A teď by to chtělo ještě za pár dalších miliónků přikoupit "fedrpuše", chcete-li chocholy z dlouhých ptačích per. Za Rakouska je nosívali generálové a strážníci a také koně v pohřebních povozech. Ty by našim vojákům určitě slušeli. Škoda jen, že jsme na to nepřišli dříve, ještě před Afghánistánem.

Panečku, to by byl kšeft pro tamní pastevce... Pestrými barvami do dáli zářící fedrpuše... Jakže se to rozohnil Rudolf II. alias Jan Werich v Císařově pekaři stran naléhavé žádosti císařského maršála Russworma ve věcech vojenských? "
... pět kop grošů na šněrovačku pana generála Belgiózo, no to je ohromné. Tak my si máme upřít Monu Lízu, aby páni mohli nosit pupky v pozlacených šněrovačkách."

Bylo by to úsměvně potud, pokud by nešlo o velké peníze. Jenže ono o ně jde téměř vždy a téměř vždy v prvé řadě. Teď se nám kupříkladu zase splašila armáda, nakoupivše za 12 miliónů korun hodnostní náložky. Víte, co to je, že? Takový kousek hadříku na vojenské uniformě, kde je vyšito hodnostní označení.

Ono nemá smysl se v tom příliš pitvat, je to jen další z řady podezřelých zakázek AČR, ale dva momenty za zmínku stojí. Armáda odmítá zveřejnit údaje o cenách za dodané kusy, to za prvé a za druhé... tyto údaje jsou ve smluvní dokumentaci pro jistotu začerněny. Sichr je sichr. "Kde je Golem," táže se Císařův pekař - Pekařův císař maršála Russworma a po jeho vyhýbavé odpovědi pokračuje... "Nenašel golema. No jak by mohl, když psal účty za lampasy, fedrpuše... zloději jste a kujóni... všechno ven!"

Nebyl by nakonec úplně nejlepší ten pár koní s pestrobarevnými fedrpušemi, jenž by se vší parádou celý tenhle neprůstřelný spolek odtáhl na pohřebním vozem někam do ztracena?