(Začíná mluvit mimo mikrofon a není ho slyšet v sále.) ... předsedající. Jo, už jsem si myslel, že v odvetě za včerejší debatu jste mi vypnul mikrofon. Děkuji za to, že se tak nestalo. Tak. Budu relativně stručný. Jenom se krátce vrátím, že se ukázalo, že částečně jsem byl celkem úspěšným vizionářem. Ke svému vystoupení, když se projednával návrh státního rozpočtu na letošní rok, protože jsem k tomu návrhu v oblasti životního prostředí navrhoval dvě změny. 

Jednou bylo navýšení prostředků vyčleněných na program Nová zelená úsporám o 350 milionů korun na původně plánovaných 500 milionů korun, takže tam vlastně ta částka byla navrhovaná v rozpočtu 150 milionů, a původně tam tedy bylo 500 milionů. Tak tady jsem navrhoval, aby se to vrátilo na těch 500 milionů korun, protože program Nová zelená úsporám je právem odborníky považovaný za velmi úspěšný a efektivní nástroj snižování nejenom energetické náročnosti budov a podpory obnovitelných zdrojů, což je samozřejmě téma, které zvlášť v dnešní době je ještě desetkrát důležitější než možná bylo před tou dobou, ale navíc je vysoce prorůstový také pro ty, kteří tyto akce realizují, což jsou často malé a střední domácí firmy, živnostníci.

Také dalším důvodem, proč zvednout ty peníze, bylo, že státní rozpočet je daleko víc, než se původně očekávalo, krmen těmi výnosy z prodeje emisních povolenek. A považoval jsem za velmi korektní a slušné, aby výrazně větší část těch peněz skončila tam, odkud reálně pochází. To znamená, v úsporách, jestliže to byly úspory na emise CO2, tak by zase měly skončit v oblasti životního prostředí. A tady v rámci Nové zelené úsporám je to efekt, který jsem vždycky říkal, že potěší jak srdce ekologa, tak peněženku národohospodáře, protože ten efekt je tam dvojí, což ne vždycky se povede.