Pokud někdo porušuje pravidla, tak má být potrestán i když pobírá sociální dávky. Možná, že o to více, protože čerpá pomoc společnosti, ale nerespektuje její pravidla. Nelze jen brát a nic nedávat. Proto jsem rád, že jsme v Senátu schválili zákon, který umožní strhávat pokuty lidem, kteří tyto dávky čerpají. Zavádí odpovědnost!

Věřím, že na jedné straně musí být pomoc a nabídka, na druhé straně, odpovědnost. Za provinění ale musí být trest. Naše evropská společnost dlouhá desetiletí podporuje myšlenku, že když budeme nepřizpůsobivým spoluobčanům dávat peníze a podporovat je, tak si jednou řeknou, že budou pracovat. To ale nefunguje. Nemusíme chodit daleko. Podívejme se 30 let zpět, kolik z těchto lidí dnes pracuje, kolik se spolupodílí na placení důchodů?

Nikoho nevychováte jen tím, že mu stále budete něco dávat. My musíme nastavit pravidla, povinnosti a následně je vymáhat. To je problém i všech preventivních programů. Jsou dobrovolné, když se do nich tito lidé nezapojí, tak se jim nic neděje.

Řada kolegů v Senátu poukazovala na to, že tímto zákonem této skupině spoluobčanů bereme jejich práva a že je protiústavní. Celou dobu je řeč o lidech, kteří páchají přestupky a nereagují na pokuty, to je jedna skupina, ale my zde máme i druhou a to jsou většinou ti, kteří žijí slušně, chodí do práce a pravidla dodržují. A to jsou ti, kteří spolužijí, mnohdy nedobrovolně, s těmito občany. A těch si nikdo nevšímá. Co jejich práva?

Nedávno jsem na základě pozvání obyvatel navštívil tzv. Stovky v Mostě. To je přesně ta lokalita, kde si slušní, pracující lidé koupili byty a teď se nemohou odstěhovat, ani v nich kvalitně bydlet, protože jsou obklopeni lidmi, kteří jen zneužívají systém. Takže mají znehodnocenou investici a ještě se nevyspí!

Proč se tak dlouho tyto věci neřešily? Protože ti, kteří žijí v těchto lokalitách, protože musí nebo kolem nich ty lokality vznikly, tak těch je málo. My, kteří žijeme dál od těchto lokalit, nás je víc a tím pádem nás to naprosto sobecky nezajímá, prostě to neřešíme, nevšímáme si toho. Oni sice volají o pomoc a říkají: "Podívejte se, nám se tady znehodnotily byty, my tady chceme vychovávat děti, my tady chceme mít zahrádky, skleníky a tak dále, všechno je rozbité, vykradené, děti nemůžeme poslat ven, v noci se nevyspíme." Ale ten hlas je slabý, protože je jich málo. My tímto zákonem musíme vyslat signál, že jim chceme pomoci a že to chceme řešit!