Jsem z generace lidí, kteří v době sametové revoluce na konci roku 1989 dosáhli věku, který těmto lidem umožnil chápat politiku a zaujímat svá vlastní stanoviska k tehdejšímu režimu i k ostatním politickým a ekonomickým systémům ve světě.
Tehdy mi bylo 26 let a měl jsem za sebou pobyt ve Švédsku, kam se mi podařilo vycestovat krátce před pádem komunistického režimu ve státech Varšavské smlouvy.
V tomto věku jsem poznal režim komunistický v domovské ČSSR i demokratický ve Švédsku a byl jsem schopen porovnávat nejen prvky společností, ale i to jakým způsobem tyto režimy ovlivňovaly chování a život lidí v bývalém socialistickém Československu i ve Švédsku, které bylo považováno za součást západní imperialistické kapitalistické a nepřátelské skupiny států.
Já to však tehdy chápal a viděl na vlastní oči jinak.
29. listopadu Federální shromáždění na své mimořádné schůzi odhlasovalo změnu ústavy ve smyslu vypuštění článku 4 o vedoucí úloze KSČ a článku o marxismu-leninismu jako státní ideologii. Komunistický režim tak definitivně ztratil právo kontrolovat veškerou politiku i fungování státu po více než 40 letech.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV