Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tohle je ve skutečnosti nejvýznamnější zákon z těch protikrizových, které jsme dosud přijímali, co se týče objemu financí, o které se jedná. Podle mě je extrémně problematické schvalovat ho v legislativní nouzi, a ještě navíc s omezením rozpravy na jednoho řečníka a pět minut. To skutečně nepovažuji za vhodné u takhle významného tisku.

Každý poslanec může vystoupit pouze jednou a pouze na pět minut. To u takhle významného tisku skutečně nepovažuji za vhodné. Takhle to proběhlo včera celý den, a to usnesení bylo stejné. Dáváme České národní bance pravomoci, které mohou vést ke stamiliardovým finančním operacím s dopadem do reálné ekonomiky. To znamená, může se to projevit v inflaci, může se to projevit v kurzu koruny, to znamená, může se to projevit v hodnotě úspor lidí a v tom, co si budou a nebudou moci koupit.

My to rozšíření pravomocí ČNB považujeme za příliš široké. Vadí nám především možnost nákupu dlouhodobých korporátních dluhopisů či akcií, a riziko, že Česká národní banka bude zachraňovat úzkou skupinu soukromých společností, které využívají náš nerozvinutý kapitálový trh. Nad operacemi ČNB je navíc minimální veřejná kontrola. Transakce, které ČNB provádí, spadají pod bankovní tajemství. Já samozřejmě vnímám, že ČNB má dobrou pověst. Za ty poslední roky pracovala dobře. Ale současně nemůžeme přehlížet, že tento zákon přináší i značná rizika. Řešení krize se z podstatné části přesouvá mimo rámec politických rozhodnutí, do rukou Centrální banky. To samozřejmě může přinést i pozitiva, ale současně to je velký posun, kdy se místo toho, aby občané rozhodovali skrz volby, tak se ta pravomoc přesouvá někam jinam. A já si myslím, že tento trend obecně není šťastný.

Současně výzkumy ukazují, že právě to pumpování peněz do ekonomiky prostřednictvím centrálních bank vede právě k rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými a k nárůstu nerovnosti ve společnosti. Stalo se to především v USA. Proto Piráti tento zákon nepodpoří. Děkuji za pozornost.