Protože jsem se narodil do doby a polovinu života prožil v prostředí, kdy se nemohlo mluvit otevřeně, kdy se mnohdy zcela nesmyslně bránilo racionální diskusi, nic mi nebrání tuto zkušenost promítnout do svého postoje k této problematice.

Stejně jako pan prezident se domnívám, že zmíněná iniciativa Ministerstva vnitra skutečně není tím nástrojem, kterým se dá efektivně čelit stále intenzivnějším dezinformačním kampaním. O tom, že jsme jim trvale vystaveni, to je zcela evidentní. Stejně evidentní je, že tyto aktivity, směřující k účelovému a sofistikovanému ovlivňování myšlení a rozhodování veřejnosti, nejsou vedeny jen z jednoho zeměpisného směru a čistě jen z prostředí zpoza hranic naší země. A také to není jen o politice, politickém ovlivňování nálad ve společnosti – i když to je bezpochyby ten nejpreferovanější účel těchto „aktivit“ s nejnebezpečnějším efektem, kýženým politickým, mocenským a ekonomickým cílem těch, kteří tyto kampaně organizují a platí.

Je to ale i o naprosto všedním, každodenním životě, o tom, co si například pod vlivem reklamy kupujeme, co je nám podprahově vnucováno jako něco, bez čeho se neobejdeme, toho, co je ‚in‘ a co není ‚in‘, toho jak jsme ve všech svých rozhodnutích ovlivňováni nejen my, ale i naše děti.

„Cenzura a subjektivní posuzování toho, co, kdo, kde a jak prezentuje, co si kdo má myslet či nemá myslet (a jen pro úplnost - je velký rozdíl mezi kritikou, nesouhlasem a na straně druhé odsouzeníhodnou a zbytečnou vulgaritou a sprostotou), je ve svých důsledcích stejně nebezpečné a škodlivé náhradní řešení jako samotné „kampaně“.

Jedinou podstatou problému totiž není nic jiného než úroveň naší obecné etiky, morálky, vzdělanosti, naše schopnost kriticky myslet, schopnost zvažovat fakta v přímé návaznosti na znalosti a logiku, schopnost zpracovávat a posuzovat informace, které jsou nám ze všech stran (a bude hůř) nepřetržitě nabízeny a vnucovány. A samozřejmě jde i o takovou základní dispozici, jako je přirozené vlastenectví.

Jsem přesvědčen, že pokud se těmto hodnotám, tedy posilování vlastenectví, zásadního zlepšení výchovného a vzdělávacího systému, nebudeme velmi intenzivně věnovat v rodinách, v celém systému povinného a dalšího vzdělávání i například v takzvaném systému vzdělávání třetího věku, pak neexistuje žádný jiný způsob, jak těmto nepřátelským a škodlivým kampaním a snahám vzdorovat.

Pokud naše informační zdroje, media, učitelé, rodiče, politici, my sami budeme zkreslovat, deformovat diskusní prostředí, pokud budeme účelově upravovat znalosti, fakta a informace, pak se sami podílíme na tom, proti čemu se chceme vymezit, proti čemu se chceme bránit.

Síla (či slabost) nepřítele, soupeře, účinnost jeho konání je dána pouze tím, jak jsme my sami silní nebo slabí, a týká se to nejen zbraní a technologií, ale především intelektu a osobnostní výbavy každého z jedinců, na kterých je založena odolnost celé společnosti.

Jak se říká – řetěz je tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek. Žádná cenzura nikdy nenahradí zdravý rozum.