Krásné dopoledne, kolegyně a kolegové, milá vládo.

Zaznělo tady již v rozpravě, do jaké míry má smysl se bavit o konečné podobě a rozhodující struktuře tohoto rozpočtu, když hlavní čísla jsme schválili v prvním čtení a podstatnější strukturální korekce, jak jsem slyšel z úst pana premiéra, je avizováno, že podporovány nebudou, protože je to střelba od boku, když to zjednoduším. A tudíž proč vlastně opozice vůbec buď tyto návrhy načítá, anebo pokud by jí prošly, proč avizuje předem, že takto postavený rozpočet nepodpoří. Ono to má určitou logiku v tom, co tady zaznělo už v prvním čtení, ale i v pohledu, jakého charakteru ty pozměňovací návrhy jsou. Ono i kdyby některé z nich prošly, jako že stát se to může, držme si palce, kolegové tady již obhajovali to, co načetli, tak to nezmění celkový charakter toho rozpočtu. A ať již by se ta podstatná změna měla posunout směrem k pravicové opozici nebo k levicové opozici, určitě to nebude taková změna, aby to tyto tábory mohlo nejenom politicky, ale i z pohledu jejich představ o ekonomii uspokojit.

A proto tady má smysl říci ve třetím čtení, proč nakonec navzdory všem těm pozměňovacím návrhům to stanovisko jednotlivých frakcí takové, jaké je. A že stanovisko frakce KSČM je nakonec ke konečnému hlasování rozpočtu záporné, mohu říct už v tuto chvíli, protože se zkrátka domníváme, že tento rozpočet je sestavovaný v dobrých časech, že tudíž dává šanci vládě se pochlubit relativně dobrými čísly, ale zároveň se domníváme, že těchto dobrých časů nebylo využito tak, jak využít být mohlo, že je to rozpočet ze značné části setrvačný, který některé historické chronické problémy, které naše společnost má, neřeší důkladněji, a z toho prostého důvodu je to rozpočet neuspokojivý přes všechna ta dobrá čísla, která občas slýcháme - jak nám ekonomika roste, platy se nám zvyšují, klesá nezaměstnanost atd. atd.

Jedno podstatné číslo, které zaznívá při vládní rozpočtové samochvále, je číslo plnění za letošní rok. A pravdou je, že pokud se naplní prognóza rozpočtového přebytku, a to zdá se, že opravdu těch 50 miliard korun už nestačí v tom deficitu se vytratit, takže pan prezident bude mít ten problém, že se bude muset zamyslet nad tím, co myslí jako bonmot a co myslí vážně, tak je to fakt, který si ještě od roku 1993 skutečně nestal. Ale je otázka, jestli je to vizitka tak převratně dobré rozpočtové politiky. Ne že bych bral vážně, že pan ministr financí bude navržen na Nobelovu cenu za ekonomii. Máme zatím v Čechách dva držitele Nobelovy ceny, jestli si to dobře pamatuji. Jeden byl za chemii - pan profesor Heyrovský a druhý za mír, což byl básník Seifert. Takže do této společnosti bych si troufl pana vicepremiéra tedy neřadit, to si bude muset ještě chvíli počkat. Ale v každém případě platí to, že na těch číslech nemá vláda až tolik viny nebo zásluhy a že do značné míry je to účetní operace prostě, protože jestli nám přijdou peníze a my je neutratíme, tak nám zbudou, budeme je muset převést do dalšího roku.

A mimochodem způsobem, jak tyto peníze budou využity v tom příštím roce, tak trošku i problematizují ono odmítnutí rozpočtových návrhů, protože jestliže některé pozměňovací návrhy v rozpočtu jsou zbilancovány např. ke kapitole státní dluh, jestliže už teď se dovídáme, že - jestli nám tam zbyde, nevím, dvacet, třicet miliard - budou poslány na státní dluh, tak jak je možné, že nemůžeme zbilancovat některé potřeby, u kterých si troufnu říct, že jsou rozumné a oprávněné, že to nemůžeme zbilancovat s touto kapitolou.

