Mnohé z takto vytvořené „reality“ je lež, mnohé polopravda, a zbytek nejspíše pouze pravda částečná. Jedná se o tak složitý komplex staveb, o tak nepřehledný proces probíhající v čase, že i ti nejlépe informovaní nemohou znát všechny skutečnosti.  Nemám v úmyslu v tom proto dělat pořádek, spíše upozorním na klíčové důsledky současných kroků primátora Hudečka.

Nejdůležitější jsou v tuto chvíli následující otázky: Dočkají se vůbec Pražané Blanky? Jak celou věc může ovlivnit tzv. „rozhodčí řízení“? Kdy se tunel konečně otevře Pražanům? A kolik bude na konci celá stavba stát?

1. Primátor Hudeček vyřkl na začátku minulého týdne neuvěřitelnou větu: „Smlouva na stavbu tunelu Blanka je od začátku neplatná“. A to proto, že ji údajně neschválila jako mnohasetstránkový dokument Rada HMP ani Zastupitelstvo HMP. V tuto chvíli pominu skutečnost, že o veřejné zakázce na stavbu tunelového komplexu Blanka rozhodovala českou vládou jmenovaná komise a následně i Rada HMP. Pominu i skutečnost, že rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky opět učinila Rada HMP. Pominu, že součástí nabídky firmy Metrostav, o které Rada rozhodovala, byl i neoddělitelně připojený návrh smlouvy o dílo. Pominu i to, že vlastní návrh smlouvy o dílo a následně podepsaná „Smlouva“ má odhadem více než 30 000 stran (bez dodatků) a není ani v nejmenším představitelné, že by se jí jako takovou Rada HMP mohla zodpovědně zabývat. Pominu i skutečnost, že o rozhodování o nabídkách ve veřejné soutěži náleží ze zákona právě Radě a nikoliv Zastupitelstvu HMP. Pominu i současnou každodenní realitu rozhodování v HMP, a to totiž, že o veřejných zakázkách rozhoduje právě rada města, opět nikoliv zastupitelstvo. Pominu i fakt, že právě pan Hudeček např. ještě před rokem rozhodoval o výdajích na úhradu faktur tunelu Blanka přesně tak, jak to udělala Rada HMP řízená mnou v roce 2006. Tedy, že už třetím rokem se „nové“ vedení města včetně pana Hudečka chová a jedná v pravém rozporu se svým vlastním dnešním „novým“ tvrzením o údajné neplatnosti „Smlouvy“ na výstavbu tunelu Blanka.

2.  Nic z toho není významné. Nejpodstatnější je skutečnost, že se dnes stavba fakticky zastavila. Metrostav nestaví. Nemůže, protože mu Hudeček a spol. neplatí. Nestaví, protože není podepsán jediný „změnový list“ a tudíž není vlastně co stavět. Stavbu fakticky nikdo neřídí. Technický dozor investora, společnost IDS ani nemá platnou smlouvu. Odbor městského investora je totálně paralyzován a má „zakázáno“ konat (v rozporu s právními a vnitřními předpisy Magistrátu HMP). Rada HMP nerozhoduje o ničem. Navíc spekulace o zastavení stavby 7. prosince 2013 jsou ve skutečnosti mediální mystifikací, protože stavba už dnes stojí.

3. Zpochybnění platnosti „Smlouvy“ je tím nejhloupějším právním řešením, kterého se mohl pan Hudeček dopustit. Smlouva jako taková se totiž řídí obchodním zákoníkem. Podle obchodního zákoníku platí, že ten kdo způsobil neplatnost smlouvy, odpovídá druhé straně za škodu. Pokud tedy pan Hudeček tvrdí, že smlouva je neplatná (s čímž nesouhlasím) z důvodu údajné absence schválení organy města, tak tím výslovně říká, že město bude odpovídat Metrostavu za škodu. Veřejně tím vystavil bianco směnku Metrostavu. Pan Hudeček zvolil nejhloupější a nejhorší právní řešení, které poškozuje Prahu.

4. Pokud snad někdo z Hudečkových právních poradců dovozuje neplatnost smlouvy podle rozhodnuti Nejvyššího soudu spis. zn. 33 Cdo 1090/2008, který je z roku 2010 a podle kterého má zastupitelstvo schvalovat nabytí nemovitého majetku i v případě smlouvy o dílo, tak mohu pouze konstatovat, že v době uzavření smlouvy o dílo s Metrostavem žádný takový judikát neexistoval. Praha jednala v souladu s pokyny právníků. Jednala přesně tak jako tisíce dalších municipalit, a také tak, jak jednalo hlavní město Praha od roku platnosti zákona o veřejných zakázkách. A v dobré víře.

