Pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážené dámy a pánové.

K problematice školství a předškolního vzdělávání se v našem poslaneckém klubu věnují naši kolegové. Já už mám děti odrostlé, které studují na vysokých školách, ale přesto mi dovolte opravdu velmi krátce se vyjádřit, a to konkrétně k té části této novely školského zákona, která navrhuje zrušit povinnou předškolní docházku.

U tohoto tématu bych byl velice rád, kdybychom si připomněli, že nepíšeme zákony pro sebe. Píšeme je nebo připravujeme je pro občany této země a v případě školského zákona jsou to zákony pro děti, resp. jejich rodiny a učitele. A proto si myslím, že by tady měly zaznít především zkušenosti a názory těch, kterých se zavedení povinného předškolního roku ve školkách přímo dotklo. Dovolím si proto citovat názory jednoho z mnoha mailů prostřednictvím, kterým se ke mně obrátili rodiče s prosbou o iniciativu, který by tento experiment ukončil. Jde konkrétně o dopis tatínka čtyř dětí - mimochodem současně výborného učitele na střední škole. A já bych vás chtěl poprosit, abyste sami posoudili, zda naši předchůdci psali novelu školského zákona pro jeho rodinu anebo jestli jí psali proti jeho rodině. A tady si dovolím citovat: "Z vlastní zkušenosti rodiče čtyř dětí a zároveň pedagoga s mnohaletou praxí ve školství mohu potvrdit, že děti, jímž se rodiče plně věnují v předškolním věku prospívají minimálně stejně dobře, jako děti, o něž pečují odborní pracovníci v mateřských školách - píše dotyčný tatínek a dále pokračuje. Stát by měl všemožně podporovat rodiče, které se chtějí individuálně věnovat svým dětem v předškolním věku. Má manželka má doma dvě předškolní děti a bylo by z našeho pohledu naprosto absurdní, aby se mladšímu věnovala a staršího aby každý den vodila k odborné pracovnici pečující o dalších 28 dětí. Jak se může vyrovnat prostředí školky, kde bývá pláč s odloučením dětí od maminek na denním pořádku péči jedné maminky, jež svou pozornost dělí pouze mezi dva, tři, jinde čtyři sourozence. Ptá se dotyčný tatínek, zároveň výborný pedagogický pracovník. Dotyčný tatínek dále píše. Ptám se také, proč stát nařizuje povinný rok ve školce našemu synovi, který osm měsíců před nástupem do první třídy umí číst, počítá do dvou set, nejraději v angličtině, má spoustu kamarádů a krásný vztah se svými sourozenci. Umí poprosit, poděkovat, omluvit se, sváže si tkaničky, hraje na housle, kreslí, rád sportuje atd.

Je snad jediným předškolákem, který normálně prospívá, ptá se dotyčný tatínek. Podle tohoto tatínka navíc nově zavedená povinnost hapruje v praxi, protože k individuálnímu vzdělávání jeho syna stejně ve třech školkách nechtěli přijmout, aby nepřišli o peníze, vázané na určitý počet dětí.

Nejvíce, a to je závěrem, se mi vryly do paměti jeho poslední věty, vybízející k zamyšlení. Chceme-li být tolerantní společností, tolerujme právo rodiče na mateřství a opravdovou mateřskou péči, která by měla být základním a státem podporovaným modelem v duchu tradice Jana Ámose Komenského. Ten vzdělávání v prvních šesti letech života dítěte nazval školou mateřskou, aby zdůraznil nenahraditelnost role matky pro vzdělávání dítěte v předškolním věku. Vážené dámy a pánové, vážení kolegové, myslím si, že více není třeba dodávat.

Děkuji za pozornost.