Takže ono s těmi úspěchy je to asi dost relativní, ono takové to schematické keynesiánství, které tady zaznělo také z úst hlavy státu, nemůžeme naplňovat bez znalosti, řekl bych, širšího kontextu, protože ano, jistě, když se daří, mají se dluhy umořovat a dluhy si máme dělat tehdy, když se zachraňujeme a taháme se za cop z bažiny. Problém je, že my nežijeme v dokonalé době, my s sebou vlečeme celou řadu strukturálních problémů. My vidíme na prognózách, že hospodářský růst má tendenci ke zpomalování, že konvergence České republiky k vyspělému světu nic moc. A za této situace není rozhodně imperativem seškrtat, co se dá, protože zkrátka nějakým způsobem ten dýchavičný kašlající motor bychom měli nakopnout. A je otázka, jakým způsobem a zároveň tedy z hlediska prorůstového efektu, ale zároveň také zní otázka, abychom to učinili citlivě, aby někdo nebyl za ten náš rozpočtový manévr obětován. A to jsou zejména ty široké sociální skupiny. Mám na mysli pochopitelně sociální transfery, protože škrtat tady, redukovat sociální stát, vyhnat tisíce zaměstnanců veřejného sektoru do soukromého sektoru, který není připraven je absorbovat, to by určitě šťastný manévr v této situaci nepochybně nebyl. Takže to jsou všechno důvody, kdy se domnívám, že celkový charakter, ten setrvačný charakter státního rozpočtu nespraví ani naše dnešní hlasování, a proto je to naše stanovisko záporné.

Jednu podstatnou promarněnou šanci chci zmínit. Bavíme se o tom, aby se nám ty penízky zbytečně nezakutálely, že nemáme vždy racionální výdajovou strukturu, že by to chtělo přece jenom udělat ty chytré řezy v té výdajové struktuře a nasměrovat výdaje daleko lépe, ale neměli bychom být pasivní ani v té příjmové stránce. A není až tak pravda, že objem příjmů, který vybíráme, je tu jenom díky tomu, že jsme zavedli kontrolní hlášení a že do budoucna se můžeme těšit na ranec peněz díky EET. Já jsem jednak skeptik, pokud jde o plánované výnosy z EET, ale když očistíme příjmy původně plánované a reálně očekávané za rok 2016 a vztahujeme ten plán pouze k těm reálně očekávaným, no tak ten nárůst se nám smrskává. A když si to spočítáte, tak vám vychází, že nárůst příjmů v tom příštím roce by byl jenom 2 %, což při hospodářském růstu 2,5 % žádný sukces. Takže se zamysleme nad příjmovou stránkou státního rozpočtu.

Tady léta leží ladem téma daňové progrese, daňové progrese, kterou my tady opakovaně zvedáme, dokonce daňové progrese, která nemíří jenom k fyzickým osobám, ale ke korporacím. A když už tedy umíme být tak aktivní při dohledávání neplacených daní u OSVČ a těch malých drobných, tak proč nejsme stejně aktivní, pokud jde o velké korporace. Ovšem spravedlivě! Nejde o to, abychom panu ministrovi zdanili jenom Agrofert, všem spravedlivě. To znamená, že velké firmy by mohly a měly platit větší daně. Ať nás neuklidňují tím, že by to naúčtovaly klientům nebo že by nám prchly z České republiky, která by nebyla už takovým daňovým rájem pro tyto investory. Já se to nedomnívám, banky, IT společnosti určitě od nás neodejdou. Kdo zařízne slepičku, která snáší zlatá vajíčka? Tyhle firmy vyvážejí do svých matek poměrně velké miliardy, já bych se toho tolik neděsil.

Tady nemohu nevzpomenout, že zatímco my tady už, já nevím, čtvrté či kolikáté volební období o tomto mluvíme, je ve vládě jedna strana, to je třeba přiznat, které to občas probleskne hlavou, ale když dojde na lámání chleba, tak tedy ofenzivní není. Blíží se volby, takže já bych rád vzal - např. jsem to nedávno, myslím včera, četl od pana ministra vnitra, byť má rezort vnitra, tak myslí samozřejmě na daně, takže naznačil, že by ta daňová progrese u korporací mohla být. Jsem rád, že se nechal inspirovat našimi návrhy, jenom bych byl rád, aby to neskončilo u těch volebních slibů a pokud dobře volby dopadnou, aby se to také projevilo v praxi této vládní strany.