5. Nevěřím tomu, že by jakýkoli soud po několika letech budování stavby v dobré víře v uzavřenou smlouvu prohlásil nyní absolutní neplatnost všeho. I Ústavní soud chrání dobrou víru stran ve svých nálezech.

6. Pokud Metrostav vyhrál veřejnou zakázku na stavbu, pak mu nepochybně vznikl nárok na uzavření smlouvy.

7. Pokud by trval pan Hudeček na neplatnosti smlouvy, pak by dílo bylo ve vlastnictví Metrostavu, na cizím pozemku a fakticky bez právního titulu. To by pak znamenalo dílo odkoupit. To jsou zcela absurdní následky činu pana Hudečka. Mimochodem, je to i důvod pro odstranění stavby. Na nic z toho pan Hudeček a jeho „zázrační právníci“ nepomysleli.

8. Samozřejmě z logiky věci také vyplývá, že Hlavní město Praha ani nemohlo v roce 2006 při rozhodování o veřejné zakázce schvalovat „nabytí majetku“ do svého vlastnictví, protož tento budoucí nemovitý majetek ještě neexistoval. Město může nabývat majetek pouze jasně vydefinovaný. Je zřejmé, i s ohledem na změny v průběhu stavby, že tento krok může být učiněn a ž po dokončení a kolaudaci stavby. Potom nic nebrání Zastupitelstvu HMP nabytí takového majetku schválit. A v tomto je vidět největší bída Hudečkova „činu“. Nejde totiž ve skutečnosti o problém s „nabytím majetku“, protože ten lze snadno vyřešit a ani to vlastně není možné učinit jinak. Jde ve skutečnosti o to, že pan Hudeček nechce převzít politickou odpovědnost (a také právní) za to, že by musel nyní stavbu zastavit a na tzv. „vícepráce“ nad 20 procent původního rozpočtu stavby vyhlásit novou soutěž. Toto zoufalé pochybení způsobené absolutním neřízením a nekontrolováním stavby je totiž dnes čistě jeho politická odpovědnost. Cena za to jsou už dnes miliardy. A to je také důvodem, proč pana Hudečka nazývám nezodpovědným politikem a manažerským diletantem.

9. Pokud Rozhodčí soud rozhodne, že „Smlouva“ je platná, pak z toho vyplývá povinnost Prahy uhradit veškeré náklady v řádu stovek milionů korun. Zakonzervování stavby přinese náklady miliardové. Sankční penále, které bude muset Praha Metrostavu zaplatit, znamená opět mnoho stovek milionů korun. Inflace za několik let zdržení stavby opět stovky milionů korun. Tedy dohromady se můžeme bavit o „vícenákladech“ v řádu dvou až pěti miliard korun!
Pokud Rozhodčí soud rozhodne, že „Smlouva“ je neplatná, pak to nutně přinese kromě stomilionových nákladů za vlastní rozhodčí řízení i mimořádnou finanční zátěž Prahy s neuvěřitelně slabou, vlastně nulovou „vyjednávací“ pozicí pro samotné stanovení konečné ceny díla. Vznikne problém, co se stavbou? Čí tedy bude? Kdo zaplatí Metrostavu za odvedenou práci? A jak to zdůvodní? Bude třeba vyhlásit nové výběrové řízení na zhotovitele a tedy dostavbu Blanky. A to je opět běh na velmi, velmi dlouhou trať v řádu několika let. Pravděpodobně pak v tomto případě bude konečná „škoda“ pro hlavní město Prahu z hlediska finanční zátěže ještě vyšší než odhadovaných pět miliard ve variantě předchozí.

10. Z toho plyne triviální závěr: Pro hlavní město Prahu je Hudečkův experiment extrémně rizikový, extrémně nevýhodný a ještě navíc jde o tak velké peníze, že v konečném důsledku za to nebude ochoten nést politickou odpovědnost už vůbec nikdo.

Z výše uvedeného je patrné, že už dnes „stojící, zpožděný a prodražený tunel Blanka“ čelí ještě daleko větší hrozbě: dalšímu prodražení v řádech o několik miliard korun a také dalšímu zpoždění ve výstavbě v řádu možná o několik let. Tyto skutečnosti pak způsobí nejenom dopravně infrastrukturní paralýzu Prahy, ale také paralýzu finanční. Je to demontáž města v přímém přenosu. A to jenom proto, že se pan Hudeček dnes bojí převzít politickou odpovědnost a zároveň jeho touha po moci je tak velká, že se neumí primátorského křesla pustit. Bůh s námi.

Pavel Bém, bývalý primátor Prahy