Mediální masakr ve prospěch Evropské unie pokračuje ve stupňujícím se tempu. Ze všech novinových stran na nás prší štěstí, které nám prý již deset let přináší Brusel. Primitivní argumentace o nebývalém hospodářském růstu, kterého jsme dosáhli díky členství v EU, je propaganda srovnatelná s nadšeným budováním socialismu. Moc dobře víme, že všechny ty miliony tun mírové oceli a betonu v 50. a 60. letech pomáhaly stavět pevnou hráz proti imperialismu USA; a pětiletky bylo potřeba splnit, i kdyby to mělo trvat šest let. Při pohledu na grafy produkce šplhající se k závratným výšinám přecházely milicionářům zraky a s pýchou leštili své AK-47 připravené k obraně lidových závodů. Dnes je situace jiná pouze v tom, že milicionáře nahradila arogantní byrokracie přidělující dotace na výrobu „trvale udržitelného růstu“. Kdybychom postavili výtah na Měsíc, naše HDP by se dotklo hvězd. Spotřebovali bychom víc oceli, než si lidoví Číňani vůbec dokáží představit, a beton by tekl proudem jak šampaňské. Následně by se sice ukázalo, že ten výtah k ničemu není, že se nedá provozovat a náklady na jeho údržbu že jsou astronomické; ale co: pásky by už byly přestříhány a dotace vyčerpány. A o to tady jde především.

Pan ministr obrany Martin Stropnický byl nepěkně konfrontován s realitou. Slíbil svým voličům, že bude létat komerčními lety, aby Armáda ušetřila. Jak se říká, slibem nezarmoutíš. Ukázalo se, že ministr obrany je poměrná významná osoba, o jejíž bezpečnost musí být řádně postaráno. Kupříkladu riskovat, že nějaký palestinský terorista unese letadlo s ministrem obrany členského státu NATO, to by, pravda, nebylo dvakrát moudré. Nicméně z hlediska volební strategie je takové přemýšlení nepřípustné. Voliče je potřeba přesvědčit, že nastává soumrak líných papalášů a úsvit makajících nepolitiků. Každý argument se přitom hodí, i když není myšlen vážně. Pan ministr nyní tedy létá armádním speciálem – a je to naprosto správné. Pokud myslíme naši obranu vážně, je nezbytné smířit se s tím, že to není zadarmo. Bylo by však přinejmenším poctivé, aby se o takových věcech demagogicky nelhalo. Pan Stropnický by si měl uvědomit, že není představitelem ministerské role, ale ministrem skutečným. Čili když něco dělá a říká, činí tak sám za sebe, nikoli pod vedením nějakého režiséra. Tedy… mělo by to tak být.

Volební spot hnutí ANO varuje občany před volbou dinosaurů do Evropského parlamentu. Mají na mysli europoslance, kteří v minulosti podle tvůrců kampaně dostatečně nehájili zájmy České republiky. Kdyby to nebylo k pláči, tak by to bylo k smíchu. Hnutí ANO má v čele profesionálního eurointegrátora Pavla Teličku, který celý svůj porevoluční profesionální život zasvětil Evropské unii. Tedy samozřejmě až po té, co se zbavil svého předrevolučního komunistického členství. Ba co víc, pan Telička byl hlavní vyjednavač podmínek, za kterých Česká republika v roce 2004 do EU vstoupila. Zajisté stojí za připomenutí, že vyjednávání probíhalo pod taktovkou ČSSD v letech 1998 – 2003. Mezi špičkové výsledky práce pana Teličky patří například likvidace českého cukrovarnictví. Tímto manévrem se šikovně uvolnily pozemky. Místo cukrové řepy se dnes pěstuje řepka olejná. Jako vyjednavač působil pod Janem „Katem“ Kavanem, jako poslanec bude působit pod Andrejem „Burešem“ Babišem. Nemohu si pomoci: hlasitě tleskám.