Hůře na tom jsou už jen v Bulharsku, Litvě a Rumunsku. Navíc v těchto zemích statistici evidují v porovnání s ČR průměrně vyšší platy.

Nejprve třeba říci, že placené zaměstnání u nás ani v Evropě zdaleka neznamená automatickou ochranu proti chudobě. Podle statistik Evropské komise upadne do bídy přes osm procent lidí pracujících v členských zemích EU.  

Samotné téma minimální mzdy, kterému se věnuji již řadu let, stojí za hlubší zamyšlení. Ještě v devadesátých letech jsem jako předseda ČMKOS bojoval za zavedení jejího valorizování. Tehdejší předseda vlády Václav Klaus to bohužel odmítl a zavedl systém několika sociálních dávek, který je často zneužíván a je demotivující pro pracující. Jsem proto jednoznačně názoru, že pracovat se musí za každých okolností vyplatit!

Častý argument pravicových politiků, že zvyšování minimální mzdy vede k nárůstu nezaměstnanosti, je naprosto lichý. Vyšší platy automaticky znamenají vyšší kupní sílu obyvatel, což má pro ekonomiku pozitivní důsledky. Ruku v ruce s opatřeními pro řízené směrování minimálních mezd nahoru musí jít důsledné potírání a trestání práce načerno a posílení role inspekce práce. Německo, kde takový systém funguje, se od příštího roku připojí k 21 státům EU s uzákoněnou minimální mzdou.

Ukazuje se tedy, že problematika minimální mzdy získává v současné době čím dál tím více evropský rozměr. Jednoznačně podporuji zavedení evropské minimální mzdy, jejíž výše by byla odvozena od průměrné mzdy v daném členském státu, po čemž ostatně na půdě Evropského parlamentu volají sociální demokraté. Pokud po květnových volbách získají většinu, podaří se jim to prosadit! 

Uvedené opatření by nejen zamezovalo růstu chudoby na kontinentu, ale také posílilo boj proti sociálnímu dumpingu a vykořisťování zahraničních pracovníků. Zničující hon za co nejnižšími náklady na práci musí skončit. Evropa se musí stát i v chápání minimální mzdy motorem pokroku, aby zaručila odpovídající kvalitu pracovních míst.