Pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte i mně říct pár slov k tomuto návrhu zákona, který je dalším návrhem zákona, který vnucuje vlastníkovi, tentokrát vlastníkovi restaurace, o tom, co má nebo nemá býti, nebo co smí nebo nesmí býti konáno uvnitř jeho vlastního zařízení. Musím tady připomenout možná i slova pana kolegy Pilného, který včera, tuším to bylo, kdy nám říkal, že tady je jediná pravicová strana, to jsou občanští demokraté, tak myslím, že teď budete mít všichni příležitost se znovu přesvědčit, kdo je vpravo a kdo vpravo není, protože tady zasahujeme do práva vlastníka se rozhodnout, zdali bude mít hospodu nebo restauraci kuřáckou, či nikoliv. A podotýkám, že restauračních zařízení se zákazem kouření z rozhodnutí vlastníka je v České republice čím dál tím více. Podotýkám, že řada vlastníků restaurací se tomuto trendu přizpůsobuje.

A je podle mého hlubokého přesvědčení zbytečné a skoro někdy i nemožné udělat jasnou dělící čáru mezi tím, co ještě bude kontrolovatelné a co kontrolovatelné nebude. Konec konců na to upozorňoval i jeden z mých předřečníků, který říkal, že ta vlastní kontrola zejména na těch malých obcích a vesnicích v podstatě žádná nebude už proto, že náklady, které jsou s tím spojeny, byť Ministerstvo zdravotnictví říkalo, že jsou náklady marginální. Čas ukáže, jak to vlastně je. Ale úpěnlivě se Ministerstvo zdravotnictví bránilo tomu, aby tyto marginální náklady platil stát, chce, aby je zaplatil ten, kdo poukáže na toho kterého, který jaksi porušil tento zákon. A v případě, že se nakonec ukáže, že jej opravdu porušil, zaplatí to ten dotyčný, který porušil zákon. A v případě, že ne, zaplatí to v podstatě ten, kdo se tak domníval a nechal odvést na své vlastní náklady toho dotyčného k vyšetření a podobně.

Tolik jenom obecně, protože si nemyslím, že máme vlastníkovi nařizovat v tomto ohledu, jak se má, anebo nemá, nebo co má, nebo nemá dovolovat. Je to na jeho rozhodnutí a těch rozhodnutí je čím dál tím více, protože z praxe nebo to funguje tak, že živnostník, který tu hospodu má, je na tom finančně závislý. A v případě, že vidí, že je zájem, aby se v restauraci nekouřilo, případně vymezí nějaký čas sám podle svých praktických zkušeností, aby se třeba v době obědů, večeří a podobně nekouřilo, to myslím, že je správné. A za sebe říkám, že to podporuji a nemyslím si, že to má nařizovat stát nějakým zákonným opatřením.

Pozorně jsem poslouchal pana ministra a jsem rád, že alespoň někde k nějakému kompromisu dojde. Začnu těmi elektronickými cigaretami, protože pan ministr dobře ví, že škodlivost elektronických cigaret prokázána nebyla, že je to cesta kuřáků, jak se případně odnaučit kouřit a zmenšovat dávky nikotinu tak, aby se případně s kouřením mohli rozloučit, a neprokázala se škodlivost těch výparů. To podotýkám a velmi zdůrazňuji, protože často slyším argumenty, že cigarety někomu smrdí a podobně. To v případě elektronických cigaret neplatí. Možná proto výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj nakonec podpořil, aby se tento zákon elektronických cigaret v podstatě netýkal.