Původně jsem nyní chtěl psát o něčem jiném, ale nedá mi to, takže se vracím k demonstracím.

V roce 89 byli sami komunisté otrávení ze svého režimu a hledali záminku, jak se zbavit vedení zničené a rozkradené země. Stačila tedy jedna velká demonstrace a s velikou chutí předali moc prvnímu, kdo se jim nabídl.

Na základě téhle zkušenosti bychom mohli podlehnout omylu, že by to mohlo být podruhé stejné. Ani náhodou! Dnes je vládnoucí elita konsolidovaná, schopná a odhodlaná. Na demonstrace kašle! Vědí, že je lidé nenávidí a je jim to úplně jedno. Musíme je porazit v sérii voleb na různých úrovních. Musíme se naučit mocenskému boji, intrikám a vytváření aliancí. Musíme umět napsat kvalitní návrhy zákonů nebo mít lidi, co to umí. Atd.Tisíce lidí v ulicích, to je jen střípek do mozaiky. Nic víc.
Rok 1989 se opakovat nebude. Ale máme šanci, že dosáhneme stejně drtivého vítězství tím, že v českých zemích napodobíme Maďarsko nebo Polsko.