Dne 28. října si připomínáme obnovení české státní suverenity při vzniku Československa. Je třeba si připomínat, že za svobodu a suverenitu českého národa během našich dějin položily životy a prolévaly krev statisíce či miliony vlastenců. Je třeba nahlas říct, že vlastenectví je normální. Je úplně normální láska k vlastnímu národu a obhajoba jeho národních zájmů. Naopak nenormální je být proti svobodě a suverenitě českého národa. Proti svobodě a suverenitě našeho národa jsou globalisté, neomarxisté s sluníčkáři. My nyní musíme znovu bojovat o obnovení naší suverenity, jejíž významnou část jsme ztratili vstupem do totalitní, globalistické a neomarxisté EU. Naše země musí být opět naše!

Národ je naše širší rodina. I uvnitř rodiny bývají rozepře, ale je vždy důležité, když si členové rodiny své rozpory vyříkají a navenek drží pohromadě a i přes rozdílné názory si pomáhají. O to bychom se měli snažit i v rámci našeho národa.

Slavný básník a prvorepublikový národní demokrat Viktor Dyk řekl: „Přítomní, kteří nevzpomínají na mrtvé a nemyslí na budoucí, jsou vším jiným spíše než národem“. Velmi podobná je i slavná myšlenka „otce konzervatismu“ Edmunda Burka: „Společnost je vskutku kontraktem... stává se partnerstvím nejen mezi živými, ale mezi živými, mrtvými i dosud nenarozenými... Lidé, kteří se nezajímají o své předky, se nedočkají radosti ze svých potomků“.

Národ je společenstvím předků, kteří za naši svobodu bojovali a pracovali pro naši prosperitu, nás, kteří nyní žijeme, a těch, kteří přijdou po nás. Tak jako jsme naši vlast dostali od předků, máme povinnost ji předat svobodnou a v dobrém stavu i našim potomkům.