Ostatně, ve svých 71 letech a přes nejrůznější životní peripetie, kdy se k němu kdysi „strana a vláda“ nechovaly zrovna přátelsky, přece nemá zapotřebí brát si servítky.

Celé jméno exposlance ze šlechtického rodu, který je bratrem ostravsko-opavského biskupa Františka Lobkowicze, zní Jaroslav František z Assisi Klemens Alois Gabriel Eleonnora Josef Antonín Jan Bosco Jáchym Felix Maria Lobkowicz.

S největší pravděpodobností opět zasednete do Parlamentu. Je něco, čemu byste se chtěl věnovat více než v minulých letech?

Člověk, když žije mezi lidmi a neuzavírá se, vidí další a další věci, které by se měly měnit, nebo kterým se zatím tolik nevěnoval. U mne je to to samé. Setkávám se jako podnikatel v zemědělství se spoustou nejrůznějších nelogických zákonů a nařízení a vždy se divím, jak se dají některé věci složitě a mnohostranně vyložit. Nemůžeme přece udělat zákony, kde taxativně pojmenujeme všechny možnosti, skutečnosti, varianty, eventuality… To prostě nejde. Ale jde o to, aby výklad paragrafů byl co nejsrozumitelnější. Víte, já jsem za rok tady měl na dvacet nejrůznějších kontrol a hlava mi občas nebere, co všechno chtějí. Například finančňák požadoval, abych doložil doklad o vzdělání své jedné zaměstnankyně a sociálka se zase podivovala, že určitá žena měla dítě až ve 37 letech.

Takže jsou na vině špatné zákony? Vy jste přece legislativec...

Uvědomte si, že zákony tvoří buď vláda - a to je, přiznejme si to, nejlepší - nebo poslanci, a pak, a to je vůbec nejhorší, to jsou ty přílepky a pozměňovací návrhy, co jdou ze sněmovny. Na jejich prostudování máte minimálně času a mnohdy ani se za tu dobu ani nemůžete dopátrat celé souvislosti. Proto je dobré, jestliže je stabilní a kvalitní vláda, a ta posílá do Parlamentu zákony, které se projednávají, připomínkují, a tím se omezí, dovolte mi to tak říci - lidově umělecká činnost některých poslanců.