Vážené dámy, vážení pánové,

my jsme byli svědky dneska takového zajímavého rétorického obratu, kdy pan premiér už přestal říkat "tak si to nastudujte" a začal říkat "já tomu nerozumím". Mně přijde fér, abych zkusil vysvětlit svůj pohled na to, proč si tato vláda nezaslouží důvěru moji ani pirátského poslaneckého klubu.

Já si myslím, že bychom měli být schopni vidět dál než k nejbližším volbám. Vláda by měla mít nějakou vizi, měla by být schopna hledat nějaký konsenzus na tom, co bude za pět let, za deset anebo za jednatřicet let. Mně v té době např. bude 65, mojí holčičce bude 32 a mě prostě zajímá, v jakém státě budeme žít, jakou vodu budeme pít, jaký vzduch budeme dýchat, jaké potraviny budeme jíst a také to, jestli se vyspíme v noci bez klimatizace. A to je podle mě to nejhorší, co tato vláda dělá. Ona nás prostě připravuje o naši budoucnost.

Ať jsem konkrétní, zmíním ve stručnosti pět takových okruhů. Je to pár měsíců, kdy byl na pompézní tiskové konferenci představen návrh programu boje proti suchu. Proinvestuje se 50 mld. v horizontu deseti let. Super myšlenka. Opravdu, myslím to vážně, jsem rád za tuto aktivitu. Bohužel ta realita je malinko smutnější. Když si to rozpočítáme, 50 mld. za deset let je 5 mld. ročně. Podle dostupných informací nás slevy na jízdném budou stát cca 5,5 mld. korun ročně. A já si myslím, že to krásně ukazuje na priority této vlády.

Druhá věc, která mě na tom mrzí, je to, že podle dostupných informací dvě třetiny rozpočtů z těch 50 mld. by měly jít jednak do rekonstrukce, když to řeknu zjednodušeně vodovodů a do jejich propojování. To je určitě správně, abych jenom nekritizoval. Stav naší vodárenské infrastruktury je smutným dědictvím minulých vlád a minulých období a je určitě správně se věnovat jejich obnově a i to propojování může mít smysl, pokud by došlo třeba k nějakému lokálnímu výpadku vodního zdroje. Co mě mrzí, je, že vláda moc neřeší ten poměrně velký odliv zisků z prodejů pitné vody těch částečně privatizovaných vodáren a vodárenských infrastruktur. A co mě na tom mrzí úplně nejvíc, ať už je to jakkoli správně, prosím nevydávejme to za něco, co vyřeší problém se suchem. Ty příčiny jsou totiž někde úplně jinde. Tohleto nevyřeší ani přehrady. Ten základní problém se suchem vedle zvyšující se teploty je ve stavu naší krajiny, v tom, že není schopna vstřebávat vodu, v tom, že nám umírá půda a v tom, že jsme de facto svým působením zabili tzv. malý vodní cyklus. Pokud to chceme napravit, tak je potřeba postupovat jinak. Jednak je potřeba ten problém řešit komplexně na ose stát - kraj - obce - vlastníci půdy a ti, kdo na ní hospodaří. Zemědělci a lesníci jsou drtivě nejvýznamnější krajinotvorní činitelé u nás. Pojďme se konečně bavit o tom, že nastavíme zemědělskou politiku tak, aby je motivovala a podporovala v těch krocích, které povedou k ozdravení naší krajiny. To je totiž to klíčové a to je to, co u této vlády nevidím.

Další věc, a už jsem to naťuknul, je ochrana půdy. Podle těch dostupných informací cca 50 % půdy je postiženo vodní erozí, cca až 80 % půdy je erozí ohroženo. Už několik let se hovoří o řadě opatření, např. o protierozní vyhlášce. Ta protierozní vyhláška, to je taková paní Columbová. Všichni o ní mluví a nikdo ji nikdy neviděl a je to důsledkem toho, že se prostě ministerstva, v tomhle případě Ministerstvo zemědělství a životního prostředí prostě nejsou schopna domluvit na tom, jakým způsobem budeme tu půdu chránit. Místo toho nám už zase vylézá z díry jako nějaká krysa myšlenka na zavedení předkupního práva, tentokrát umně maskovaná za ochranu půdy před developery. Prostě bez ochrany půdy tyhle problémy nevyřešíme nikdy.

