Poslední dobou častěji mluvím o rozšiřování EU - především proto, že si to žádají pořadatelé konferencí a média, protože se to stává horkým tématem. Ačkoli na panelu EUROPEUM Institute for European Policy jsme hovořili především o zemích tzv. Západního Balkánu z hlediska vlivu, který na ně má Čína, Rusko i jejich přímí sousedi, dotkla jsem se právě i jejich perspektivy členství v EU.

Všechno totiž souvisí se vším. Rozšíření EU o tyto země je na stole už několik let - většina z nich se snaží už přes 13 let, Severní Makedonie má dokonce status kandidátské země od roku 2005 - ovšem bez znatelného posunu. Pokud vám někdo něco slíbí a pak se k ničemu nemá, co to ve vás vyvolá? Nedůvěru. Na té se pak snadno přiživí Rusko, nebo Čína. Ti navíc v těchto zemích investují o sto šest, díky čemuž mají i vliv ekonomický. Jak stále opakuji: Dezinformátoři i útočníci nepotřebují konflikt vytvářet, stačí pro ně přiživit se na konfliktu existujícím. A tento bohužel pomáháme utvářet my, jako EU.

A teď odstavec pro skeptičtější čtenáře: Možná jste obezřetní vůči jejich členství v EU. Respektuji to. Ale to nejhorší, co jim můžeme nabízet, jsou další falešné naděje. Buď jasně řekněme: stane se to; nebo ne, Albánie a další nikdy členy EU nebudou. Ale nepředstírejme zájem. Zároveň je nutné začít více investovat. Opět, napadá vás, proč vlastně chodit do menších nebo méně výhodných investic? Protože se nám to dlouhodobě vrátí.

Chceme stabilní sousedství, ne války, rozvraty a krize, protože ty dopadají i na nás, ať chceme, či nikoli. Proto je dobré si dlouhodobě geopoliticky tato sousedství upevnit i investicemi, aby se nám pak neprodražilo "hašení požárů".