu a 20 % na „digitalizaci“. A protože se jim to zdá stále málo, tak hledají takzvané „vlastní zdroje“. To jsou peníze, které ukradnou členským státům. Uhlíková daň má být jednou z nich. Další mají být například daň za nerecyklované plasty a digitální daň…