Nový šéf českých špionů Petr Mlejnek udržoval řadu let kontakt s Michalem Redlem – kmotrem hnutí STAN a pravou rukou mafiána Radovana Krejčíře. Ministrovi vnitra a předsedovi Starostů a nezávislých Vítu Rakušanovi to nejen nevadí, ale dokonce o kontaktech věděl ještě dřív, než Mlejnka dosadil do vedení české rozvědky.

O jeho odvolání, což je nyní jediný možný způsob, jak zachovat ÚZSI, tedy rozvědce důvěryhodnost, Rakušan samozřejmě nechce ani slyšet. Pouhý kontakt s jakkoli problematickou osobou by neměl člověka automaticky diskreditovat, tvrdí ministr. Na kontaktech s panem Redlem nevidí nic diskvalifikujícího, protože prý byly pracovní a protože má Mlejnek prověrku na stupeň „tajné“.

Já si naopak myslím, že je třeba se ptát, proč ministrovi vnitra nevadí, že šéf rozvědky nemá bezpečnostní prověrku na nejvyšší stupeň „přísně tajné“ a že Rakušanovi nepřišlo před jmenováním Mlejnka divné, že měl pravidelné pracovní vztahy s úředně nesvéprávným Redlem.

A teď podle médií vychází najevo, že Mlejnka začala prověřovat policejní inspekce kvůli podezření, že současný šéf špionů donášel skupině kolem Redla citlivé policejní informace. Jaké eldorádo chystal Redl s bývalým místopředsedou STAN Hlubučkem v pražském dopravním podniku, vědí všichni.

Chci panu Rakušanovi připomenout jeho ani ne dva měsíce stará slova, když rozhodoval o konci ředitele České pošty pana Knapa: „Nebudu tolerovat žádné kontakty s tímto člověkem (Redlem). V té chvíli padni komu padni.“ Pan Knap se totiž provinil tím, že se jednou potkal s panem Redlem, respektive Redl se objevil na schůzce, kde byl i ředitel České pošty.

Když se provalily blízké kontakty exministra školství STAN Petra Gazdíka s Redlem, byl pan Rakušan také kategorický. „Osudnými se mu staly toxické kontakty, které jsou těžko vysvětlitelné.“ V případě šéfa rozvědky toxické kontakty panu Rakušanovi nevadí, sám ale ostatním radí, že „osobně bych se s panem Redlem nikdy nesetkal, i kdyby o to stokrát žádal“. Toto selektivní vnímání světa je pro pana Rakušana typické.

Když byl v opozici a hnutí ANO bylo ve vládě, měl předseda hnutí STAN panickou starost o demokracii a právní stát. Ale když je na postu ministra vnitra a dochází k narušování základních ústavních svobod na našich mítincích, tak zarytě mlčí a naopak předem volá po přísném potrestání zasahujících policistů. Stejně tak mlčí političtí aktivisté z Milionu chvilek. To asi proto, že když stát řídí jejich politici, tak ani organizovaný zločin ve vládě nevadí.

Pan Rakušan se směle může zařadit po bok nechvalně proslulých ministrů vnitra Ivana Langra z ODS a Milana Chovance z ČSSD. Každopádně ve vládě nemá co pohledávat. Korupcí a organizovaným zločinem prolezlou vládu z chorvatské riviéry zaštiťuje pan Fiala, jehož jedinou starostí je za každou cenu udržet STAN ve vládě, protože s odchodem Rakušana a spol. se jeho kabinet sesype jak dům z karet.

Pokud i po těchto skutečnostech premiér Fiala v sobě nenajde špetku odvahy a rozhodnosti, dál se bude chovat jako slaboch a neodvolá Víta Rakušana z kabinetu, nezbývá nám než vyvolat hlasování o nedůvěře vládě.

Dělat jsme to nechtěli v době předsednictví EU, ale situace je už příliš vážná. Radši rychlý řez, než aby Fialova vláda dál zesměšňovala vlastní zemi před celou Evropou a celým světem. Nebo ať pan Fiala svým hlasem před občany posvětí svou shnilou vládu.