1.) Sjednocení legislativy členských států EU v oblasti ochrany zvířat v zájmovém chovu

V oblasti ochrany zvířat má EU svěřenou tzv. sdílenou pravomoc, což znamená, že členské státy vykonávají svou pravomoc v rozsahu, ve kterém ji nevykonala EU. Ochrana zvířat se v posledním desetiletí těší poměrně slušného zájmu a oporu má rovněž i v primárním právu, a to sice v čl. 13 SFEU (Smlouva o fungování Evropské unie), který zvíře vymezuje jako vnímající bytost. Napříč celé EU pak ukládá povinnost zohledňovat při stanovování a provádění politik EU požadavky na dobré životní podmínky zvířat. Péče o blaho zvířat představuje zásadní evropskou hodnotu, která musí být řešena na úrovni EU. Je více než zřejmé, že členské státy nejsou schopny tento problém řešit efektivněji, než jak by tomu mohlo být ze strany EU. Zásada subsidiarity uplatňovaná v rámci sdílených pravomocí členských států a EU stanovuje pravidlo, kdy „Unie v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní, ale spíše jich, z důvodu jejího rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie.“ Je více než zřejmé, že všechny aspekty ochrany zvířat mají přeshraniční dopad. Ať už je to potírání ilegálního obchodu se zvířaty zájmového chovu, vzácnými zvířaty nebo opatření proti šíření nakažlivých chorob, opatření proti množírnám, tak se jednoznačně jedná o problém celé EU a je nezbytné k němu tak přistupovat.

Naším cílem je:

· dosažení právně závazné regulace na úrovni EU pro registraci, očkování a označování všech zvířat zájmového chovu mikročipem

· nekompromisně prosazovat zřízení celoevropského registru zvířat zájmového chovu, jehož cílem by nebyl jen pohyb zvířat přes hranice států, ale sloužil by rovněž i k evidenci pravomocně odsouzených osob za spáchanou trestnou činnost na zvířatech