Dalším problémem nebo dalším okruhem je přístup k venkovu. Venkov je dlouhodobě - a to není, abych byl spravedlivý, problém jenom této vlády, nebyl to problém ani jenom té vlády v minulém období - venkov je v lepším případě dlouhodobě spící Popelka, kterou nikdo neprobouzí. V tom horším případě je to takový pomyslný bičovaný otrok. Vláda zavádí nové a nové nesmysly, které ten život na venkově komplikují, které ničí spolkový život, zavírají se hospody, které jsou důležité pro fungování na malých městech a na venkově, zavírají se obchody. Neřeší se nějak dramaticky dopravní infrastruktura, což vlastně vede ke zhoršování dostupnosti řady služeb a řady věcí.

A místo toho jsme svědky toho, že se zemědělská a lesnická politika, a to také není problém jenom této vlády, ať nejsem nefér, se prostě mění a orientuje se směrem k průmyslu, který jak přírodu, tak i hospodářská zvířata a bohužel i lidi chápe jenom jako výrobní prostředek. Prostě vytěžit, vydělat a odejít. No dobře. Ale ti lidé, co například žijí na venkově, ti půjdou kam? Protože tohle se týká zejména lidí na venkově. Kam ti půjdou?

Další téma, které se hojně řešilo před volbami do europarlamentu, je dvojí kvalita potravin. Prosím pěkně, pokud chceme řešit kvalitu potravin pro naše občany a to nejen dvojí kvalitu těch importovaných potravin, ale obecně kvalitu potravin, tak se pojďme zamyslet nad tím, jak je možné, že pro obchodní řetězec je jednodušší přivézt potravinu z druhého konce Evropy nebo světa než pro malého lokálního producenta to prodat někde poblíž svojí provozovny, poblíž místa, kde hospodaří. I v tom je ten problém. My potřebujeme zkracovat distribuční řetězec, my potřebujeme začít se dívat na tady tu problematiku optikou principu z vidlí na vidličku. Místo toho malé producenty zatěžujeme čím dál větší byrokracií, nesmysly a omezeními. A když náhodou proběhne největší akvizice, největší nákup pekáren v ČR, tak se dozvíme, že se do meziresortního připomínkování dostala vyhláška, která říká, že kváskový chleba vlastně nemusí mít s kváskovým chlebem vůbec nic společného, ale může se jmenovat kváskový chleba.

A poslední téma, o kterém se teď hodně hovoří, je stav našich lesů. Pamatuji si opět pompézní tiskovou konferenci někdy z poloviny května loňského roku, kdy se pan premiér Babiš, pan ministr Brabec a tehdejší pan ministr zemědělství Milek bili v prsa, jak je to všechno špatně, jak oni budou bojovat proti kůrovcovi. Pamatuji si, jak intenzívně plivali na tehdejšího generálního ředitele Lesů ČR pana Szóráda nebo bývalého ministra zemědělství pana Jurečku. A teď vůbec nechci komentovat jestli oprávněně nebo ne. Ale když se potom podíváme na ten rok a měsíc, co se v reálu stalo, tak přišly dvě novely lesního zákona. A já jsem za to rád. Ale bohužel při podrobnějším zkoumání už to taková sláva není.

Ta první, poslanecká nám říká, že máme nějaký lesní zákon, ten je potřeba dodržovat, ale pokud to nezvládáme, tak ho vlastně dodržovat nemusíme. Ta druhá, vládní ta byla ambiciózní. Říkala, že to vyřeší, ale v reálu tam vlastně toho taky moc není.

A my jsme prozatím na zemědělský výbor předložili několik pozměňovacích návrhů, které by měly zjednodušit obnovu lesů. Měly by pomoct lesníkům, aby to pro ně bylo jednodušší. Ty návrhy by vlastně nějakým způsobem do určité míry liberalizovaly jiné způsoby hospodaření v lese než ty pasečné.

Tady opět musím poděkovat jak ministerstvu, tak vládní koalici, že podpořila dva z těch návrhů. Jeden se týkal zákazu zcizení státních lesů, ten druhý byla drobnost, která řeší obnovu lesa, ale je to málo. A co mě tehdy šokovalo úplně nejvíc, byla argumentace ministerstva. I u těch návrhů bylo zdůvodnění, že to je takový zásah, že je potřeba vést odbornou diskusi. No jo, ale to jsou všechno věci, o kterých ta odborná veřejnost volá deset let, dvacet let. Některé z těch věcí jsou ve strategických dokumentech ministerstva, které byly zveřejněny před jedenácti lety. Já se ptám, jak dlouho ta odborná diskuse má trvat, abychom konečně začali něco řešit.

