Katastrofu v Černobylu, od níž uplynulo 37 let, si pamatuji dodnes. Na sklonku dubna 1986 jsem z pražských kolejí vyrazil jako vášnivý cyklista na spanilou jízdu, kterou jsem zakončil v Dobřichovicích u Kinských. Jel jsem původně na "čarodejnice" jenom v cyklistickém trikotu.

Ale nakonec jsem pár dní pobyl a při návratu do Prahy mě zastihnul déšť. Nemohl jsem mít sebemenší potuchu o tom, k jak nedozírné tragédii došlo. Než jsem se z vysílání Hlasu Ameriky dozvěděl více, příliš pozornosti jsem možnému nebezpečí na své cestě nevěnoval. Naštěstí se na mém zdraví nic nepodepsalo.

Ovšem stovky tisíc lidí, žijících především na území tehdejšího Sovětského svazu, adekvátně reagovat nemohly. Reakce odpovědných orgánů na výbuch v elektrárně byly trestuhodně chaotické a nedbalé. Hodně z nás si asi vzpomene také na seriál Černobyl, v kterém inženýr Ďatlov komentoval grafit na střeše elektrárny a alarmující číslo na dozimetru slovy: „Not great, not terrible.“

Byla to ukázka fungování tehdejšího SSSR, která bohužel vyústila v nenávratnou a nevyčíslitelnou katastrofu. Stát, kterému je zdraví občanů lhostejné, nestojí za mnoho. Stát, který raději bude držet lidi ve lživé propagandě, je vždy odsouzen k zániku.