Je až neuvěřitelné, jak kromě jiných hrůz užívá polistopadový establishment dvojího metru a jak usilovně se neustále vrací do doby před listopadem 1989. Jen aby odvrátil pozornost od nemalých problémů aktuálních. Na webu Ministerstva vnitra ČR jsem se dočetl, že stát hodlá jednorázově odškodnit částkou 100 tisíc korun tzv. oběti komunistické diktatury, které tehdejší režim takzvaně nutil k vystěhování.

Dříve než se začnu zabývat obsahem onoho zmíněného sdělení ministerstva vnitra (ZDE), dovolte mi jednu zásadní poznámku k tomu dvojímu metru. Jako advokáta a v dané době i poslance PS PČR mě oslovovaly desítky lidí včetně nejbližších pozůstalých po obětech divoké Havlovy amnestie z ledna 1990, žádající odškodnění. Řadě z nich jsem po právní stránce pomáhal s formulacemi, avšak ani v jednom případě na odškodnění nedosáhli. Těmto lidem bylo namnoze dokonce vyhrožováno, aby od podobných aktivit rychle upustili, nebo že… atd.

Teď k samotnému rozhodnutí vlády na návrh ministerstva vnitra. Žasnu, že s tím přichází právě nyní. Je už 35 let po listopadové inscenaci a jsme v čase, kdy státní kasu a její schodek státního rozpočtu provází neustále rostoucí zadlužování země. Podle ministra vnitra Rakušana se bude jednat zhruba o čtyři sta lidí, takže 400 x 100 000 = 40 000 000 Kč (slovy: čtyřicet milionů korun). Řeknete si, že to je pro dvoubilionový státní rozpočet suma spíš mimo rozpoznání. Mimoto svědčí o tom, že zase proti režimu nebojovalo tolik lidí.

Ano, vystěhování nabídl režim zejména těm, o kterých bylo známo, že za peníze ze zahraničí se snaží vytvářet dojem, že jsou tady lidé pronásledováni, např. za to, že si postaví na 1. máje stan na náměstí, kde má proběhnout oslava Svátku práce. A tak se ptám, jak je možné, že zatímco ministerstvo financí nám utahuje všechno možné i nemožné, najednou tu je volných 40 milionů, které nejsou pro důchodce, matky samoživitelky a další občany, kteří se jakkoli ocitají v nouzi, často vinou právě Fialovy vlády. Na druhou stranu si říkám, bodejť by se ty peníze nenašly, když se jedná o špinění minulého režimu.

K celé této šarádě mohu jako právník sdělit jediné – vláda, a hlavně ministerstvo vnitra bruslí s tímto odškodněním na hodně tenkém ledě. Z právního hlediska je děravější než obrana dnešní fotbalové Sparty… Formulace „psychické a fyzické týrání“ je příliš obecná, a tudíž právně těžko u soudu bez politického zájmu relevantní.