Rád bych také připomněl souvislosti s ne úplně pozitivním, s ne úplně dobrou finanční situací státního podniku Lesy ČR, na kroky současného premiéra pana Babiše v době, když byl ministrem zemědělství (?), kdy na jeho popud byly ze státních lesů vytahány desítky miliard korun a to včetně například rezervního fondu na pěstební práce, které teď prostě v tom podniku zoufale chybí. Jeden z těch pozměňovacích návrhů, o kterých jsme hovořili, řešil také v podstatě podle těch závěrů odborné lesnické veřejnosti dost možná největší bariéru v obnově lesů, a to je stav přemnožené spárkaté zvěře, která prostě teď, podle těch informací, které jsou, je pravděpodobně největším překážkou ve smysluplné obnově lesů a podle odhadů, které se různí, tak jenom v lesích způsobí ročně škody někde na rozmezí pěti až sedmi miliard korun, o zemědělství nemluvě.

Navrhli jsme změnu a ministerstvo to komentovalo slovy: no ale v tom požadavku na tu novelu lesnického zákona, kterou jsme předložili, tak ze strany Parlamentu nezazněl požadavek na to, abychom řešili myslivce, abychom řešili novelu mysliveckého zákona. Já bych očekával, že na ministerstvu sedí soudní lidé, kteří prostě ví, jaká je situace v lesích. Když to vím já, který nejsem lesník, který jsem v opozici. Když jsem věnoval ten čas tomu, abych si to zjistil, čekal bych, že na ministerstvu to bude minimálně stejné.

Další věc, která v souvislosti s lesem a se dřevem je problémem je to, že my jsme se prostě nenaučili doposud vnímat dřevo jako nejekologičtější surovinu. Strašně moc dřeva vyvážíme jako surovinu a necháváme jiné země, aby si tu přidanou hodnotu, která na tom jde generovat, aby si ji generovali u sebe. Jak dřevozpracující firmy, tak lesníci a teď už i zemědělský výbor volá po tom, aby se Ministerstvo průmyslu a obchodu tímto segmentem průmyslu zabývalo. Zatím neúspěšně. A přitom dřevo kromě těch standardních způsobů nám dává možnost použít je jinam. Dřevostavby a nové technologie ukazují, že má dřevo i obrovský potenciál v oblasti nahrazení plastů.

A to úplně nejpodstatnější a to je opět dlouhodobým hříchem, který by bylo nefér vyčítat jenom této vládě. My prostě jako stát nemáme vůbec vizi v tom, co od těch lesů chceme. Co my vlastně chceme po lesích. Co chceme po státních lesích a jakou roli mají ve společnosti hrát. Nevíme to.

To byly některé moje výhrady. Ještě se vrátím do té obecné roviny. Mě strašlivě mrzí, jakým způsobem marketing hnutí ANO ovlivňuje politiku této vlády a tím pádem i život v ČR. Když se podíváte, tak ta poptávka ve společnosti po řešení otázek životního prostředí prostě roste a poroste. A myslím si, že marketingovým odborníkům hnutí ANO je jasné, že v okamžiku, kdy by se pan premiér stylizoval do role ochránce přírody nebo člověka, který tu přírodu chce řešit, tak mu to nikdo neuvěří. Tak místo toho se stylizuje do ochránce průmyslu a ta politika ČR, potažmo politika této vlády tomu odpovídá. Ale to je, prosím vás, špatná cesta. My přece, každá poučka o udržitelnosti hovoří o třech pilířích. Ekonomický, ekologický a sociální. A my přece, pokud chceme, aby se v téhle zemi dalo žít, tak potřebujeme to stavět na vyváženém souznění těchto tří pilířů, těchto tří aspektů. A to se neděje.

Na závěr budu pozitivní. Pokud by toto dnešní jednání nebo třeba i moje vystoupení vedlo k nějaké sebereflexi vlády, kdyby se tématy, které ať jsem říkal já nebo i ostatní kolegové a kolegyně z pirátské strany, chtělo zabývat, tak samozřejmě nabízím spolupráci na řešení těchto věcí. Nabízím podporu smysluplných návrhů. A kdyby ani to ne, tak aspoň, prosím, přestaňte házet klacky pod nohy těm, co se o něco snaží. Zatím všechno vypadá nebo nasvědčuje tomu, že se moc pozitivního od této vlády nedočkáme, zejména ve vztahu k životnímu prostředí a k naší krajině a k našemu venkovu. A to je z mého pohledu jeden z důvodů, proč nemůžeme vyslovit důvěru této vládě.

Děkuji za pozornost.