Pokud jde o pozměňovací návrhy, já si myslím, že zejména jsou hodny pozornosti ty pozměňovací návrhy, které směřují k navýšení platů v sociální sféře, zlepšení materiální základny regionálního školství, sociální služby atd. Padlo tady, že jsou některé zbilancovány nejenom s VPS, tedy všeobecnou pokladní správou či se státním dluhem, ale že se loví v kategorii zásobníku peněz na výplatu v hmotné nouzi, popř. v podpoře v nezaměstnanosti. A opět, jako kdybych - nevím, jestli čtu mezi řádky nebo to bylo už explicitně řečeno, nestudoval jsem steno, když tady mluvil pan prezident, ale mám pocit, že naznačil, že jsou to jakoby dneska již parazitní platby. Já se to nedomnívám. Musím říci, že pokud jsou tam, pokud je v této položce vata, tak to není z důvodů nějakého zatím nedořešeného parazitismu, ale že výplata reálně klesla a může zase růst a že tudíž asi je možné na takto sestavený rozpočet - a té vaty je tam v jiných položkách zřejmě dost - sáhnout, byť to má charakter sociální, ale opravdu se toho nemusíme bát, protože stát má určitý závazek tyto dávky stejně platit, takže kdyby nedej bože došlo k tomu, že by potřebnost výplaty těchto dávek byla větší, tak ten stát musí v tomto ohledu zafungovat. Čímž avizuji, které pozměňovací návrhy jsme připraveni podpořit.

Naopak musím říci, že to, co chce pravicová opozice, to znamená vytáhnout tam 30 mld. a zaparkovat je do rezerv v podstatě proto, že jí neprošel její návrh v prvním čtení, kdy to chtěla pokrátit rovnou, tak se nedomníváme, že jsme v této fázi a že stále ještě máme mít zdroje na řešení problémů a nikoliv pouhou redukcí veřejných financí a redukcí státu odpovídat na již poněkud vychládající konjunkturu ekonomiky.

Pokud jde o peníze na rezort obrany, nejde jenom o to, že za letošní rok ty peníze nebyly utraceny. Ono jde o to, co vůbec s tímto rezortem chceme dělat. A já se obávám, že v tomto není až tak úplně jasno, zvlášť když to zarámuji do slov, které teď jsme měli možnost nedávno slyšet ze Spojených států amerických, kdy nově zvolený americký prezident Trump avizoval, že Evropa se bude muset polepšit, že už Američany nebaví platit systém NATO, byť systém NATO je sice kolektivní systém, ale slouží především svému hlavnímu donátorovi a financiérovi, tedy Spojeným státům, a že by tedy Evropa měla znásobit svůj podíl. Mluví se o pražských závazcích, to jsou tzv. 2 % z HDP. Ona je to spíš deklarace než závazek, ale v každém případě zdvojnásobení rozpočtu armády je částka taková, že bychom secsakra dobře měli vědět, na co to jde a kde to vezmeme. A nezlobte se, za tímto návrhem, při vší úctě k paní kolegyni Černochové, to takto zdůvodněné nevidíme a nemůžeme něco takového podpořit.

Nezapomeňme ani na to, že k rozpočtu, tam, kde asi tušíme, že štěstí při prohlasování těch věcí mít nebudeme, že je možné něco vládě vzkázat, že doporučení Sněmovny, doufejme, vláda nebude brát jako v podstatě nezajímavé a nezávazné a že se těmi doporučeními bude vážně a seriózně v tom posledním předvolebním roce zabývat. Já si myslím, že jsou tam opět hodny pozornosti ty věci, jako je např. garance vlády za situaci pohledávky za regionální rady, protože tam ta neustálá a nikam nesměřující tahanice, jestli je větší odpovědnost kraje či státu, by měla být řešena tak, že v reálné době, když ty peníze budou zapotřebí, stát by tady měl zafungovat jako jasný garant.

Stejně tak by mohly pomoci nečerpané peníze na dopravní infrastrukturu při regionální dopravní struktuře, protože v těch krajích na to také čekají a nezapomeňme na to, že v rámci projednávání rozpočtu paralelně putuje s rozpočtem i rozpočtový výhled a výdajové stropy. A nějak nám zapadlo - či nevím, jestli se ve vládě dohodli - tak bych řekl vratce, že to nelze zatím brát vážně.

Ale já jsem zkrátka slyšel, že se plánuje, že v oblasti školských pracovníků by ta štědrost měla být stupňována tak, až dotáhnou tento opravdu podvyživený rezort, kde pracují lidi s vysokoškolských vzděláním, ale přitom nejsou dostatečně zaplaceni, že by to mělo rok po roku stoupat. Ale tím pádem se dostaneme zcela logicky do rozporu s navrženými výdajovými limity.

Takže to jsou všechno věci, které by bych rád, aby vláda brala velmi vážně. Že doporučení není jenom výkřik do prázdna a že po dnešním prohlasování celého usnesení bychom se k těmto doporučením - pokud projdou, přimlouvám se za ně - že bychom se měli o ně zasadit a aktivně se na reakci vlády na tato doporučení ptát. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)