V tomto případě v souvislostech dopravních. Jedna věc je předvolební populismus ODS. Pan poslanec Stanjura se dost sprostým způsobem, ničím nedoloženým nařčením obcí z hamižnosti, staví na stranu těch, kdo porušují dopravní předpisy, a proti těm, kdo se snaží, aby byly dodržovány. A vlastně i proti všem slušným řidičům, kteří na ty neslušné doplácejí. Mnohdy i vlastními životy.

Druhá pak, že změna zákona, která chodcům přikazuje nosit za snížené viditelnosti mimo obec reflexní prvky na šatech, přišla právě nyní. Po desítkách let existence masového automobilismu. Co se tak zásadního změnilo? Opravdu je za rostoucími počty přejetých chodců jen jejich špatná viditelnost?

Uvažujme. Jistý typ řidičů nehodlá respektovat omezení rychlosti jízdy ani v obcích, ani tam, kde se ta rychlost měří. Co hůř, zneužívá své síly k nátlaku na ty, kdo se snaží udržet alespoň jakýs takýs pořádek na silnicích. Jak to tedy asi vypadá mimo obce, zejména tam, kde se rychlost systematicky neměří, nota bene za tmy, kdy se leckdo už proto cítí být méně pod dohledem?

Něco může naznačit ten poslední dobou až excesívní počet srážek motorových vozidel se zvěří. Rádo se to vysvětluje rostoucí hustotou dopravy. Jenže ta v posledních létech už rozhodně neroste tak rychle jako v devadesátých létech, kdy si pořizovala auta spousta lidí, která je dříve neměla. Dnes auto má v podstatě každý, kdo ho mít chce. A přece počet střetů se zvěří stoupá.

Leccos o příčinách dopravních kolizí by mohli říct právě chodci. Zvláště ti, kteří silnice užívají už desítky let, i když těch na rozdíl od zvěře, na jejíž rostoucí množství se také kolize svádějí, znatelně ubylo – právě i z obav o vlastní bezpečnost. A ti zbývající si nestěžují ani tak na rostoucí množství vozidel jako spíše na rostoucí množství těch, kdo jezdí agresívně, kdo se chovají bezohledně k ostatním účastníkům silničního provozu.

A nejen chodci mohou mnohé dosvědčit. Jsem na infarkt vždycky, když řidič, vedle kterého sedím, dupne na brzdu, aby na poslední chvíli zabránil havárii. Aby před sebe pustil i přes dvojitou čáru a v zatáčce předjíždějícího hazardéra, kterému hrozí, že ho užuž smete protijedoucí kamión. A nás s ním.

Zatím jsme vždycky měli štěstí. Ale na jak dlouho? A pomohly by nám proti těm bezohledným také nějaké výrazné reflexní prvky na karosérii? Jsem zvědav, kdy s takovým nápadem někdo přijde.

PS: samozřejmě nemám nic proti tomu, aby byl chodec na silnici dobře viditelný, pokud to skutečně zvýší bezpečnost dopravy. Ale bylo by velmi špatně, kdyby se starost o ni měla čím dál více přesouvat jen na chodce.

Miroslav Hudec, psycholog, publicista, člen Výboru dopravy Libereckého kraje