S tím, že se v ČR potýkáme s problémem nerovného přístupu ke vzdělávání, nelze než souhlasit, koneckonců na to dlouhodobě upozorňuje i Evropská komise nebo OECD. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi má v ČR rodinné zázemí výrazně vyšší vliv na to, zda se mladý člověk vyučí, nebo půjde na maturitní obor či na gymnázium a bude pokračovat studiem na vysoké škole. To, že se zvyšuje zájem o víceletá gymnázia, výběrové školy a koneckonců i o alternativní vzdělávání výrazně souvisí s tím, jak je vnímána kvalita výuky v rámci hlavního vzdělávacího proudu, tedy na základních školách. Právě posilování kvality výuky je dle mého názoru skutečným klíčem k řešení problému. Musíme hledat a řešit příčiny, nikoliv následky.

Stát musí být garantem kvality vzdělávání a musí garantovat rovný přístup ke kvalitnímu vzdělání bez ohledu na socio-ekonomické zázemí rodin. Vzdělávací systém by měl být rozmanitý a poskytovat možnost svobodné volby vzdělávací cesty. Proto nesouhlasím s tím, že by se měl uzavírat nebo omezovat přístup k takovým formám vzdělávání, o které je ze strany veřejnosti zájem. Řešením je zkvalitnění výuky na základních školách na takovou úroveň, že rodiče nebudou mít potřebu vyhledávat jiné alternativy. Vzdělávání musí pružně reagovat na poptávku ze strany veřejnosti a poskytovat různé formy. S rozvojem rozmanitosti vzdělávacího systému tak budou lépe naplněny jeho hlavní funkce ve smyslu osobnostního rozvoje a seberealizace studentů, podpory principů demokratické a občanské společnosti, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti ekonomiky a prosperity společnosti jako takové.