Dnes už bývalý ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela se při odchodu z české politiky do Bruselu na post eurokomisaře loučil článkem, ve kterém pozitivně hodnotil své působení v resortu, zvláště s ohledem na energetickou krizi. „Neudělal v podstatě vůbec nic,“ namítá nesouhlasně bývalý šéf Pražské plynárenské Pavel Janeček, který se celý profesní život zabývá energetickým sektorem.

„Nebudu se zabývat hodnocením jednotlivých kroků, ale zmíním to, že cena elektrické energie byla zastropována u spotřebitelů a nikoli u výrobců. Tím došlo k zajištění profitu těch, kteří energie dodávají a enormnímu nárůstu cen energií pro průmysl a občany této země,“ vypočítává Síkelovy „úspěchy“.

Pokud bychom prý jeho působení hodnotili z dlouhodobější perspektivy, pak podle něho nedošlo ani k systémovým změnám. „Česká energetika je ohrožena podobnými problémy, které nastaly v roce 2022. Jde třeba o bezpečnostní standard dodávek. Jedná se také o různé regulatorní záležitosti, které nikdo nevymáhá. Jsou různé regulatoriky a metodiky, které by se měly aplikovat, aby v případě, že dojde znovu ke kolísání cen energií, zabránily enormnímu nárůstu těchto cen. Pan ministr Síkela se snažil z hlediska PR, ale reálně toho moc neudělal,“ konstatuje Janeček.

Nepotýkáme se dle jeho slov pouze s ideologickým přístupem směrem k energiím, ale také s naprostou ztrátou konkurenceschopnosti České republiky a Evropy jako takové. 

„To je klíčový problém, na který upozorňuji minimálně tři roky,“ podotýká expert s tím, že průmysl čelí fatálním překážkám. „Vidíme to nejen v průmyslu, ale také v automotive a všude. Když jsem se loni dověděl, že se regulovaná část elektrické energie a plynu výnosem ERÚ několikrát znásobila, označil jsem to za atentát na český průmysl. Trvám na tom. Tady nejde o žádnou hru, jde o naše životy a byznys na území České republiky,“ varuje důrazně.

Ve vztahu k podivným vládním krokům ukazuje na Svaz průmyslu a Hospodářskou komoru. „K čemu je máme? Když už politici mluví naprosto nekompetentně, k čemu jsou tyto organizace? Proč je Svaz průmyslu nedrží pod krkem? Proč přitakávají těmto nesmyslným regulacím? Slyšíme jen prázdné řeči. Nejsem schopen se s tím smířit. Pan Niedermayer stále v Evropském parlamentu hovoří o Green Dealu jako o šanci. Šanci na co? Že nebudeme mít na rohlíky? To snad lidé situaci nepochopili? Nevidí, že mají hloub do peněženek? Jak je možné, že zájmové a profesní organizace s vládou razantně nevyjednávají?“ táže se Pavel Janeček.

„Konkurenceschopnost ekonomiky se odvíjí od konkurenceschopnosti vstupu. O Německu se vždy říkalo, že je tahounem či lokomotivou Evropy. Dnes to už neplatí. A proč? Protože celý hospodářský úspěch Německa byl dán levnou pracovní silou v blízkém okolí Německa, levnými vstupy a není to pouze o levném ruském plynu, ale také o levné energii z jaderných elektráren na území Německa a potom také obrovským odbytištěm, které si Německo vybudovalo v Číně. Nic z toho už nefunguje,“ připomíná Janeček.

Co s tím? „Pakliže se s tím má něco udělat, musíme se vrátit ke svobodnému obchodu a trhu. K tomu je nutně třeba sebevědomá vláda, která bude pracovat ve prospěch země, ze kterou byla zvolena. Zrušení či alespoň zafixování emisních povolenek, což by omezilo spekulativní část. Dále je nutné opustit cenotvorbu elektrické energie na lipské burze, což je manipulativní způsob stanovování ceny,“ pokračuje expert.

Zaměřil se také na vysvětlení, co všechno čeští občané platí ve svých účtech za elektřinu, neboť nejde zdaleka pouze o spotřebovanou elektrickou energii. Vysvětluje to na příkladu podkladu z účtu za elektřinu, který redakci PL zaslala jedna ze čtenářek. Přestože účet od energetické společnosti činí 7 656 Kč, tak pouze 1 879 Kč je platba za spotřebovanou elektřinu. Zbytek je distribuce a „ostatní“.

„Tři čtvrtiny částky dané distribucí a ostatními náklady, kde je například poplatek za jistič, poplatek za obnovitelné zdroje, za operátora trhu energií atd. To jsou ale všechno částky, které může stát ovlivnit svým cenovým rozhodnutím přes Energetický regulační úřad. Zjevně s tím ale stát nic nedělá. Pokud by stát chtěl, může to změnit,“ sděluje expert jednoznačně. Každý spotřebitel tedy financuje i obnovitelné zdroje energie. „Ty však za loňský rok v energetickém mixu udělaly jen asi 2,6 procenta a na přímých dotacích jsme za to zaplatili něco kolem 50 miliard korun, celkem už asi 600 miliard. Za to by se daly postavit tři bloky v jaderné elektrárně,“ popisuje.