Evropská Unie je pro mě spolek demokratických zemí, které se rozhodly pro mírovou, ekonomickou a dnes již úzce politickou spolupráci. Zemí, které pochopily že společně mohou dokázat mnohem více, než samostatně. To, jak je to prestižní organizace, dokazují snahy dalších našich sousedů stát se součástí EU. Je to pro ně častokrát vysněná meta. U nás je bohužel členství EU dlouhodobě haněné pro laciné získávání politických bodů. Je totiž jednodušší křičet proti něčemu, než za něčím stát. Evropská Unie není dokonalá a má celou řadu nedostatků, ale v současném globalizovaném světě je to jediná alternativa, abychom obstáli.

Předsednictví EU je velmi odpovědný úkol jak pro politickou reprezentaci, tak všechny lidi, co se na organizaci podílejí. Naše vláda může nyní dokázat dvě věci. První je získání respektu u našich zahraničních partnerů a to nejen v rámci EU. Tím druhým je získání důvěry v nás samotných, že máme vládou odpovědnou, světově uznávanou a která je schopna řešit problémy doma i ve světě. Tato hrdost nám schází a teď je ta šance. První předsednictví v roce 2009 mělo za úkol řešit energetickou krizi, v tom druhém ale stojíme ve velmi hlubokém vojenském a ideovém konfliktu zasahujícím velkou část světa jak bezpečnostně, energeticky, migračně i potravinářsky. Tolik problémů globálního dopadu žádná vláda řešit nikdy nemusela. Budiž nám výstrahou naše předchozí předsednictví, které i přes dílčí úspěchy skončilo neslavně pádem vlády.